Absurdní drama, které předvádí vláda v posledních dnech jednomu až bere dech. Na debatu, že česká společnost klesla na samé dno, zareagovala vláda typicky po "nečasovsku". Předvádí nám, že stále se dá klesnout ještě níž.
Výroky Petra Nečase už zřejmě nebere nikdo vážně. S patetickou vervou vyhlásil boj proti korupci, sám čelí trestnímu oznámení pro korupci, svým spolupodpisem amnestie bez vědomí vlády porušil zřejmě Ústavu, přesto měl tu drzost napadnout verbálně senátory, kteří chtěli popohnat jejího autora před Ústavní soud. Druhý důchodový pilíř, za který se premiér tak urputně bije, zpochybňuje většina nezávislých odborníků i zdravý rozum a reklamu na jeho podporu lze označit za klamavou. To, že premiér sám vstoupil do druhého důchodového pilíře a náležitě to zpropagoval, je populistické gesto, které ho při jeho příjmech nebude bolet, na rozdíl od občana s průměrným platem.
Když vláda připraví občany o peníze a kvalitní služby, za něž jsou úředníci placeni, jednoho to pěkně naštve. Když ale premiérovy absurdní názory ohrožují základní lidská práva, tak to už je úplně jiné kafe.
Svého času Petr Nečas ostře odsoudil protestní vystoupení Pussy Riot výrokem, že jde o znesvěcení chrámu a podpora perzekuované skupiny prý poškozuje český export. Cítění Petra Nečase prý pobouřilo znesvěcení pravoslavného chrámu. Premiérovy unikají základní fakta. Vystoupení ruských punkerek mělo upozornit na fakt, že Putinovy mocenské ambice se pozoruhodně snoubí s mocenskými ambicemi pravoslavné církve, ve které našel svého zastánce. Není snad právě tohle znesvěcení víry? Chrám víry sloužící mocenským zájmům diktatury byl znesvěcen dávno před vystoupením ruských punkerek.
Pokrytectví rozhořčení Petra Nečase dokazuje hned druhý výrok o tom, že zastání se perzekuovaných punkerek škodí českému exportu. Nejen, že řada odborníků takový argument jednoznačně vyvrátila, především by však člověk upřímně znepokojený duchovním aspektem věci o takovémto argumentu ani neuvažoval.
Je s podivem, že přes ostrou kritiku, kterou doma za své postoje Nečas sklidil, po čase svůj názor zopakuje, navíc v situaci, kdy je na něj upřena pozornost zahraničních médií. Sledovat Nečasovo servilní lísání k ruskému medvědovi je smutné a vrcholně trapné. Adam Šůra ve své úvaze v Respektu navíc připomíná, že Nečas se znemožnil nejen v očích odpůrců Putinova režimu, ale i v očích mocenské garnitury, která Nečasův výrok vnímá jako projev slabosti.
Přitom by si jeden mohl myslet, že právě nedávné domácí události musely Nečasovi naznačit, že jeho servilní chování je cestou do pekel. Přestože solidárně kryl rošťárny svého guru Klause a obětoval mu zbytek své dobré pověsti, ten jej na svém posledním vystoupení chladnokrevně "odstřelil".
Do téhle šlamastyky zahraniční však vstupuje ještě tragičtější a ostudnější šlamastyka domácí v souvislosti s neoprávněným vydáním podnikatele Torubarova do Ruska. Tomu nyní hrozí v Rusku dost možná mučení i smrt. Rozhodnutí k vydání Torubarova podepsal ministr Blažek, který nyní čelí trestnímu oznámení ze strany rodiny podnikatele. Podle stanoviska Nejvyššího správního soudu osobu nelze vydat, pokud není ukončeno její azylové řízení, což nebylo. A přestože se ministerstvo brání, že stanovisko soudu není pro něj závazné, z hlediska morálky se z toho nevylže. Pavel Blažek nám víceméně sděluje, že nemůže popřít, že spáchal opovrženíhodný skutek, ale o nic nejde, protože dost možná není právního nástroje, který by jej popohnal k zodpovědnosti. Takto prosím argumentuje ministr, jehož resort má dohlížet na spravedlnost.
Za této situace jsem vděčný ministru Kalouskovi, který se svým husarským kouskem s cisternou snažil vydání zabránit. A je mi srdečně jedno, jestli to bylo upřímné nebo jen promyšlené populistické gesto. V tom trapném unisonu bezpáteřních aparátčíků, kterým je jedno, že dost možná odsoudili člověka na smrt, zato je velmi trápí narušení plynulosti provozu a "klidu na práci", byl Kalouskův výstřední kousek nečekaným závanem normality.
