Evropské fondy čerpáme s problémy, rozpočet stále financujeme dluhem

ČR se za programovací období 2007-2013 nepodařilo vyčerpat, resp. využít cca 26,5 mld. Kč z evropských fondů.  Celkové čerpání tak je přibližně na 96,4 % celkové alokace. Byť hodnoty celkového nedočerpání nejsou definitivní, tak to na první pohled a s ohledem na minulé odhady nevypadá tak špatně. Na druhou stranu je 26 mld. korun stále mnoho peněz, které mohly být u nás využity. Zvlášť, když si uvědomíme, že po odchodu Británie z EU se z ČR stane s velkou pravděpodobností čistý plátce, který bude do Evropských fondů více platit, než čerpat.

Původně hrozilo, že suma nevyužitých prostředků bude ještě daleko vyšší. Snížit se ji nakonec podařilo díky snaze před koncem období, která ale šla na úkor přípravy období nového a tak se nyní situace opakuje.  V současném programovacím období zazávazkování prostředků ze všech operačních programů překročilo cca 26 % v celkové výši 159,8 mld. Kč a příjemcům bylo proplaceno téměř 43 mld. Kč, tj. 7 % alokace.

Oproti tomu Program rozvoje venkova je jedním z operačních programů, kde čerpání problém není, naopak hrozí že prostředků nebude dostatek. Z celkových přibližně 12 mld. Kč zbývá k využití cca 3,5 mld. Kč, zbytek je již buď zazávazkován či žadatelům proplacen. Skoro se mi chce říci, že Ministerstvo zemědělství (MZe) a Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který dotace rozdělují si zachovali ještě trochu rozumu a systém pro čerpání příliš nezbyrokratizovali. Bohužel i tady došlo oproti minulému období k nárůstu byrokracie, i když je třeba ocenit současnou snahu MZe a SZIF zjednodušit preferenční kritéria pro nová kola, tak aby byla pro SZIF administrovatelnější. Bohužel ani zde ne vše je důvěryhodné. MZe chce např. nově hodnotit projekty z hlediska efektivnosti a návratnosti, což by asi nebylo nic špatného, kdyby neexistovala naivní představa, že na všechny rozmanité projekty je možné nastavit jednu univerzální kalkulačku, která bude vždy objektivně požadovanou návratnost počítat. Těžko se zemědělcům podobný krok vysvětluje, zvlášť, když první návrh této kalkulačky počítal u některých projektů nesmyslné výsledky návratnosti nad 100 let. Po našich připomínkách byla kalkulačka upravena ale stále u některých komodit jsou její výsledky nedůvěryhodné. Zkrátka na to, co se v bankách posuzuje individuálně chce MZe jeden univerzální program. A přitom by stačilo ověřit si, zda je banka, která daný projekt posuzuje při poskytování úvěru, ochotna onen úvěr poskytnout. Alespoň u větších projektů by to bylo vhodné, neboť ty jsou dnes všechny financovány bankovními úvěry.  

Navrhované úpravy bohužel ale nenapravují hlavní problém současného Programu rozvoje venkova. Tj. že se nastavené podmínky míjí se strategií MZe na budoucí období. Hlavním a nejdůležitějším kritériem pro přidělování podpor je bohužel výše resp. níže projektů. Tj. nikoliv, zda je projekt dobrý, zda podporuje komodity, či sektory, které jsou popsány ve zmíněné strategii, jestli je investice smysluplná. Cílem je podpořit pokud možno všechny malé žadatele s jasným záměrem, podpořit co nejvíce potenciálních voličů.

Když celou anabázi hlavně tu byrokracii a administrativu okolo operačních programů sleduji, je mi čím dál jasnější, že EU takhle svou konkurenceschopnost významněji nezvýší. Jen se hrozím toho, jak bude vypadat příští programovací období a to včetně budoucí Společné zemědělské politiky. Každá reforma kterou jsem zažil slibovala snížení byrokracie a nakonec to dopadlo obráceně, byrokracie přibylo. Pokud tohle někdo nedokáže radikálně změnit, tak EU svou ekonomiku, v našem případě zemědělství, v byrokracii utopí. A bohužel v ČR tomu není jinak. Vlády si sice na začátku nového období nadefinují své priority jako výstavba dálnic, podpora vědy atd. a realita je nakonec jiná. Buď se utopí v naší a evropské byrokracii anebo jen prostě priority změní. Takovým příkladem je nový návrh českého rozpočtu. Návrh schodku ve výši 50 mld. Kč a další požadavky prý až do výše cca 30 mld. Kč je v dnešní době nezodpovědný. Neustálé zvyšování mandatorních výdajů, které je financováno dluhem je neudržitelné, k budoucím generacím nezodpovědné a je jen na nás, jestli dokážeme jako společnost překonat nabízené pozlátko, které budou muset v budoucnosti naše děti zaplatit. Řecko je z tohoto pohledu příklad ukázkový.