COVID přispěl ke zlepšení agrárního salda

Průběžné výsledky agrárního zahraničního obchodu ukazují, že koronavirová krize přispěla k jeho zlepšení. I tak je ale výsledek stále špatný. Saldo za celý rok 2020 bude pravděpodpně - 36 mld. Kč a dovoz potravin pokračuje.  

ČSÚ zveřejnil výsledky agrárního zahraničního obchodu za listopad roku 2020. Výsledky za loňských 11 měsíců ukazují, jak byl tento rok vzhledem ke koronavirové krizi atypický. Agrární obchod totiž významně ovlivnili komplikace v přejezdech hranic, v mezinárodním obchodu, nedostatek pracovníků apod. Vzhledem k tomu, že v případě potravin je Česko zemí závislou na dovozu, byly tyto vlivy na výsledek našeho agrárního zahraničního obchodu pozitivní. Výsledek je lepší, než jsme původně odhadovali. Očekávali jsme, že saldo za celý rok bude okolo - 40 mld. Kč, skutečnost ale bude lepší, pravděpodobně okolo -36 mld. Kč. Nicméně uvidíme, jestli se zlepšení podaří udržet i v celoročních výsledcích, protože agrární dovozy v prosinci bývají vyšší než v jiných měsících. Všichni jsme například mohli vidět na pultech našich obchodů vejce z Polska atd. Bylo by příjemné, kdybychom mohli říci, že tato čísla jsou začátkem obratu k lepšímu, ale to bohužel možné není.

Průměrné saldo za uplynulých dvacet let do roku 2016 bylo zhruba mínus 25 mld. Kč/rok. Agrární saldo ze zahraničního obchodu ČR v r. 2018 přesáhlo - 41 mld. Kč, v r. 2019 rekordních - 47 mld. Kč.

Hlavní příčina vysokého záporného salda je u nás stále stejná (a to i v období od ledna do listopadu 2020): Více jak 65% záporného agrárního salda ČR tvoří vysoké záporné saldo u masa a dlouhodobě u masa zůstává absolutně nejvyšší záporné saldo ze všech agrárních komoditních skupin.

Celkové saldo za loňský rok by bylo ještě větší, kdyby nám ho o 10 mld. Kč nezlepšoval vývoz tabáku a tabákových výrobků. Česko jinak stále vyváží mimo cigarety především obilí, mléko a živá zvířata. Jinými slovy, nadále vyvážíme suroviny s nižší přidanou hodnotou, dovážíme konečné výrobky, tj. přidanou hodnotu/práci na které vydělávají v jiných zemích.

Existují expertní odhady, dle nichž se do ČR vozí potraviny (bez ohledu na emise, uhlíkovou stopu a již tak naddimenzovanou dopravu) v 300 až 800 kamionech denně za rozsáhlého používání chladírenských technologií. Přitom dle studie 50 odborníků z 30 zemí světa se doporučuje kvůli životnímu prostředí na prvním místě omezit používání chladírenských technologií. Ty mají totiž významný vliv na emise skleníkových plynů a tedy i rostoucí globální oteplování. I z tohoto důvodu by bylo vhodné, potraviny, které v našem přírodním pásmu můžeme, dělat u nás. Je nepochopitelné, že stále existují lidé, kteří zpochybňují význam potravinové soběstačnosti a potravinové bezpečnosti naší země s odkazem, že je to přežitek. Jinde je situace ale jiná. Svých zemědělců a potravinářů si váží více. Například tento týden zveřejnil francouzský ministr pro zemědělství a výživu Julie Denormandie plán, jak zvýšit až o 40 % plochu půdy určené k pěstování rostlin bohatých na bílkoviny, plán je zahrnut do nové francouzské národní proteinové strategie pro příští 3 roky. Cílem je zvýšení domácí produkce rostlinných bílkovin pro krmiva, udržet tak živočišnou produkci a tím především posílit zemědělsko-potravinářskou nezávislost. Na novou strategii francouzské ministerstvo vyčlenilo 100 milionů EUR z fondu „France Relance“ pro obnovu po koronaviru do roku 2030. Co z toho plyne? Že Francie v žádném případě nikdy ani na okamžik neopustila myšlenku na potravinou soběstačnost!

Pro objektivnost je třeba dodat, že i naše Ministerstvo zemědělství se snaží naše producenty podporovat. Bohužel k tomu nemá ani tolik finanční prostředků jako např. Francie, ale nemá ani jednoznačnou podporu politickou. I tak ale snaha o podporu investic u zemědělců a potravinářů mají smysl. Stále více zemědělců také produkuje regionální potraviny. Problém je ale jak je dostat k zákazníkovi. Obchodní řetězce je totiž až na výjimky ignorují a většina lidí nakupuje právě v obchodních řetězcích.

U nás se v současnosti v poslanecké sněmovně projednávají dvě novely zákonů – zákona o potravinách a novela zákona o zadávaní veřejných zakázek, které by mohly podpořit větší prodej domácích potravin. Proti novele zákona o potravinách (povinný podíl domácích potravin na pultech obchodů) se staví obchodní řetězce a také některé opoziční politické strany, naproti tomu zákon o zadávaní veřejných zakázek, jehož změnu Zemědělský svaz navrhoval již před dvěma lety a neměla podporu, tak dnes naopak podporují všechny politické strany.  

Je tedy otázka, zda lidé, kteří zpochybňují význam potravinové soběstačnosti a bezpečnosti bojují za národní zájmy, nebo spíše za zájmy zahraničních obchodních řetězců. Ty se totiž u nás chovají zcela jinak, než ve svých domovských zemích a nemají problém naše producenty kdykoliv vyřadit, když mohou dovézt výrobky ze zahraničí. Donutit obchodníky ke změně můžeme ale my všichni. Tím, že na jejich hru nepřistoupíme a budeme kupovat české potraviny.