Při čtení tohoto článku prosím postupujte jako při práci s
ředidlem. Nejezte, nepijte, ani nekuřte. Pokud si poprskáte monitor nebo
klávesnici, je to vaše chyba, já vás varoval.
Pozor: Článek obsahuje explicitní popis násilí, páchaný
zákeřným bodavým hmyzem a seznam osvědčených postupů, jak se bránit. Především ale
obsahuje informace a sdělení, která by mohla narušit zdravý psychický rozvoj
slabších jedinců a hlavně: Tohle doma nezkoušejte.
Při zveřejnění popisu své prozatím poslední bitvy s vosami jsem ani netušil, jaký ohlas to bude mít a kolik zajímavých příhod a nápadů od vás, drazí čtenáři, dostanu. Vzhledem ke stálým dotazům, jak tedy vosy bezpečně zlikvidovat, zde přináším několik osvědčených postupů.
1. Taktická situace: Vosí hnízdo zahrabané v zemi, ve škvíře ve zdi atd.
Existuje pouze jediný bezpečný způsob likvidace, jak jsem se o tom sám přesvědčil. Je to Postup s velkým P a má 3 varianty:
a) Maximalistická (po zkušenostech z nedávna mnou preferovaná):
Hnízdo odhalit z oběžné dráhy vojenskou družicí s vysokým rozlišením, cíl zaměřit a zlikvidovat salvou mezikontinentálních balistických střel s atomovou hlavicí.
b) Optimální:
Hnízdo odhalit z oběžné dráhy vojenskou družicí s vysokým rozlišením, cíl zaměřit a zničit raketou Tomahawk s konvenční hlavicí. K odpálení rakety ale musí dojít z ponořené ponorky.
c) Minimalistická:
Vosí hnízdo odhalit bezpilotním letounem Predátor a pak jej zasypat salvou řízených protitankových střel Hellfire. Letoun je třeba opět ovládat z ponořené ponorky.
Existují i další postupy, už zdaleka ne tak bezpečné, ale přesto používané:
Nalít do hnízda benzín a zapálit – osvědčený a zábavný způsob ničení vosího hnízda v zemi. Ovšem někdy ohořelé vosy odmítají spolupracovat a nechat se vyvraždit. Na druhou stranu při použití dostatečného množství benzínu můžete mít na zahradě novou studnu nebo výkop pro bazén. Ještě zábavnější varianta je napustit tam zemní plyn z bomby, potom místo vosího hnízda můžete mít i výkop základů pro rodinný dům. Pokud máte kamenitější podloží, tím lépe, protože letící butráky ničí vosy, které unikly. Mezi další nežádoucí vedlejší účinky patří absence obočí a části vlasové pokrývky, což ale vynahrazují otoky po bodnutích.
Vosí hnízda v budovách – pokud nejste natolik drsní (nebo naštvaní), abyste zničili hnízdo i s domem, musíte zvolit jemnější postupy. Dobře se osvědčilo nastražení pastí – vosolapek, třeba s pivem. Po zmenšení počtu vos v hnízdě je možno přistoupit k zaplynování hnízda samotného, biolitem, sírovým knotem, či jiným jedem podle libosti a chuti. Upozornění pro fajnšmekry – kouř z marjánky vosy nerozesměje a po čase už ani vám jejich zuřivý útok nepřijde tak legrační. Samozřejmě nepodceňujte obrannou výbavu – mít brnění je fér hra, vos je značná početní přesila. Ovšem brnění nesmí být nikde příliš tenké (ani na hřbetu rukou) a ochrana hlavy musí být od kůže dost daleko. Pokud ne, zjistíte, jak se asi cítil Sloní muž.
2. Vosí hnízdo na trámu, na střeše nebo jinde, kde se k němu dá dostat
Oproti hnízdu v úkrytu je tohle triviální záležitost. Velmi se osvědčilo využít noční tmy a nočního chladu, na hnízdo nasadit sklenici (někdo též používá papírové pytlíky), stopku hnízda odříznout a vosy následně zlikvidovat.
Při lapání do papírového pytlíku potom stačí hodit vosy do rozpálených kamen. Oproti tomu vhození vos do rozpáleného krbu není dobrým postupem, protože vosy hoří hůře než papír sáčku. Očouzené, připálené a hlavně dopálené vosy vylétající z krbu se stužkami kouře – to je pohled, na který se nezapomíná. Hodně dlouho nezapomíná.
Ani vhození takto ulovených vos do popelnice není tím pravým řešením. Popeláři možná mají smysl pro humor, ale určitě ne tak velký. Též je potřeba pamatovat, že hodit to sousedovi do popelnice sousedské vztahy rozhodně nevylepší.
Při lovu do sklenice nesmíte zapomenout na víko. K bezpečné likvidaci stačí potom víko propíchnout jehlou a stříkačkou tam napumpovat pár kubíku benzínu nebo ředidla. Pokud ale zakryjete vršek sklenice svojí dlaní, prosím, natočte to na kameru, to bych chtěl vážně vidět.
Je jasné, že vosy mají v přírodě svoje místo a svoji roli. Někomu jich tedy může být líto, proto přináším jeden z dalších příběhů o jejich zákeřnosti.
Ten se udál, když sem byl v zeleném, tedy v armádě, a na letním cvičení v nedotčené krajině vojenského výcvikového prostoru CENSORED. V noci jsme drželi boční hlídku obranného postavení čety motorizované pěchoty ve složení lehký kulomet UKL-58 a samopal Sa-58. Kolem půlnoci kolem náš prošel řidič našeho BVP. V ruce nesl noviny a směřoval do lesa viditelně bez úmyslu si číst. Velmi ocenil moje upozornění na nález dutého pařezu s tím, že to bude mít jako na zámku, a zmizel v křoví. Šustění záhy ustalo a tak noční cvrkot hmyzu rušilo jenom občasné tlumené zafunění. Náhle temnotu prořízlo zaječení, při němž tuhla krev v žilách a protivník na protějším kopci začal střílet světlice v domnění, že na něj pořádáme noční útok. Jekot nepřestával, křoví praštělo, jak větve drtilo něco obludného.
Vzápětí z něj na měsícem ozářenou cestu vyletěl řidič. Kalhoty namotané kolem kotníků, přesto snožmo hravě překonal na jeden skok pět metrů tankových kolejí. Druhým skokem pak se saltem hladce proletěl průlezem BVP. Ten za ním okamžitě zaklapl a vzápětí se ozvalo zabubnování, jako když na pancíř BVP hodíte štěrk. V tom pařezu byly vosy, kterým se hrubě nelíbilo, co na ně z noční temnoty spadlo. Druhý den naše BVP nevyjelo do útoku, protože se řidič nemohl posadit, a tak celá četa útočila do kopce ve spořádaných formacích pod družstvech, předstírajíce, že jedem v BVP. I tak se nám jako obvykle podařilo zahnat protivníka až za okraj mapy, ale to jenom tak na okraj.
Ještě jednou všem čtenářům děkuji za jejich historky a zkušenosti z jejich soubojů s tímto nebezpečným protivníkem.
Za pomoc s korekturami mých výtvorů, nesmlouvavou kritiku a také za výrobu helpu pro server smartblue.net bych rád tento článek věnoval drahé kamarádce Idle
