Pravice, levice a proč jsou všichni politici socialisti

Zíráte-li s otevřenou pusou na výkřiky vlády, které mají někdy drzost nazývat reformami, vězte, že to až tak překvapivé není. A opozice bude dělat to samé, škrty a zvyšování daní. Vyhlídky se zdají na příštích nejméně šest let tragické. Naštěstí (či bohužel, když uvážíme pravicovou povolební eufórii) není nic v politice takové, jak se zdá.

Slovo reforma už začíná být mnohým lidem protivné, asi proto, že už je používáno nepřetržitě od 90. let téměř pro jakoukoliv změnu zákona. Ve mě budí slovo reforma nadšení většinou pouze do doby, než se o ní něco dozvím.

Za reformu považuji výraznou kvalitativní obměnu nějakého systému. Vše, co bylo dosud představeno, jsou pouze zoufalé parametrické úpravy stávajících systémů, jejichž výsledkem je stejně neefektivní tok příjmů a výdajů státního rozpočtu.

Systémy jsou stále méně průhledné, jejich spravující instituce rádi bobtnají a požadují více a více zdrojů. Tak jsou generovány deficity státního rozpočtu, které se nabalují a opět ho zatěžují.

Situaci je potřeba řešit. Hypoteticky pokud by vyhrála levice, došlo by k řešení skrze růst daní a parametrické úpravy stávajících systémů, možná k omezení služeb tam, kde to nejméně bolí. Pokud by hypoteticky vyhrála pravice, řešením by byly reformy systémů jádrově založené na přesunu odpovědnosti za svůj osud z rukou státu zpět do rukou každého jednotlivce.

Fakticky máme levicovou vládu a levicovou opozici. Jak je něco takového možné? Absencí hodnot. Ani vláda ani opozice totiž není levicová nebo pravicová. Dnešní česká politika není soubojem ideálů a hodnot, ale soubojem moci.

Pravice a levice nejsou překonané pojmy, jak se někdo dnes občas snaží vysvětlit tu nevýraznou dělící linii. Ty pojmy mají stále svou hodnotu a platnost, vyjadřují nějaké hodnotové uspořádání, které lze v základu definovat asi tak, že pro vyznavače pravicových hodnot bude důležitý individualismus, osobní svoboda a odpovědnost, pro vyznavače levicových hodnot to bude jistota, možná solidarita, které budou v osobním žebříčku nadřazeny i svobodě.

Lidé jsou z politiky tak znechuceni, že do stran chodí už jen za účelem zbohatnutí a to ne tak, že by dělali kvalitní politiku.

Ideály, hodnoty a myšlenky se používají pouze před volbami, nikoliv na základě osobních hodnot a postojů kandidátů, ale na základě průzkumů veřejného mínění. Nejde o to prosadit to, co je správné, ale uchvátit moc díky tomu, že nejlépe odhadnete, co si jiní lidé myslí, že je správné.

Pokud má někdo velkou moc, zpravidla ji chce více. A to je ta příčina, proč dnes celá politická reprezentace fakticky dělá levicové kroky, zvyšuje moc státu, který ovládá. A opozice s odbory rovněž volají po silnějším státu, přesněji jeho vládcích, ovšem za podmínky, že se jimi stanou.

Absence hodnot je i příčinou neexistence reforem. Jednak je nikdo z politické reprezentace nepotřebuje, protože se již ve stávajících neprůhledných systémech dobře orientují a profitují z nich, jednak by ani nikdo nevěděl, jak by měly takové reformy vypadat, protože vizionáři, idealisté a jiní lidé s tvořivým potenciálem v těch stranách dávno nejsou.

Tak to bohužel dnes je, což neznamená, že je to bezvýchodná situace. To, že hodnoty chybí v politice, neznamená, že vymizely z celé společnosti. Každý člověk má v sobě někde zakořeněnu schopnost rozpoznat dobro od zla, definovat si, co je správné a co ne, najít v sobě sílu ctít morálku a své hodnoty.

Vyzývám všechny, kteří nějaké hodnoty mají, aby za ně bojovali. Buďte dobří v tom, co děláte a snažte se být lepší. Neignorujte veřejné věci, vstupujte do politických stran a snažte se změnit vše, co je ve vašich silách, k lepšímu. Přece nenecháme zemi prospěchářům jen tak napospas.