No jo, ale ty děláš alespoň sám na sebe!

Bavím se takhle se známým v pátek odpoledne a oba jsme po náročném předvánočním týdnu slušně vyšťaveni a na nohou nás drží jen vidina pátečního piva. Oba si zavzdycháme, jak toho máme teď hodně a známý dodá: “No jo, ale ty děláš alespoň sám na sebe!”

Tohle jsem slyšel, co podnikám, už tolikrát, že dostat za to vždy korunu, tak přehazuji miliony vidlema. Vždy mě tím říkají, že jejich únava z náročného týdne je horší, když pracují pro někoho, než moje, když pracuji v podstatě sám pro sebe. Nijak mě to nerozčiluje, ani nepohoršuje, spíše jen udivuje a nedokáži to moc pochopit.

Sranda je, že plno z těch, od kterých jsem to naposledy slyšel, vydělává výrazně více než mám já, v penězích to tedy myslím nebude. Když se jim v práci nebude dařit, dostanou padáka, když mě, přijdu o všechno. Když oni jdou domů, nechávají práci v “práci”, zato já si ji nesu domů (rádi dosvědčí moji blízcí :-)). Hádám tedy, že pes bude zakopán v motivaci či ve smyslu práce. Ptám se otevřeně, je pro některé lidi takový rozdíl, když sedíme všichni spolu v kanclu, děláme skoro to samé, akorát jeden z nás má v Obchodním rejstříku pozici jednatel? Je vnímáno tak odlišně, když odvádím skvělou práci pro někoho, než když máte za celou firmu zodpovědnost? Není to kolikráte jen neúmyslná závist některých schopných lidí, kteří jen nemají odvahu začít podnikat sami a nedokáží se s tím smířit? Fakt mě to zajímá.