Proč si nerozumíme s Evropou? Začněme u angličtiny...

Srovnávání včerejšího prohraného hlasování v Radě s mnichovským diktátem je extrémně pitomé. Eskalace k přehlasování bylo nešťastné, ale bohužel velmi pochopitelné vyústění našeho přístupu nenabízejícího nic více než NE KVÓTÁM.

Fakt, že zbytek Evropy už přestalo bavit hledat s námi nějakou kompromisní dohodu, by nás neměl trápit kvůli kvótám, které jsou upřímně problémem emocionálním, nikoliv praktickým. Půjde zejména o budoucí vývoj vztahů s partnery v Evropě, které jsou klíčové pro úspěšnost země v delším časovém horizontu.

Popořádku, prohráli jsme hlasování. Nebyli jsme schopni prosadit svůj postoj. V průběhu času jsme na naši stranu nezískali nové spojence, ale spojence jsme poztráceli. Proč?

1. Vzdělanost

Titul za devět měsíců z plzeňských práv není vzdělání. Nikoho v Evropě nezajímá, že máme v čele země naprosto nekompetentní lidi, ani důvody ležící uvnitř ČSSD, ani znechucení politikou vedoucí ke zvolení "nepolitiků" ala Babiš plácající nesmysly. Pokud nás reprezentují lidé bez vzdělání, rozhledu, pokory a bohužel i elementární jazykové výbavy, nelze čekat, že vznikne nějaké hlubší porozumění. Naše reprezentanty jsme si vybrali my a nyní sklízíme plody naší volby. Stojí za to po této studené sprše přehodnotit priority a místo lidí, co tu "konečně chtějí vybrat ty daně" a "zavřít hranice s pomocí NATO" nebo věří, že na oficiálních jednání je přece tlumočník, vybrat skutečné reprezentanty země? Je to na Vás.

2. Empatie

Celou českou pozici "ne kvótám" provází absolutní nezájem o situaci našich kolegů v Evropě. Podle nás si za to prostě můžou sami, je to jejich problém, s kvótami jim nepomůžeme a chraň je Bůh, kdyby nám snad chtěli krátit evropské fondy. Německo se tento rok bude muset vypořádat s přílivem běženců v objemu 800 000 lidí - 1% své populace. Kvóta pro ČR v onom odmítnutém návrhu je 1591 uprchlíků, což znamená 0,015% naší populace, je to číslo o 91 lidí vyšší než vládou deklarovaná dobrovolná kvóta a 109  lidí nižší, než byl původní požadavek EU. A nepochybně velmi hluboko pod reálnými schopnostmi naší země pomáhat. Diví se ještě někdo našim západním partnerům, že našemu postoji nerozumí? Ba že je naše odmítnutí byť symbolického závazku dosti irituje?

3. Vlastní řešení

Nic z předchozího by nevedlo k našemu silovému přehlasování, pokud bychom dokázali nabídnout vlastní alternativu. Tu jsme našim partnerům nenabídli. (Babišovo plácání se nepočítá ani jako pokus.) Protože se nedokážeme vcítit do problémů a postojů našich partnerů a naše reprezentace nemá potřebnou kvalifikaci a rozhled, nelze spravedlivě očekávat, že bychom dokázali efektivně vyjednávat win-win systémem. Tak nám zbývá systém win-loss, ve kterém win jsou ti druzí, protože si s nimi prostě nerozumíme. My se cítíme poraženi, ale můžeme si za to sami. Nemuselo to tak vůbec být. Polsko uchopilo svoji pozici podstatně lépe.

Co tedy máme dělat?

Je načase přestat si hrát na tu ublíženou malou zemičku a začít se chovat trochu cílevědoměji a sebevědoměji. Chovat se sebevědomě prosím nezaměňovat za opevnění nesmyslné pozice. Namísto ramen vůči našim partnerům v českých médiích je třeba lépe komunikovat s nimi za zavřenými dveřmi. Naslouchat a pochopit, čeho chtějí dosáhnout naši partneři, co je pro ně důležité, jak jim k tomu můžeme pomoci, vědět, co jsou pro nás priority a jak mohou pomoci partneři nám. Uprchlická krize je velmi široký problém, jeho řešení vyžaduje celou řadu dílčích opatření, o jejichž provedení lze vyjednávat a pro mě je zkrátka nepochopitelné, že ČR se kousla na kvótách, aniž by se byť jen pokusila získat jakoukoliv přidanou hodnotu za přijetí čísla neodlišného od naší vlastní deklarace staré jen měsíc!

Jedno si uvědomme. Nebyli jsme přehlasováni žádnými nedemokratickými bruselskými byrokraty, ale demokraticky zvolenými politickými reprezentanty národů, se kterými jsme vstoupili do nějakého svazku, jež nám přinesl práva, ale i povinnosti. Jež nám přinesl velmi prudký růst životní úrovně a velmi rychle změnil chudou zemi zdevastovanou komunismem na zemi civilizovanou. Musíme se také naučit civilizovaně se chovat. Naše současné provádění diplomacie od vlády po hrad nás připravuje o dobré jméno, o spojence, o přátele, o peníze. Náprava škod bude dlouhá a obtížná.

----------------------------------------------------

Sledujte mne! www.facebook.com/martinprochazka007