Zenonův kvantový hrnec - tajemství věčného mládí?

Ve starém Řecku žil před dávnými lety filozof jménem Zenon, který ale na rozdíl od pana Papina nevynalezl žádný hrnec. Filozofové tehdy bádali o podstatě jsoucna, skutečnosti vesmíru, možnosti poznání, nesmrtelnosti chrousta, prostě o věcech, o kterých bádají dodnes, aniž by došli k nějakým výsledkům. Nicméně být filozof a mít reputaci, to tehdy stejně jako dnes mělo své výhody: Předně jste si mohli pustit hubu na špacír a nebát se, že vás nejbližší tyran seznámí s interiérem své mučírny. Nelze opomenout nemalé platby od moudrosti chtivých spoluobčanů, stejně jako obdiv něžného pohlaví (prosím opravte mne, pokud znáte nějakou filozofku z té doby).

Celkem ani nezáleží na tom, co daný filozof tvrdí, důležité je, aby tomu skoro nikdo nerozuměl. Aneb jak pravil pan Werich: To je blbý, to se bude líbit.

Zenonův paradox

A právě Zenon zformuloval tzv. Zenonův paradox. Zašmátral v mytologii a vytáhnul odsud Achilla, nejrychlejšího běžce té doby a potom zašmátral pod kamenem a vytáhl odsud želvu, symbol pomalosti. Mohl samozřejmě zvolit i slimáka nebo šneka, ale tito tvorové nejsou tak estetičtí jako želva.

Takže ve svém myšlenkovém experimentu postavil želvu proti Achillovi na start závodu v běhu na 100 kroků. Aby to bylo trochu fér, dal želvě deset kroků náskok a sledoval, co se bude dít. Podle něj v okamžiku, kdy se posune Achilles, posune se i želva, a v každém dalším okamžiku platí to samé. Jakmile se posune Achilles, posune se i želva. Podle něj tedy běžec želvu nikdy nedostihne. Zajímavá myšlenka, že ano?

Přemítám, jestli je na vině tehdejší, byť ještě globálně neoteplené klima, resp. pobyt na prudkém slunci, či za to může těžké řecké víno. Na první pohled je to tedy jasná hloupost, osobně jsem krátce po seznámení se s tímto paradoxem porazil šneka a poté jsem v Chorvatsku uspěl i proti tamější želvě. Doufám že jasný důkaz nesmyslnosti Zenonova paradoxu vyváží moji nadprodukci CO2 při běhu. Nicméně i dnes mezi námi žijí lidé, kteří jsou schopni tento paradox obhajovat.

Bůh - univerzální pozorovatel kvantových jevů

Jak už tomu ale bývá, co se v normálním životě vzpírá zdravému rozumu, v kvantovém světě platí jako obecný zákon a odsud vyplynul i titulek článku. Kvantoví fyzikové první generace, ano, ti, kteří z nedostatku vhodných měřících přístrojů a měřících metod strkali kočky do krabic, tak ti potřebovali k určení výsledku pokusu někoho "rozumného".

Podle nich dokud krabici neotevřeme, nelze rozhodnout, jak to s kočkou dopadlo, do jakého výsledku tedy tzv. zkolabovala vlnová funkce, protože vlnová funkce se jen tak vlní časoprostorem, dokud ji nějaký šťoural s měřákem nepřinutí zkolabovat do jednoho konkrétního výsledku měření. Dokonce i kdyby krabici otevřel stroj a výsledek vyfotil, jsme ve stavu nejistoty, dokud si ten obrázek neprohlédne pozorovatel. A fyzikové šli ještě dále - pokud to pozorovatel nikomu neřekne, tak okolní svět pořád neví, jak pokus dopadl, systém nejistoty do sebe vtáhnul i toho pozorovatele. Prostě metafyzická fyzika. Nakonec skončili u Boha, jakožto to univerzálního rozumného pozorovatele, bez nějž by se podle nich neodehrálo vůbec nic.

Zenonův kvantový hrnec aneb zíráním k věčnému mládí

Nějakou dobu jim tato tzv. Kodaňská interpretace vydržela, ale praskliny v ní se objevily ještě dříve, než přišel na scénu Zenonův kvantový hrnec. V tomto pokusu byly pozorovány ionty berylia, chycené do magnetické pasti. Když začali pod hrncem topit, jeden iont za druhým přecházel s určitou pravděpodobností do stavu s vyšší energií, tedy až sem nic divného.

Jenomže ono to není až tak jednoduché. Vědci pozorovali tento hrnec plný iontů za pomoci velmi krátkého laserového záblesku, který krátkodobě vybudil ionty na základní energetické hladině do jakéhosi mezistavu, ze kterého po vyzáření fotonu opět velmi rychle spadly do základního stavu. A zjistili velmi zajímavou věc - čím častěji se dívají, tím méně se systém mění.

Tedy opakované měření zpomaluje nebo dokonce úplně zamezí kolapsu vlnové funkce. Tím kvantová fyzika konečně vysvětluje delší dobu potřebnou k přivedení vody do varu, jestliže netrpělivě postáváte a hypnotizujete varnou konvici ve srovnání s případem, kdy to prostě zapnete a jdete dělat něco jiného. Schválně si to někdy zkuste.

A je tu i další způsob jak daný jev využít ve svůj prospěch. Chcete být věčně mladí? Sežeňte si někoho, kdo vás bude pořád pozorovat. Některé celebrity to už dnes vědí a praktikují to, jen se podívejte třeba na Cher. Případně porovnejte s Michaelem Jackonsem, který se ztratil z očí veřejnosti a dnes jeho integritu zachraňuje lepící páska.

O potřebě neustálého pozorování jsem se nedávno přesvědčil na vlastní kůži - večer jdu spát v rozpuku sil, ráno se probudím s pneumatikou navlečenou pod kůží kolem pasu a krizí středního věku za krkem.

Pokud se Vám tyto články líbí, jejich pokračování můžete už dnést nalézt na emag.cz