Nejvyšší kontrolní úřad tvrdí, že se u nás dlouhodobě neřeší kvalita a znečištění vody způsobované zemědělstvím. Tato tvrzení jsou chybná. Přístup zemědělců se totiž radikálně změnil a čísla je třeba chápat v celkovém kontextu.
Přestože mám dlouhodobě respekt k vyjádřením Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a rozhodně nechci zpochybňovat jeho odbornost, nicméně pokud se NKÚ v poslední době vyjádřilo k zemědělství byly jeho zprávy bohužel mírně řečeno nepřesné, tendenční, a dokonce v některých případech chybné a zavádějící. Možná jste zaznamenali v minulých týdnech zprávu NKÚ o tom, že se u nás dlouhodobě neřeší kvalita a znečištění vody způsobované zemědělstvím. Dovolím si zareagovat na některá jeho tvrzení.
Ve své zprávě NKÚ tvrdí, že stát nemotivuje zemědělce k tomu, aby změnili svou praxi a snížili využívání pesticidů. To ale rozhodně není pravda. Stát spolu se zemědělci udělal v posledních letech významný pokrok a zavedl mnoho opatření pro snížení využívání pesticidů, pro ochranu vod a stejně tak i pro snížení splachu půdy (erozi) spolu s rezidui hnojiv a přípravků na ochranu rostlin.
Je s podivem, že analytici NKÚ hodnotící kvalitu povrchových a podzemních vod vezmou pouze některá čísla a jsou schopni je prezentovat bez souvislostí, a zároveň dělat radikální závěry, jakože se kvalita vody v ČR zhoršuje a zvyšuje množství pesticidů ve vodě. Tvůrci této zprávy vůbec nevzali například v potaz fakt, že se za posledních dvacet let radikálně zvýšilo množství sledovaných látek. Zatímco v roce 1991 bylo sledováno 5 účinných látek pesticidů a 0 jejich metabolitů v roce 2020 již monitoring cílil na 149 účinných látek pesticidů a 47 jejich metabolitů. Navíc se zpřesnili rozšířila se monitorovací síť, zlepšili se metody sledování, které dnes mohou zachytit i takové látky a taková množství, které byly před 20lety nezjistitelná. Je tedy logické, že počty záchytů neklesají a v některých letech mohou i kolísat či růst. Proto dobře, že MZe na toto nepravdivá tvrzení reagovalo vysvětlením že v žádném případě nelze hovořit o zhoršení kvality vod.
MZe od roku 2012 postupuje podle Národního akčního plánu (NAP) k zajištění udržitelného používání pesticidů, jehož úkolem je právě omezení rizik vycházejících z používání přípravků na ochranu rostlin a optimalizace využívání těchto přípravků. Díky tomu se množství pesticidů v zemědělství dlouhodobě snižuje. Jen za posledních deset let snížili naši zemědělci používání pesticidů o více jak 32%. Ve srovnání za posledních sedm let podařilo v ČR snížit používání pesticidů o 27 % To je mimochodem 3. největší pokles v rámci EU, naproti tomu např. Francie zaznamenala nárůst o 40% nebo Rakousko dokonce o 53%. A rozhodně nesnižujeme množství z vysokého základu, ale naopak. Naše čísla jsou dlouhodobě podprůměrná.
Stejně tak se v ČR postupně snižuje spotřeba hnojiv. V roce 2018 činila spotřeba dusíku necelých 100 kg/ha, v roce 2020 došlo ke snížení proti roku 2018 téměř o pětinu na 81 kg/ha.
A díky čemu se daří množství těchto používaných látek snižovat? V posledních letech byla ze strany státu zavedena celá řada opatření jako například povinné Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES), která upravují pravidla používání dusíkatých hnojiv, pravidla pro skladování hnojiv, povinnosti udržování ochranných pásů v blízkosti vodních toků, na nichž nelze používat hnojiva ani pesticidy. Roky u nás platí tzv. nitrátová směrnice, která omezuje množství možných živin vkládaných do půdy. Na čtvrtině tzv. erozně ohrožených půdy stát určuje co a jak může nebo nemůže zemědělec pěstovat, aby se zabránilo erozi a splavu látek do vod. Každý zemědělec musí přísně evidovat množství, způsob používání a skladování přípravků na ochranu rostlin, a to je kontrolováno ze strany Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu, který je zase dále kontrolován Evropskou komisí.
NKÚ tvrdí, že se Ministerstvu zemědělství nedaří prosadit, aby zemědělci uplatňovali tzv. zásady integrované ochrany rostlin. Ale to také není pravda. MZe podporuje integrovanou produkci rostlin, tj. způsob pěstování s omezením vstupů a s využitím postupů a technologií šetrných k životnímu prostředí v sektoru ovoce, zeleniny a vína. Tj. komodit nejvíce náročných na ošetřování přípravky na ochranu rostlin. Nově se také spouští tento způsob produkce u brambor. To mimochodem iniciovali sami pěstitelé.
Neustále se také omezuje množství přípravků, které je možné používat. Jeden příklad za všechny je zákaz používání glyfosátu na desikaci plodin. Někteří zemědělci dokonce hospodaří zcela bez použití glyfosátu.
Navíc ČR má pátý největší podíl půdy v režimu ekologického zemědělství v rámci EU a s našimi 15 % jsme téměř na dvojnásobku průměru EU.
Všechny výše zmiňovaná opatření přináší obrovskou administrativní a ekonomickou zátěží pro naše zemědělce. Ti sami navíc zavádí nové moderní technologie, které vedou k omezování používání přípravků na ochranu rostlin a hnojiv. Technologie, jako např. variabilní aplikace, strip till, či pásové střídání plodin atd., které slibují do budoucna další zlepšení.
Je pro mě tedy s podivem, proč NKÚ, ale i někteří novináři a ekologické organizace neustále takto jednostranně prezentují uvedená čísla a snaží se vzbudit dojem, že je u nás všechno špatně. Skoro mám pocit, že cílem je spíše šokovat a zaujmout, než objektivně informovat veřejnost. Bohužel, to ale vede k tomu, že zemědělci pociťují zklamání a frustraci z toho, že přestože se snaží a v celoevropském srovnání patří z tohoto pohledu mezi nejlepší, nikdo to neocení. Naopak, stále se na ně valí jen neustálá kritika, a to si rozhodně nezaslouží.
