Ukrajina není členem NATO, ale to neznamená, že by měla být předhozena vzteklému ruskému medvědovi. O tom, že tenhle přístup nefunguje, jsme hořce zakusili s nacistickým Německem.
Rusko nevzkvétá, ale nikoliv kvůli existenci NATO, ale kvůli neexistenci svobody, demokracie a právního státu. Okolo 400 tisíc mladých Rusů ročně opouští Rusko a míří za lepším životem do západních zemí. Demografický vývoj je katastrofální. Největší země světa, bohaté zásoby nerostných surovin, a přesto být průměrným Rusem znamená být nesmírně chudý.
Svoji neschopnost řešit zaostávání ruské ekonomiky a nízkou životní úroveň obyvatel kremelští vládci zastírají nacionalismem a asertivitou až agresí na mezinárodním poli, což má navodit pocit, že Rusko je stále velmocí.
Asi největší mindrák ruské vládnoucí oligarchie plyne z faktu, že kdo ruskou sféru vlivu opustil, prosperuje mnohem lépe než Rusko samotné. To se týká nejen zemí bývalého Východního bloku, které jsou dnes pevnou součástí EU a NATO, ale i samotné Ukrajiny. Ukrajinské HDP rostlo rychleji než ruské a přes všechny chyby ukrajinského vládnutí pociťují Ukrajinci postupné zlepšování kvality života, což už nemůže říci ani průměrný Rus, ani obyvatel okupovaného Doněcku nebo Krymu.
Rusko ale zjevně nechápe, proč ztrácí sympatie bývalých členů východního bloku a vnímá jejich demokratickou a prozápadní orientaci jako zradu. Na Ukrajinu pohlíží jako na loutkový stát v moci zákeřného Západu, svět je pro něj černobílý. Ostatně jako na nepřítele pohlíží i na EU a její členské státy, aniž by k tomu mělo relevantní důvod.
Ruské uvažování, které pro nás není snadné pochopit, dnes staví Rusko do pozice, kdy má možná poslední šanci urvat si Ukrajinu do své sféry vlivu. Že po tom tamní obyvatelé netouží a po zkušenostech z roku 2014 byla proruská orientace většiny obyvatel východní Ukrajiny ztracena, ho příliš nezajímá.
Ukrajina je rok od roku hospodářsky silnější a obranyschopnější. Rusko ztrácí pozice ve světě, v ropě a plynu už zdaleka není tak nepostradatelné jako kdysi, a navíc Evropa tyto zdroje plánuje úplně opustit. Poslední dobou se Rusku nedaří ani na světovém trhu se zbraněmi, poslední vojenské projekty Armata nebo Su-57 mají ohromné zpoždění a reálné výsledky zaostávají za papírovými proklamacemi.
Pokud se v roce 2014 Rusko cítilo jako vítěz, dnes už to zjevně neplatí. Sankce Západu trvají a o uznání anexe Krymu není na Západě ani památky. V těchto dnech dosáhlo významného pokroku v tom, že s ním západní státníci mluví. Dožadování se pozornosti harašením zbraněmi už úspěšně praktikuje KLDR. Jenomže nic z toho, co Putin požaduje, mu dát nelze.
Při nejlepší vůli není možné ani na chvilku připustit, že by NATO vyloučilo některé země z budoucího členství, nelze připustit, že by tyto země neměly právo rozhodnout o svém směřování. A už vůbec nelze připustit dělení členských států NATO na původní a nové, které by se staly něčím jako členy druhé kategorie bez přítomnosti spojeneckých vojsk. Ostatně vzdušný prostor pobaltských států střeží alianční stíhačky, vlastní letectvo nemají.
Rusko nenabízí nic než hrozby, tím pádem jsme nejblíže velkého konfliktu v Evropě od doby, co skončila studená válka. Tomuto konfliktu nelze předejít tím, že bychom snad tolerovali anexi dalšího menšího kusu území Ukrajiny. Putin není žádný stratég na padesát tahů dopředu, ale jen oportunista, který využívá nabízející se příležitosti. Pokud bude mít pocit, že se Západ za Ukrajinu dostatečně nepostaví, nebude s útokem váhat.
My si nemůžeme dovolit nechat Ukrajinu na pospas. S naší historickou zkušeností víme, že zlo nelze porazit tak, že před ním budeme zavírat oči nebo před ním utíkat. Zlo to jen využije a bude se šířit dál. Musíme být připraveni na vojenský střet s Ruskem. Si vis pacem, para bellum!
Naše odhodlání v tom Ukrajinu nenechat je jedinou šancí, jak reálně válce předejít. Kromě výzbroje, výstroje a hospodářské pomoci můžeme Ukrajincům poskytnout přesné informace o pozicích ruských sil a usnadnit tak jejich likvidaci, pomoci Ukrajině zajistit vzdušný prostor a leteckými a raketovými údery eliminovat ruskou početní výhodu. Že riskujeme ruskou odvetu?
I Putin ví, že se silami NATO se měřit nemůže. Raněný ruský medvěd s jadernými zbraněmi je velmi nebezpečný, jenže pokud si připadá raněný už před konfliktem, je lépe ho zastřelit, a nikoliv ho krmit sousedy.
Je třeba dát jasně najevo, že vpád na Ukrajinu bude pro Rusko znamenat hospodářskou katastrofu a v žádném případě nevylučovat vojenské zapojení do pomoci Ukrajině. Pokud bude Vladimir Putin věřit, že vpád na Ukrajinu by vedl k hořké porážce Ruska a konci jeho režimu, pak nezaútočí. Jednotky stáhne a vysměje se Spojeným státům a Britům, že vyvolávali umělou hysterii. Ruští trollové o tom budou na sítích trolit do aleluja. To je lepší konec než konflikt.
Pokud ke konfliktu dojde, bude to znamenat výraznou změnu světového uspořádání. Jestli to bude k horšímu (běh světa budou ve větší míře určovat totalitní Čína a Rusko) nebo k lepšímu (Putinův režim v Rusku skončí, dojde k demilitarizaci a demokratizaci) záleží na tom, jak dokážeme na ruskou agresi reagovat.
