Posledních pár let je ve znamení až trapné kampaně za české potraviny. Trapnost začala kampaní ryba domácí za peníze daňových poplatníku, přičemž tato reklama na kapra dává asi stejný smysl jako reklamy na máslo a vejce za socialismu.
Dnes vám každý český politik a potravinářský lobbista prohlašuje, že české potraviny jsou kvalitní a ty ostatní hnusné, řetězce ověsily své prodejny českými vlaječkami a natočily reklamy s trapnými vlasteneckými popěvky. Každý Čech vám hrdě odpoví, že nakupuje biopotraviny, i když tržby říkají, že jich asi polovina lže.
V této atmosféře, kdy se každý může přetrhnout s českou kvalitou, pokračuje na pultech řetězců jiný proces. Vedle mléka z Madety najdete na pultech mléko Basic, neuvěřitelně levnější, ale bližším zkoumáním zjistíte, že vyrobené ve stejném závodě Madety, jako její mléko značkové. Kromě tohoto "prostě" mléka si můžete koupit také "prostě" knedlík, "prostě" těstoviny, "prostě" kapesníky či dokonce "prostě" čokoládu. Na "prostě" pivo si snad žádný řetězec v této zemi netroufne, ale třeba v Británii si můžete koupit vodu v plechovce se vzdálenou příchutí piva, označením pivo a logem Tesco.
Jak tento fenomén funguje? Takzvané "private label" jsou značky patřící obchodním řetězcům. Jejich výrobu mohou zadat kdekoliv. Jednou vyrobí dodávku "prostě" mléka česká Madeta, podruhé v Rumunsku, potřetí v Německu. Značka patří řetězci, řetězec je zárukou kvality, přestože díky své síle přenese smluvně jakýkoliv problém na výrobce. Výrobci jsou degradováni na montážní linku s enormním tlakem na náklady. Proces naprosto opačný, než který naše společnost oficiálně razí, ale ty ceny...
Aby bylo jasno, neplatí, že všechny produkty private label jsou zralé na bioodpad, na "prostě" kapesnících se nedá až tak moc zkazit, i když ty se značkou Penny jsou přeci jen lepší. "Prostě" čokoláda obsahuje méně kakaa a více cukru dosypaného sójovým lecitinem, přesto oproti předchozím tragikomickým pokusům řetězců vyrobit levnou čokoládu tuhle nemusíte vyplivovat. Ale i tak doporučuji investovat rozpočet na sladkosti do čokolád typu Figaro, Orion, Milka nebo Lindt.
Vrcholem našeho nákupního pokrytectví jsou informační cedule u vstupu do prodejen informující o podílu dodavatelů z různých zemí. Začnu nakupovat v Lidlu, protože ten jediný nemá 90% ČR. Vnímavý čtenář dávno ví, že ty cedule nemají nic společného s potravinami, ale že jsou založeny na sídle firmy, která řetězci dodala zboží. Autor příslušného předpisu musel být pořádný Tydýt.
Nekupujme české potraviny, ale kvalitní potraviny bez ohledu na zemi výroby. Které nejsou šizené, přeéčkované, chutnají nám, od výrobců, které máme rádi. Budoucnost toho, jaká kvalita potravin nám bude nabízena, neovlivní žádné zákony, předpisy, ani kampaně řetězců či vlády. Rozhodneme my, spotřebitelé, skrze naši peněženku. Doslova, zda nám konkrétní produkt za to stojí. Rozhodneme-li, že nám chutnají levné "prostě" potraviny, je pokrytecké a hloupé vést vládní kampaně za kvalitu potravin.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
