Velká města potřebují přijít o peníze, ale ta malá také

Samosprávy se v penězích doslova topí, ačkoliv vám všude budou tvrdit opak. Jsou to právě samosprávy, jejichž schopnost absorbovat jakékoliv zdroje je nekonečná a zpravidla nakládání s nimi nesleduje tolik očí. Veřejné zakázky nejsou tak velkého rozsahu, stavba čehokoliv předražená o pár milionů nezní ve světle armádních zakázek cinknutých o miliardy tak atraktivně, aby vzbuzovala pozornost. Je to ráj neefektivních veřejných výdajů, na něž je nejlepším lékem vyhladovění.

Není obvyklé vznášet námitky vůči finančním požadavkům obcí. Existuje zde obecné povědomí, že ty malé obce jsou dlouhodobě bity ve prospěch velkých (ano, to je objektivní fakt), proto je obecně logické, že mají získat více zdrojů (což není fakt, ale pouze přání oněch obcí, proti kterému se nevzpírá logika). Ovšem kritérium přidělení finančních zdrojů by neměla být odměna za minulou křivdu, ale ryze jejich potřebnost. Já potřebnost nových zdrojů pro obce jakékoliv velikosti nevidím, naopak zde vidím silný prostor pro redukci.

To je ode mne nemístné a hloupé, jak mohu chtít brát peníze samosprávám? Všechny ty školy, školky, volnočasové aktivity, výstavby bytů a parků, údržba, služby... Lidé mají často pocit, že z toho, co jde do jejich obce, mají více, než z toho, co jde státu. Tento pocit způsobuje, že bazén předražený, ale náš, je tolik netrápí. O stejně předražených investicích v jiných obcích se nedovědí, koho by to zajímalo. Pocit, že finanční zdroje v naší obci jsou pro nás přínosnější než finanční zdroje ve státní pokladně, je pouhá iluze a nutno říci, že dosti drahá.

K obecnímu plýtvání jsme shovívavější, protože výnosy jsou právě pro nás, zatímco náklady zdánlivě jdou odjinud. Daně platíme státu, obci toho moc nezaplatíme. Iluze cizích zdrojů v obcích má stejný efekt jako u evropských fondů- plýtváme s nimi jak to jenom jde.

O cizí zdroje se jedná i z pohledu jejich správců- starostů, městských rad a vlády. Nikdy s nimi nebudou zacházet tak efektivně, jako jejich vlastníci. Vlastní zdroje budete používat tak, aby vám přinesly co největší užitek. Vy nesete náklady a výnosy. Cizí zdroje přinášejí největší užitek svým správcům, nikoliv vlastníkům. Pro správce znamenají zdroje moc a každý chce více moci, tudíž více zdrojů. Úřednická logika velí utratit vše, co je k dispozici, a rvát další zdroje, kdykoliv je šance. Proto slyšíme pořád do kolečka "zlepšení čerpání evropských fondů". Málokterá politická hláška tak chladnokrevně vyjadřuje touhu utratit hromadu peněz, která je k dispozici, bez ohledu na skutečný přínos.

Hromádka peněz z EU má svého vlastníka, stejně jako hromádka peněz v každé obci, tím vlastníkem je každý z nás. Každé euro či koruna má v sobě část našich zdrojů, kterou je podíl námi odvedených daní k sumě všech vybraných daní v relevantní oblasti. Pokud jsem hovořil o tom, že nejefektivněji využívá zdroje jejich vlastník, mnohým z vás už určitě došlo, že není efektivní státní správě své zdroje svěřovat.

Představte si, kolik na daních platíte (příjem, sociální, zdravotní, DPH, spotřební daň minimálně na PHM, daň z hlavy (říká se jí poplatek za svoz komunálního odpadu), nemovitosti, ekologické daně atd.) a představte si, že malá část těchto daní by zůstala ve vaší kapse výměnou za to, že některé nesmyslné projekty typu cyklostezka, multifunkční karta či robertek na náměstí (nic proti umění ani tvůrci brněnské chlouby:) by prostě neexistovaly. Nebylo by vám lépe?

Výdaje skrze obec jsou problematické. Pro ilustraci: skupina matek v obci požaduje, aby se investovalo do opravy školky, skupina fotbalových nadšenců chce hřiště. Peníze jsou jedny, hromádka složená z daní obou skupin. Až chudák starosta rozhodne, od které skupiny po sobě nechá metat kameny, musí vypsat výběrové řízení, přestože to nejde jinak, než aby vyhrál kamarád Franta. Franta se přeci jen musí podělit s "konkurencí" aby zbytečně nemusel s cenou dolů. Výsledek: Za hodně peněz málo muziky, pár lidí obohaceno, starosta lehce zraněn znepřátelenou skupinou a v domácnostech tvořených maminkami a fotbalisty to lehce vře. Alternativa?

Hromádku peněz na investici ponechat v kapsách maminek a fotbalistů (i všech ostatních, kdož se museli složit). Maminky naženou fotbalisty vymalovat školku a vděčně jim budou nosit pivo, až si budou stavět hřiště. Každý věnuje své zdroje tak, jak odpovídá jeho preferencím. Nikdo nepřijde k úrazu a Franta se nebude muset živit předražováním veřejných zakázek. Všichni budou zdravější, bohatší, šťastnější a s čistým trestním rejstříkem. A pohádky je konec.

Milé děti, neříkám, že soukromý sektor hravě nahradí ten veřejný, že lidé se naučí spolu tak pěkně spolupracovat na soukromoprávní úrovni a vůbec nic ze služeb, které dnes zajišťují obce, již nebude potřeba. Je však pravdou, že veřejný sektor mrhá zdroji na mnoho činností, které nejsou potřeba vůbec či nejsou potřeba skrze veřejný sektor a díky tomu se máme hůře, než bychom se mít mohli. Proto velmi pečlivě hlídejme každou korunu, kterou bychom měli veřejnému sektoru svěřit a v žádném případě lehkovážně nezvyšujme množství zdrojů, které má relativně nezávislá veřejná instituce typu samosprávy k dispozici.

Když se podíváte na obecní rozpočty dnes a před deseti lety, uvidíte obrovský nárůst částek. Nemůžete-li pozorovat stejný nárůst u svého vlastního rozpočtu, je to signál pro obecní dietu.