Čelíme největšímu omezení svobod od pádu komunismu. Zoufalá restriktivní opatření mají napravit to, co se nepovedlo opatřeními předchozími. Vyhráno nad covidem ale není.
Završujeme třetí týden polodrastických opatření a poprvé se zdá, že epidemie ustupuje. Protože se však situace může otočit velice rychle, určitě to není důvod k oslavě. Navíc vláda opět lhala o dočasnosti opatření, čímž věru důvěru v opatření neposílila.
Lockdown je opravdu krajní opatření k eliminaci kontaktů a tím zamezení přenosu, aby se virová nálož v populaci rapidně snížila. Má-li fungovat, musí být razantní (tedy nepovolit ani cestu do práce s velmi úzkým okruhem nezbytných výjimek) a krátký, tedy maximálně 14 dní, což je mezní doba, kdy jsou lidé pravděpodobně ochotni opravdu upřímně své kontakty omezit.
Jenomže jsme v Čechách a na české mutaci lockdownu je špatně asi úplně vše. Omezili jsme cestování mezi okresy, ale do práce můžeme dál, nesmíme na procházku mimo území obce, ale jinak se můžeme pohybovat po celém okresu při cestě do obchodu. Druhý den probíhajícího lockdownu vystoupí Matla z Čapáku a prohlásí, že lockdown bude trvat asi déle než ty tři týdny. Na chaos, nelogičnost i lhaní jsme už asi zvyklí, takže už to ani nikdo moc nekomentuje.
Jenomže ono má důvod, proč je lockdown krátký a uvolnění následovat prostě musí (pokud to nezabralo dosud, později to beztak nezabere). Cílem je omezit kontakty, je úplně jedno v jakém okresu nebo obci. Klíčová je vůle lidí toto omezení opravdu dodržet, nicméně s přibývajícím časem je to čím dál obtížnější až nemožné.
Například při 14denním lockdownu jsem skutečně schopný odložit jarní ošetření kopýtek ovcí na později a vyhnout se kontaktu s rodinou. Při predikci neomezeného lockdownu mě nic nemotivuje cokoliv odkládat, takže naprosto legálně cestuji přes okres a potkáme se celá rodina.
Existuje mnoho více či méně legitimních důvodů pro kontakt, kterých v čase přibývá. Ve finále jde jen o ten statistický počet kontaktů za jednotku času a pravděpodobnost, že se potkáte s nakaženým. Po třech týdnech se lidé potkávají více méně stejně jako dříve a papíry na přechod okresu už mají i ti, co by je mít neměli.
Lhaním a absencí logiky opatření udělala vláda to, co pokaždé, efekt se rozplizl a zanikl. Že čísla přeci klesají? Tato čísla ukazují spíše přirozeně odeznívající epidemii než nějaký razantní efekt omezení cestování mezi okresy. To i dokládá průchod vlny napříč republikou, které uzavření okresů vlastně ani nezpomalilo.
Pozitivní vliv může mít i nasazení masivního testování ve firmách, což se jeví i jako smysluplné opatření, o to paradoxnější je, že vzniklo nikoliv v rámci promyšlené strategie, ale jako zoufalá klička k nezavření průmyslových podniků.
Omezení cestování mezi okresy po třech týdnech žádný smysl nedává. Předkládat „výjezdní doložku“ při opuštění okresu je něco, na co si opravdu zvykat nechceme, mě jenom představa dokládání důvodu překročení okresu vyloženě uráží, a to navzdory tomu, že mám legální důvod a ani jsem nebyl zastaven.
V této citlivé době by vláda měla velmi uvážlivě poměřovat přínos každého opatření ke zvládnutí epidemie oproti zásahu do občanských svobod. U české mutace lockdownu se to příliš nepovedlo.
