Semestr v Číně – rozhovor

Čína je velmi zajímavou a exotickou destinací. Pojďte taky nakouknout pod pokličku toho, jak to tam chodí, alespoň prostřednictvím rozhovoru s Michalem, který v Číně strávil celý semestr. Dozvíte se mnoho zajímavého.

Kdy a kde jsi byl?

Byl jsem na stáži v Čínské Lidové Republice a to v zimním semestru od září do ledna. Na stáž jsem se rozhodl jet sám, ale na místě jsem potkal skvělé kolegy (také studenty nebo absolventy) z Itálie, VB, Hong Kongu a Španělska. Většinu zaměstnanců společnosti samozřejmě tvořili místní Číňané.

Jak ses dostal do Číny a co jsi tam dělal?

Nevyšla mi stáž v Itálii a tak jsem na poslední chvíli sháněl cokoliv kdekoliv, abych vůbec stihl odjet a nezůstal trčet doma. Tato příležitost byla první, která se naskytla, tak jsem neváhal. Stáž byla naštěstí placená a pokryla mi většinu nákladů. Pracoval jsem v oddělení International Sales a práce spočívala v emailové komunikaci, vzácně i komunikaci po skypu a telefonu s odběrateli z celého světa.

Jak ses tam domlouval?

V práci jsme s odběrateli mluvili různými jazyky, převážně anglicky. Mimo kancelář už však anglicky široko daleko nikdo neuměl, a ačkoliv byli místní Číňané mladí lidé, cizí řečí neuměli ani slovo. Proto jsme s kolegou komunikovali v každodenním životě rukama nohama. Vyřídit cokoliv sofistikovaněji jsme mohli pouze s kolegyněmi, které čínštinu ovládali na komunikativní úrovni.

Připravoval ses nějak před odjezdem? Chodil jsi do kurzu nebo jsi tam vyjel jen tak? 

Punk’s not dead!

Jak jsi na tom byl s porozuměním a komunikací?

Po prvním týdnu jsem se rozhodl naučit alespoň pár frází jako „ahoj“, „děkuji“, „nashledanou“, „zaplatím“, „misku nudlí“, „porci rýže“, „sklenici vody/čaje“ a také počítání od jedné do sta. Přežít se dá i bez znalosti jazyka, ale s každým dalším naučeným slovem se zdálo vše jednodušší.

Co tě nejvíce posunulo dál v učení čínsky?

Při cestování po Asii jsem potkal několik cestovatelů, kteří se naučili čínsky za rok či dva a dokázali si sami domluvit úplně vše od objednání jídla, pronájmu bytu, placení faktur a dokonce i komunikaci s rodilými mluvčími přes telefon. V té chvíli jsem poznal, že ačkoliv je tento jazyk jeden z nejtěžších, dá se s pevnou vůlí naučit i za takto krátkou dobu.

Zaznamenal si během stáže u sebe nějaký jazykový pokrok?

Téměř žádný. Až po návratu jsem začal chodit na večerní kurzy a teprve po pár týdnech jsem zaznamenal rapidní zlepšení.

Splnila tato cesta tvá očekávání?

Jednoznačně ano. Jednak jsem poznal, že nic není nemožné a za druhé jsem potkal spoustu hardcore cestovatelů, od kterých jsem se snažil učit (nejen jazyk ale spíše způsob myšlení a životní filosofii).

Jel bys znovu?

Od září plánuji jet do Číny znovu, tentokrát na jazykový pobyt a doufám, že se mi podaří najít nějakou práci, kterou alespoň částečně pokryju náklady. Rozhodně jsem pro strategii nemít dopředu nic promyšlené a pracovat s příležitostmi až na místě. Koho baví cestování a poznávání nových kultur, rozhodně neváhejte jet do této rozmanité země. Začátek je náročný, ale ta radost když se vám podaří posunout se o krok dál – takovou zkušenost si budete v paměti nosit celý život.

Měl jsi nějaký humorný zážitek s čínštinou? 

Bez základů je celá komunikace s místními jeden velký vtip. Ze začátku jsem si velice rychle zvykl, že se mi smějí, když se snažím vyslovit nějakou naučenou frázi a tak jsem často chodil s papírky, kde jsem měl napsáno co chci (ty mi napsaly kolegyně - pochopitelně). Viděli jste někdy v divadle pantomimu? Tak něco takového jsem tam předváděl – sice zadarmo, ale místy s potleskem.

Zažil jsi tam nějaké nepříjemnosti?

Hned po příjezdu (de facto ještě před ubytováním) mi nějaký místní šikovný lupič ukradl ze zavřeného batohu notebook. Do obalu dokonce nastrkal kartony a podobné velikosti i hmotnosti a tak jsem si této ztráty všiml až po několika hodinách. Batoh jsem měl celou dobu po ruce, takže jeho šikovnost musela být úžasná a mně nezbývalo než mu hned druhý večer složit poklonu a opít se.

Závěrem ještě: jaký je tvůj největší dovezený poznatek z Číny?

Spořivost Číňanů. Viděl jsem, jak dokáže žít celá rodina v místnosti, ve které jsem žil sám a přitom jim nic nechybělo a stále se usmívali. V místních „shao kao“ (barbecue) jsme jedli a popíjeli s lidmi, kteří sestavovali telefony nebo barbíny od Matella – tam mívají dvanáctihodinové šichty 6x týdně a za menší peníze než jsme měli my, stážisti, a přesto si ani jednou nepostěžovali, že by byli s životem nespokojení. Celkově bych řekl, že jsme si tady v Česku a na západ od nás zvykli na zbytečně velký komfort, který nám ale ve výsledku spíše překáží, než přináší radost.

Rozhovor byl původně zveřejněn na blogu projektu FairList.cz.