Romové – Zaprvé sebrat dávky a co pak?

Jiří Paroubek kdysi napsal, že sociální dávky a jiná podpora jsou v podstatě výpalné, které platíme nepřizpůsobivým, aby byl od nich pokoj. Jenomže náklady na vyplácení výpalného se zvyšují a co budeme dělat, až na to prostě nebude? Přestaneme platit a co pak? Bude dost věznic?

Tak pravil Jirka

Jiří Paroubek ve svém článku (který naleznete zde: http://www.ceska-media.cz/article.html?id=397049) říká:

„Spravedlivě vyplácené sociální dávky – to přece není jen podpora flákačů. Společnost si jimi kromě jiného také může zajišťovat bezpečí. Díky nim můžeme jít večer z kina pěšky, máme možnost volně parkovat auta u chodníků a nemusíme platit drahé bezpečnostní služby na ostrahu našich domovů. Jsou tak i ochranou společnosti před těmi, kteří jsou na hranici vlastní existence a ze zoufalství mohou sáhnout ke krajnímu řešení – krádeži.“

Podle mne to nějak nefunguje. Dávky platíme, ale stejně se přepadá a krade. Nemá smysl polemizovat zde o škodě, která tím vzniká a porovnávat ji s předraženými Pandury nebo jinými „výhodnými“ nákupy, tam se nebojím, že dostanu mačetou do hlavy, nebo že kvůli mobilu zkopou moje dítě. Prostě se nás to týká osobně.

Kromě toho existuje celá řada lidí, která též žije z dávek a nejsou s ní problémy. Kolikrát potkávám v Brně na Čáře prodejce kytiček, hrušek a všeho možného, na vesnici mají malé hospodářství, zahradu atd. Pravda, nemají žádné plazmové televize, ani auta, ale vyžijí. I když je to těžké. Stojí to spoustu dřiny, i na stará kolena, kdy už bolí každý krok, každé shýbnutí.

Sebrat dávky a co pak?

V kontrastu k nim je zde celá armáda lidí, kteří jsou zdraví až na tu „tulení“ nemoc, až na chronický odpor k práci. Tedy – občas dokáží vykonat až neuvěřitelné věci, skoro rozebrat stožár VVN pod napětím a odvézt ho do sběru, nebo vykopat několik desítek metrů měděného kabelu, zbavit jej izolace a opět prodat ve sběrně. Právě tyhle jsme naučili, že stačí natáhnout ruku a jde všechno, jinak je to rasismus. Ale je psáno v Písmu:

„Kdo nechce pracovat, ať nejí.“

(Pozor na záměnu, komunisti to zkomolili na „Kdo nepracuje, ať nejí“, v tom je velký rozdíl).

Takže nechceš pracovat? Nedostaneš od nás ani prd, živ se jak chceš. A to padne kosa na kámen, protože starého psa novým kouskům nenaučíš a nevím, jestli jeden Rom na dávkách nás vyjde levněji než ten samý Rom v base. A jestli vůbec budeme mít pro všechny dost místa. Jestli by se nevyplatilo zavést režim 3x a dost – místo doživotí humánní injekci a dva metry hlíny nad hlavou. Taky se vám to nelíbí, tohle řešení, že ne?

Mýtus romských dávek

Ve většinové společnosti koluje mýtus o romských dávkách. Ve skutečnosti velkou část z nich dostaneme rychle zpět ve spotřební dani za alkohol a cigarety. Pokud se poslancům konečně podaří zdanit hazard, další velká část dávek se bude rychle vracet do rozpočtu. A poslední místo, kam plyne nezanedbatelný penězotok jsou různé společnosti s výhodnými půjčkami. Takže jim moc peněz na život nakonec nezůstane. Pak není na nájem, elektriku, teplo, takže se to musí obstarat alternativní cestou. A navíc je tu rukojmí – děti – které jsou vedeny k tomu, aby kopírovaly životní styl svých rodičů. A jak se zpívá:

„Nedovedem jiní být,

jak pil táta, budem pít“.

Naše děti tak budou muset vydělávat mnohem více, aby tohle všechno uživily.

Existuje cesta ven?

Každý parazit oslabuje hostitelský organismus a když je těch parazitů moc, mohou hostitele zabít. Ale pak zahynou zároveň s ním. Jestli se toho nechceme my, nebo naše děti dožít, musíme najít, jak z toho ven. Jenomže žádná snadná cesta neexistuje. Je v tom už moc peněz. Příliš mnoho lidí se živí řešením romského problému a ti si nedají na svůj byznys šáhnout. Podle mého skromného názoru by ale šlo dost věcí zlepšit a to poměrně jednoduše:

1. Zavést něco jako je konsolidační agentura – tedy organizace, která na sebe převezme šílené dluhy řady lidí a také zkontroluje smlouvy, které tito naivové podepsali. Řekl bych, že dost z těchto smluv bude v rozporu s dobrými mravy a podobně a dovedeno do detailu – lichva je myslím u nás pořád ještě trestná. Ale velký pozor – nejedná se o žádné odpuštění dluhů, ale o přechod do režimu, kdy to dotyční budou schopni alespoň nějak splácet a žít bez dalšího půjčování
2. Zavést veřejné vývařovny pro chudé – místo dávek si mohou zajít na jídlo sem – dostanou pouze stravenky. A dokonce zde mohou i vařit, vytvoří se tím pracovní místa.
3. Stačí se podívat kolem sebe a uvidíte spoustu věcí, kde by šla přiložit k dílu nekvalifikovaná ruka. Pokud jsi zdravý, tak koukej makat. Sice je to špatná zpráva pro Ukrajince, ale určitě by se na stavbách našlo spousta pracovních míst, když by zde dotyčný pracoval pouze za svoje dávky a ne za plat od zaměstnavatele. A třeba by se leckterý osvědčil natolik, že by si získal stálé místo a stálý plat.
4. Nesmlouvavý důraz na vzdělání. Nevěřím tomu, že Romové jsou v průměru hloupější než zbytek národ. Jenom se rodiče tolik nenadřou, když se děti flákají ve zvláštní škole, kde získají pouze kvalifikaci profesionálních pobíračů dávek. Stejně tak jako si mohou odpracovávat svoje dávky na stavbách, mohou si to odpracovávat i tím, že budou učit svoje děti. Třeba i za cenu toho, že budou rodiče chodit do školy zároveň se svými dětmi, aby toho byli schopni.
5. Rovnou z strhávat výplat dávek všechno kolem bydlení – nájem, elektřinu, teplo atd. Stejně jako platby pro místně příslušnou vývařovnu atd. Pokud něco zbude, tak už je na příjemcích, jak s tím naloží.
6. Pokud neplníš co máš, smůla – snížíme dávky, opakuje se to – jsi bez nich a dělej co umíš. Bohužel to ale bude znamenat, že děti asi skončí v nějaké státem financované instituci.

Záměrně tu nepíši takové samozřejmosti jako barvoslepost policie, justice i státní správy, ti všichni mají má už z principu měřit všem stejným metrem. Ani o tom, že by to chtělo odstavit od peněz všechny které  živí řešením romského problému a naopak podpořit ty, kteří jej chtějí doopravdy vyřešit.

V diskuzi pod článkem pozor na ztrátu kreditů, cenzor má oko bdělé a prsty zatraceně rychlé .....