Chceme pět týdnů dovolené pro všechny. Zkraťme pracovní dobu při zachování stejné odměny. Zrušíme karenční dobu. Toto je několik výroků, které veřejně deklaruje nová ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a její ČCSD.
Navíc prosazuje, aby minimální mzda v krátké době odpovídala 50 procentům průměrné mzdy z předchozího roku. A to bez ohledu na to, že ještě za minulé vlády její předchůdkyně označovala jako optimální 40% úroveň a že i v západoevropských zemích dosahuje minimální mzda cca 40 % průměrné mzdy.
Ministryně si neuvědomuje reálný stav na trhu práce
Všechny tyto postoje, jakkoliv velké části zaměstnanců sympatické, ukazují, jako by paní ministryně Maláčová nevnímala reálnou situaci na trhu práce v Česku. Ten se nachází hluboko pod přirozenou mírou nezaměstnanosti a ve stavu nedostatku volné pracovní síly. Zkrátka podnikům se u nás v současnosti nedaří sehnat pracovníky. Nedostatek lidí se stává limitujícím faktorem našeho ekonomického růstu. Ekonomika tak zpomaluje na rozdíl od okolních zemí, které takový problém s nedostatkem volných pracovníků nemají.
Požadavky ČSSD budou brzdit ekonomiku. To chceme?
Pokud by výše uvedené návrhy, které vládní ČSSD představuje, jako zkrácení pracovní doby či zavedení povinného týdne dovolené byly schváleny, tak by se problém podniků s nedostatkem pracovníků ještě více prohloubil. Vždyť k polovině letošního roku je na trhu přes 300 tis. volných pracovních míst a to i přes to, že Úřad práce eviduje přes 220 tis. uchazečů o zaměstnání. U nich je ale jen velmi malý předpoklad, že budou někdy v budoucnosti pracovat. Firmy tak brzdí své investice či uvažují o jejich přenesení do zahraničí, kde je snazší pracovníky najít. I v zemědělství, kde se stát snaží motivovat zemědělce k pěstování některých komodit jako je např. ovoce či zelenina, narážejí zemědělci na problém, jak zajistit sklizeň, když jim chybějí pracovníci. Už vůbec si nedovedu představit, jak by se tato opatření promítla např. ve zdravotnictví, které je v některých oblastech hluboko za hranicí lidských kapacit.
Vývoj situace ohledně pěti týdnů dovolené
Současné návrhy zkrátka nejsou rozumné a mohli by stávající brzdu růstu naší ekonomiky ještě více utáhnout. Říkám to i přes to, že kolektivní smlouva v sektoru zemědělství již delší dobu garantuje pět týdnů dovolené. Mohli bychom tedy říci, že uzákonění povinného pátého týdne by se zaměstnavatelů v zemědělství nedotkla a mohlo by nám to být jedno. Na tento návrh je třeba se ale dívat nikoliv z pohledu jednoho sektoru, ale celé ekonomiky. Když jsme se s odbory na navýšení dovolených dohodli, bylo to v době, kdy ze zemědělství odcházely velké počty lidí a na pracovním trhu byla situace zcela odlišná. Nahradit tak chybějící pracovníky bylo mnohem snazší. Kdybychom ale o této věci jednali s odbory dnes, rozhodně bychom na takovýto návrh nemohli nepřistoupit. Situace na trhu práce je totiž zcela odlišná a doba pro takovéto opatření je nejméně vhodná.
Paní ministryně, nechte rozhodnutí na zaměstnavatelích a odborech
To, že paní ministryně Maláčová předkládá své návrhy nyní, ukazuje, že buď není schopna reálně vnímat situaci na trhu práce ,anebo, a to je ještě horší, jsou pro ni důležitější předvolební preference než reálný dopad jejích návrhů na podniky. Jsem přesvědčen, že místo celostátně uplatňovaných nařízení by bylo daleko vhodnější nechat tato rozhodnutí na úroveň jednotlivých sektorů. Přesněji řečeno na kolektivní vyjednávání. Zaměstnavatelé a odbory jsou daleko lépe schopni posoudit situaci v daném oboru či podniku a promítnout ji do kolektivních smluv. Obdobně to funguje např. ve skandinávských zemích, kde součástí kolektivního vyjednávání je například i výše minimální mzdy. Ta se tak neurčuje na úrovni státu, ale v jednotlivých sektorech.
Co říci závěrem? Větší míra pravomocí udělená sociálním partnerům – odborům a zaměstnavatelům, by byla nejen lepší pro jednotlivé sektory a podniky, ale zároveň by odnímala možnost politickým stranám a potřebu zneužívat tato témata pro předvolební politické kampaně.
