Právní bezvědomí ombudsmanky Šabatové

Na kauze zákazu šátku dvěma muslimským dívkám na zdravotní škole je nejvíc zarážející chování ombudsmanky Anny Šabatové, které připomíná příslovečného slona v porceláně.

Poté, co se ombudsmanka Šabatová postavila v tisku na stranu muslimských dívek, objevilo se vzápětí několik komentářů (Fendrych, Komárek, atd.) ve kterých si autoři povzdechli, jak jsou ti Češi netolerantní a ustrašení a že za tím vším nejspíše budou jakési komplexy. Michal Komárek dokonce neváhal označit ředitelku školy za hloupou.

Uvedené komentáře vznikly pouze na základě několika krátkých zpráv v tisku a zjevně bez hlubší znalosti věci. Přitom zástupce ombudsmanky JUDr. Stanislav Křeček reagoval záhy na výroky ombudsmanky svým článkem Opatrně s antidiskriminací, kde uvedl věci na pravou míru.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ředitelka původně čelila nařčení, že svým jednáním porušila zákon. Neporušila. Pouze se řídila školními předpisy, které nošení pokrývky hlavy na hodinách zakazovaly. Paní ředitelka není autorem školní normy, nemůže ji dle své libovůle měnit a tudíž ani nemohla jednat jinak. Je nevinná a zcela určitě ne hloupá jen proto, že jednala v mezích své kompetence.
Co se týče samotného předpisu, netuším z jakého důvodu škola zakazuje nošení pokrývky hlavy a je mi to upřímně a srdečně jedno. Škola je instituce, která má právo stanovovat si svá vlastní pravidla. Pokud nemohu být vpuštěn do klubu z důvodu, že nesplňuji klubový dress code (např. černé kalhoty, bílá košile), jsem snad diskriminován? Jistěže ne, pokud se členové klubu domluví na vlastních pravidlech fungování, je to jejich svaté právo. Pokud žáci Kellnerovy Open Gate musí povinně nosit školní stejnokroj, jsou snad diskriminováni? Nikoli. Je to zcela prosté. Nelíbí se ti pravidla? Nikdo tě přeci nenutí, aby jsi chodil právě do tohoto klubu nebo do této školy. Podráždění veřejnosti nelze odbýt tvrzením, že jde jen o projev netolerance vůči islámu. Veřejnost nepobouřil islám, ale ztráta smyslu pro fair play. Zatímco ostatní žáci daná pravidla respektovali, někdo se najednou dožaduje zvláštního zacházení. Vlastně nedožaduje, on si jej přímo vynucuje. U příslušníka jiné kultury, který je v této zemi něčím jako hostem, máme plné právo očekávat respekt k naší kultuře, nikoli arogantní diktování si vlastních podmínek. Muslimové mohou školu slušně požádat o výjimku a vysvětlit své stanovisko, ale škola má zase právo je (či kohokoli jiného) stejně slušně odmítnout.
Těm, které tak rozhořčilo údajné šikanování muslimských dívek navíc unikl fakt, že korán ani samotný islám nošení hidžábu nepřikazuje. Tradice vyžaduje zahalení pouze na posvátných místech jako je třeba mešita. Koneckonců do chrámu sv. Víta našinec také nechodí v plavkách. Pokud je mi známo, střední zdravotnické školy současný islám za posvátná místa, alespoň prozatím, nepokládá. Povinné nošení šátku i mimo určená místa je vlastní jen některým zemím islámu (Afghánistán - právě odtud pocházela jedna stěžovatelka, Irán, Saudská Arábie), pochází dokonce z jiných než islámských tradic a je dlouhodobě vnímáno jako symbol méněcenného postavení žen v těchto společnostech. Právě proto v roce 2009 muslimská aktivistka Sara Mats Azmeh Rasmussen na protest veřejně spálila svůj hidžáb. Pro tyto muslimské ženy je hidžáb stejně nepřijatelný symbol, jako pro evropana červený pruh s bílým terčem a hákovým křížem na rukávu. Jinými slovy: ombudsmanka Šabatová brání právo extremní formy islámu chovat se k ženě jako k méněcenné bytosti. Tak tomu říkám gól do vlastní branky.
Tím ovšem tragikomedie zdaleka nekončí. Ombudsmanka rovněž kritizovala Českou školní inspekci, kterou nařkla z laxnosti. Odpověď náměstka ústředního školního inspektora Ondřeje Andryse nepostrádala hořkost, když suchým právním jazykem kontroval: "S výtkami věcně nesouhlasíme, nicméně jsme je akceptovali, protože ctíme autoritu úřadu veřejného ochránce práv.”
V čem spočívala údajná laxnost České školní inspekce? V tom, že se dva měsíce marně snažila sejít s oběma muslimskými stěžovatelkami. Obě dívky nejen že nebyly ochotné se sejít a podat vysvětlení, ale nakonec přestaly komunikovat vůbec. Pokud se někdo choval nezodpovědně, pak především rodiče obou dívek, pochybuji, že dívky samotné ve svém věku chápou oč běží. Vyvolat hysterii kolem šátku, obvinit školu potažmo její ředitelku a v momentě zahájení šetření případu přestat komunikovat, považuji za velmi nefér jednání. Takové chování pouze utvrzuje občany v nedůvěře k muslimské menšině. Napadnout za daných okolností Českou školní inspekci je ze strany ombudsmanky naprostý nonsens. Pokud chce ombudsmanka Šabatová skutečně bránit lidská práva, pro začátek bude zcela stačit, když ona sama přestane šlapat po právech svých kolegů.
Osobně jsem toho názoru, že muslimským dívkám se žádné bezpráví nestalo, škola má právo stanovit svá vlastní pravidla a nevidím žádnou diskriminaci v tom, že pravidla by měla platit pro všechny stejně. Problematickým se mi jeví především chování ombudsmanky Šabatové. Nejsem zastáncem názoru, že v čele instituce ombudsmana musí nutně stanout školený právník, přesto by měl takovou instituci zastupovat člověk alespoň s minimálním právním vědomím. To co předvádí současná ombudsmanka není ukázkou právního vědomí, ale naprostého právního bezvědomí.