To snad nemyslíte vážně, pane Fajmone!

Nedávno vyšel zajímavý průzkum společnosti STEM, který říká, že 70% Čechů si nepřeje zavedení eura. Pan Fajmon usoudil, že 70% znamená, že si euro nepřeje nikdo kromě několika zmatených novinářů. A co víc, poutavě a sebejistě napsal, proč si Češi euro nepřejí. Nicméně ve svém blogu veřejnost poněkud mate (eufemistický výraz pro lež), byť to dělá snad z přesvědčení. Tak se na ten samý problém podíváme trochu jinak skrze ekonomii, prostou to vědou, věnující se lidskému chování. 

Nejprve zkusíme jinak a přesněji interpretovat průzkum. Otázka zněla "Jste pro přijetí eura?" a 30% na ni odpovědělo kladně. Můžeme si tedy říci, že euro má přibližně dvojnásobné preference než ODS! Myslím, že tolik novinářů v ČR ani není, natož že by byli zmatení. Psychologicky je těch 30% jistější než 70%, pokud se zeptáte "Jste pro přijetí eura?" či "Jste proti přijetí eura?" dostanete dva úplně jiné poměry. Škoda, že druhou otázku žádná agentura nepoložila. Co ještě STEM zjistil je v odkazu pod článkem, není to nezajímavé.

Posuneme se o odstavec dále. Pokud se chcete bavit s lidmi o euru, většinou vám řeknou, že je to nezajímá, nikoliv, že mají negativní postoj, který neumí zdůvodnit. Většina lidí ví o euru maximálně to, že existuje, pokud to přeženu, korektnější je, že nejsou ochotni (spíše než schopni) získat si o euru tolik informací, aby mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda ho má ČR přijmout či nikoliv.

Nyní argumentační jádro, které je postavené na naprosto ujetém předpokladu, že důvěru v domácí měnu lze měřit hypotékami a úsporami v zahraniční měně. O skutečnou příčinu toho, proč mají Češi minimum úvěrů a úspor v zahraničních měnách, zavadil pan Fajmon v poslední větě čtvrtého odstavce svého článku. Nižší úrokové sazby v ČR. Opět do důsledků bychom měli uvádět, že úrokové sazby v ČR se v posledních letech nijak podstatně nelišili od těch v eurozóně. Odkaz na úrokové sazby dole vám ukáže tabulku, na které je dobře vidět, proč občané zemí jako Polsko nebo Maďarsko tolik "nedůvěřují" svým měnám. O měny se nikdo příliš nezajímá, zajímají se hlavně o to, kolik je něco bude stát.

Úvěr je svým způsobem docela obyčejná služba, jejíž cena je vyjádřena úrokem. Takže popořádku. Pokud budeme uvažovat dokonalý trh, tedy trh, kde neexistují žádné bariéry ani informační asymetrie, bude na něm existovat pouze jedna úroková sazba. Bariéry a informační asymetrie ovšem existují a umožňují tak rozdíly v úrokových sazbách. Bariéry jsou důvodem, proč banky nabízející peníze nekonkurují celoevropsky, ale působí v každé zemi zvlášť, stejně jako proč si klienti půjčují a ukládají finance především doma a ne v zahraničí. Nejedná se jen o faktor vynaložených nákladů, ale i faktor psychologický, špatně ocenitelný, říkejme mu třeba pohodlí. Pokud tedy existuje mnoho možností různých podmínek úvěru v různých státech, bude se člověk toužící po úvěru primárně zabývat domácím trhem, je blíže a u rozdílných měn nemá smysl podstupovat kurzové riziko ani zkoumat specifické podmínky cizího prostředí, pokud by zde nebyla možnost zisku výrazné výhody v podobě nižší ceny úvěru=výrazně nižší úrokové sazby na zahraničním trhu než na trhu domácím.

Maďarsko mělo velmi vysoké úrokové sazby, takže pokud chtěl někdo levnější hypotéku, vyplatilo se mu obrátit se na zahraničí. S důvěrou to nemělo mnoho společného. Obrátili se do eurozóny, ne na korunu, jen pro řečníky o nejdůvěryhodnější měně světa. ČR se od eurozóny nijak výrazně nelišila co do úrokových sazeb, Češi a zde působící firmy tedy neměly důvod podstupovat kurzové riziko a jiné těžkosti pro úvěry či úspory v zahraničí. Srozumitelné?

Posilující koruna se možná hodí, pokud jedete na dovolenou, ale že by Češi přemýšleli o tom, že je měna skvělá, protože posiluje? Ti, co o tom přemýšlejí, vědí, že posilování koruny je svázáno s relativně rostoucí výkoností naší ekonomiky. Při extrémním zjednodušení můžeme říci, že čím více produkujeme, tím více si můžeme dovolit směnit za produkty někoho jiného. Pokud měna posiluje pomaleji nebo naopak rychleji, než odpovídá růstu výkonosti, je to špatné. Je to české hospodářství, které určuje kurz měny, obráceně to nefunguje (státy často zkoušely ovládat hospodářství hrátkami s měnou a vždy to dopadlo špatně). Většina lidí o tom takhle nepřemýšlí, většinou o tom nepřemýšlí vůbec, je jim to fuk.

Takže co to cítí většina české veřejnosti? Víra v racionální sílu české měny to nebude. Cítí prostý a obyčejný strach z neznámého eura, které má řecký problém, všude se mluví o tom, že možná končí a slyší všude kolem, jak nás skvělá koruna ochránila před krizí. Nejsem a nebudu politikem, můžu si tedy dovolit prohlásit, že lidé o tomto vůbec nepřemýšlí a jejich rozhodnutí při odpovědi na otázky ohledně eura se řídí intuitivními soudy pocházejícími nikoliv z racionálního přemýšlení, ale z toho, co se povídá v televizi, píše v novinách a zaslechnou od politiků. Ne že by nebyli schopni přemýšlet hlouběji, ale prostě nechtějí. V rozporu s přesvědčením některých politiků není politika středobodem života, ale spíše jeho okrajem.

A na závěrečné věty v článku pana Fajmona musím říci jediné. Mnoho věcí, které fungovaly, bylo nahrazeno novými. Pokud by tomu tak nebylo, žili bychom možná ještě na stromech. Jsem rád, že jsou lidé takoví blázni. 

Článek pana Fajmona:

http://fajmon.blog.idnes.cz/c/159241/Proc-Cesi-nechteji-euro.html

O zmíněném průzkumu:

http://www.novinky.cz/domaci/213793-cesi-nechteji-euro-proti-jeho-zavedeni-je-70-procent-lidi.html

Úrokové sazby v EU:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tec00097

No a pro nechápavé není název článku výrazem zděšení, ale vtípku, protože jsem kdysi přečetl knihu To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane! leč kromě jisté podobnosti jmen s tématem nijak nesouvisí;)