Stávkou ještě nikdy nikdo nezbohatl

Tedy pokud odbory sledují cíl "mít se lépe". Jaký cíl sledují? Skoro to vypadá, že chtějí všechny ožebračit, aby měly více členů.

Podle jejich vyjádření protestují proti reformám. Nu, neříkám, že jsou dělány dobře, výkonnost této vlády je pod psa. Ale co nabídly odbory jako řešení? Nenabídly? A proč si pořád říkají Odbory? Co třeba Česká strana odborářská? Mohou otevřeně dělat politiku namísto šaškování v ulicích. Stejně se nemůžu zbavit dojmu, že jim o nic jiného než o to šaškování nejde. Zlatí technaři, kteří sice dělají rámus, ale cestu do práce vám nezablokují.

Náměstí W. Churchilla, které je poslední dobou spojováno s odborářskými protesty, je věčně obsypáno překrásnými slečnami. Nejsou to odborářky, ale studentky VŠE, liberálního ostrova hned vedle Domu odborových svazů.

Je v tom krásná symbolika. Žijeme spolu, nemůžeme se jeden druhého zbavit. (Ano, nápady na nahrazení Domu odborových svazů vysokoškolskými kolejemi se také objevily:)) Pokud spolu žijeme, musíme jeden druhého respektovat. Jak říkal Karel Schwarzenberg, ty jsi pán, ale já jsem taky pán. Chápu, že odbory mají jinou představu o směřování země, ale nedává jim to právo otravovat s tím ostatní nefunkčností dopravy a blokádou ulic.

Ostatní mají třeba také jiný názor a na to, aby se měli lépe, nepoužívají stávku, ale práci, do které se ovšem musí dopravit. Bohatství vzniká tak, že se lidé snaží vytvořit kombinací svých vědomostí, materiálních zdrojů a své fyzické síly něco, co je pro ně nebo jiného člověka užitečné. Násilným vymáháním benefitů hrazených jinými nejen bohatství nevzniká, ale ztrácí se. Zejména, pokud protest hloupě zasahuje ostatní.

Odboráři jsou trochu schizofrenici. Protestují proti vládním krokům. Zároveň však protestují i proti omezování veřejné sféry. To je ovšem jádro problému. Veřejná sféra je pro nás pro všechny společná, všichni neseme následky rozhodnutí v dobrém i ve zlém, která činí někdo jiný (vláda), přestože s nimi třeba nesouhlasíme. V soukromé sféře jsou to naše vlastní rozhodnutí, jen my neseme jejich následky.

Přesunem rozhodovacích pravomocí z rukou občana na vládu přibývá sporů, protože všichni máme jednu vládu, ale různé názory. Tím i důvodů k protestům. Je to jistě vždy fajn párty, ale pokud chtějí odbory skutečně zlepšit životní úroveň, měly by se naopak snažit o ústup státu ze života občanů. Namísto protestů proti rozhodnutím vlády přenést rozhodovací pravomoc o svém osudu na občana samého. Jenže to by znamenalo zánik potenciálu protestů, už žádné párty v ulicích a oslabení moci odborů.

Vláda a odbory mají společnou snahu o moc nad druhými. Obě tato tělesa nám tvrdí, že to s námi myslí dobře. A ani jedněm to z principu věřit nelze.

Liberální heslo Laissez faire prý vzniklo, když se francouzský král ptal živnostníků v Paříži, co by měl dělat, aby jim pomohl. Z davu jako odpověď zaznělo toto heslo, překladem "Nechte nás být". Za tu dobu pár století se moc nezměnilo, vláda i odboráři budou nejužitečnější, když nám dají pokoj.

Protiakce:http://www.facebook.com/event.php?eid=210572758981607