Sanitka 2, Cirkus Bukowsky a České století - co nám přinesly?

Sanitka 2, Cirkus Bukowsky a České století, takhle vypadala podzimní seriálová sezona na České televizi. Každý seriál je jiný, ale všechny svým způsobem zlomové, i když ne kolikráte tak, jak by si tvůrci přáli.

Sanitka 2
První Sanitku si většina z nás pamatuje díky nezapomenutelné znělce a hlavně na svou dobu velmi nákladné a epické scéně s letadlovým neštěstím. Seriál v sobě ale také velmi věrně kombinoval šedou náladu konce socialismu a deprimované a vyhořelé hlavní hrdiny, kteří denně zachraňovaly lidem životy, ale nikdy se jim nedostalo ani obyčejných díků. Doba se ale změnila a v nové sérii se muselo přitvrdit (rozuměj hodně krve a akce), což chápu a jinak by v dnešní době v konkurenci podobných doktorských seriálů nemohl obstát. Kdybych ho měl někomu popsat v pár slovech, tak řeknu, že je to kombinace německé Kobry 11 (první série) a Ordinace v růžové zahradě. Z jednoho si bere levné kaskadérské efekty a bouračky a z druhého milostné propletence a vztahovou výplň, atmosféra původní Sanitky je tatam. V čem je ale tedy zlomový? Tím, jak je celý postaven na stereotypech. Jak český slušný člověk (terminus technicus) vnímá své okolí, problémy a odlišnosti. Pár příkládů českých stereotypů: Romové jsou zde vždy zobrazeni jako podlí zločinci, kteří okradou i slepou ženu nebo řešící mileneckou hádku podříznutím hrdla vlastní milence. Muslimové zas jako magoři, co pobodají doktora při pokusu o šáhnutí na jejich ženu, a to nemluvím o bezdomovcích, lidí na okraji společnosti apod. Mezi tím vším běhají bílí muži a ženy, kteří se v tom snaží fungovat a řeší své každodenní problémy s udavačem, podvodění manžela, synem pornomagnátem a to vše pod dohledem často až nechutně tvrdohlavé a neústupné postavy Jaromíra Hanzlíka. Pohled na ten seriál je jak pohled do maloměstské duše průměrného slušného Čecha. Občas nic moc pohled, ale i tak díky za něj.
Cirkus Bukowsky
Cirkus Bukowsky je ale jiná liga. Jak jsem o tom seriálu moc nevěděl a nic od něj nečekal, tak jsem si po skončení prvního dílu musel oveřit, zda se nejedná o nějakou zahraniční produkci. Skvělý příběh, sarkastický hrdina, výborné scenérie a neokoukané prostředí Děčínska s častými leteckými záběry, dialogy neskřípou a akční scény uvěřitelné. Scénář pravda vykrádá všechny možné severské detektivky a hlášky jak z knih Raymonda Chandlera, ale to vůbec není ke škodě. Podobných žánrových seriálů bych přál českým divákům více, věřím, že by mohli mít za určitých podmínek šanci prorazit i v zahraničí. Jediná škoda je, že podobný seriál u nás může vzniknout jen z konsesionářských poplatků na veřejnoprávní televizi, komerční stanice nic podobného nemají šanci zaplatit. TV Nova na Expozituře taky slušně finančně krvácela a je pro ně levnější akční seriály radši koupit ze zahraničí a u nás točit nekonečné mýdlové opery jako jsou Ulice apod. Trošku tu je snaha řešit to koprodukčně se Slováky (letošní druhá série Kriminálka Staré Město), ale i přes pár povedených dílů mají k celkové žánrové vyváženosti Cirkusu Bukowsky ještě hodně daleko. Češi tedy umějí dělat kvalitní “žánrovky”, ale bohužel zatím jen ze státních peněz. Velká škoda.

České století
Za to seriál České století se jinak než ze státních peněz udělat nedá. Pravda, je tu Hořící keř z produkce HBO, jeden z nejlepších televizních počinů posledních let, zaměřený na okamžik z české historie a placený ze soukromého sektoru. Beru to ale jako vyjímku potvrzující pravidlo, jsem za něj rád, ale na podobný projekt si bohužel zas hodně let počkáme. Každopádně České století je projekt, kterého bylo již dlouho třeba a jsem rád, že se ho zhostila ČT a že se ho zhostila takto. Jednou se stane nedílnou součástí hlavního kinofondu našeho národa a jednotlivé díly budou opakovány při výročí úmrtí důležitých osobností či výročí poražení komunistického režimu a okupantů. Za mnoho let ten seriál možná bude více vypovídat o nás, o naší době, kdy byl natočen, než o samotných hrdinech a padouších minulého století, ale to nevadí. Je důležité si čas od času připomenout, jak náš národ vznikal, co ho utvářelo, dusilo, zlomilo a zas pomáhalo na nohy. Civilní pojetí a nahlížení na hlavní aktéry je osvěžující a dává možnost se do nich alespoň malinko vcítit a snažit se pochopit proč udělali co udělali. Navíc přílišná akčnost by seriálu neslušela, stejně jako nesluší nám Čechům. My nejsme národem nějakých akční hrdinů jak z amerického filmu, a převraty a zásadní události se u nás děly většinou od stolu než na bojištích. Seriál to velmi jasně vyobrazuje.