Sankce nepomohou, i kdyby prošlo odstřižení od SWIFT. Putin tohle plánoval dlouho dopředu, tudíž s nimi počítá a je na ně připraven. Proti hrubé síle funguje jen hrubá síla a my nesmíme váhat ji použít.
Jsme za všemi červenými liniemi, již není vůbec žádný prostor pro diplomacii (on nebyl ani několik týdnů zpět jednoduše proto, že Putin se rozhodl pro útok). Bidenova slova, že nebudeme za Ukrajinu bojovat, byla nešťastná a dost možná povzbudila Putina k vojenskému dobrodružství.
Zatímco Putin přesně ví, čeho chce dosáhnout a jakou cenu za to zaplatí, my jsme v roli pasivního diváka, reaktivního slabého hráče, který opakuje bláboly o zničujících sankcích přesně tak, jak Putin očekával. Přitom ani těmi sankcemi nepálíme zdaleka tak tvrdě, jak bychom mohli a měli, ale o tom to dnes není.
To klíčové se odehrává na bojišti. Aby byl dosažen mír, musí být buď útočící vojsko poraženo anebo musí dosáhnout svých cílů, jiné, než tyto dvě možnosti neexistují. Problém je, že Ukrajina Rusko neporazí, jakkoliv síla odhodlání může navýšit Putinovy ztráty, tak matematika sil je jasná.
Sebestatečněji bojující Ukrajina se Rusku s jasnou vzdušnou převahou dlouho neubrání a mírové podmínky bude diktovat Rusko. Ruské tanky budou kousek od Pobaltí, Polska, Slovenska a Moldávie a my se budeme choulit do klubíčka? Rusové mezitím provedou na Ukrajině „denacifikaci“, čímž je nepochybně myšlena likvidace ukrajinských elit, národní identity i jakékoliv svobody.
To je stav, kterého chceme dosáhnout? Pasivně, bez iniciativy, necháme Rusko překreslit světovou mapu a prodáme Ukrajinu za „mír“? Copak jsme se nepoučili z mnichovské oběti Československa? Agresorovi s jídlem roste chuť. Pokud nebude ruská armáda poražena, bude vyhlížet další cíl. Koho obětujeme potom?
Svět bude podle Západu anebo podle Putina. Musíme převzít iniciativu, vyhlásit nad Ukrajinou bezletovou zónu, pomoci ji zajistit vzdušný prostor, pomocí raket a letadel eliminovat černomořskou flotilu a vyčistit ukrajinské území od ruských sil. Není třeba se obávat, že by nám konflikt přerostl do světové nukleární války. Putin s touto odpovědí nepočítá a je si vědom faktu, že s NATO se nemůže silově měřit, jeho jediná výhoda spočívá v odhodlání sílu použít. Pokud ruské síly dostanou přes čumák, pochopí, že je nutné jednat a podmínky budoucího uspořádání světa určíme my, nikoliv Rusko.
Zapojení NATO je nejlepší cesta, jak co nejrychleji konflikt ukončit a minimalizovat ztráty na lidských životech a dospět k nějaké stabilitě. Pokud bude budoucí uspořádání určovat Putin poté, co zlikviduje statečně se bránící Ukrajince, budeme mít problém jak s jeho požadavky pod hlavněmi jeho povzbuzené armády, tak s naším svědomím.
Tohle není žádná výzva k válce – ta válka už začala. Začal ji Putin a neptal se nás, jestli ji chceme. Je od nás pokrytecké, že na to koukáme se založenýma rukama. Všechny ty vlaječky na profilech a vyjadřování podpory je moc hezké, ale k čemu to, pokud necháme Ukrajince padnout?
