Vladimír Putin ukázal rohy. Jeho vojáci obsadili Krym, moskevští aktivisté vyvěšují ruské vlajky na východě Ukrajiny. Na mysl se nám vrací Gruzie, která nám nestála za pokažené vztahy s Ruskem. Po letech jsme si všimli, že v Moldávii je jakési Podněstří, které Rusko podobným způsobem zajistilo již dávno. Mimochodem, s Moldavskem se bude rovněž podepisovat asociační dohoda.
Ruská armáda cvičně provedla výsadek v Arktidě, ohlásila manévry ve Středozemním moři. Vskutku to vypadá jako rohy, zároveň jako kleště, ve kterých se zbytek Evropy nachází. Ale není tak zle.
EU27 se podílí na světovém HDP 22%, Rusko 3%. Mimochodem Čína 14%, USA téměř 20%. Nechť je tedy jasno, kdo je tu pánem a kdo je na kom závislý. Rusko je zemí nesvobodnou, závislou na exportu nerostných surovin, obyvatelstvo je chudé, demograficky vymírá, mužská část populace se často nedožije ani 50 let kvůli nadměrné konzumaci alkoholu. Naděje ruského národa, které vystudovala západní školy, zůstává v EU či USA, do Ruska se vracet nechtějí.
EU je skutečně nejsilnější ekonomikou světa, se vzdělanou, relativně zdravou populací a vysokou úrovní blahobytu a kvality života. Obrázek, který zdaleka neodpovídá postavení EU v mezinárodních vztazích. EU vydává na společnou zahraniční politiku méně, než na chod úřednického soukolí v Bruselu.
Kdy jindy, než nyní, bychom si měli uvědomit, že jako Evropané jsme si velice podobní. To, co tvoří naši evropskou identitu, nejsou symboly jako vlajka, hymna, to co nás spojuje, není obchod a zájem na růstu HDP. Je to způsob našeho myšlení. Myšlení, v němž jsou zakotveny svoboda, respekt k druhým a demokracie. To odlišuje naši západní civilizaci od zla, které se znovu probouzí na východě.
Svoboda a demokracie se naší společnosti pravděpodobně až do událostí na Ukrajině zdála být jen fráze, svobodu a demokracii, do které se ostatně moje generace narodila a vyrůstala v ní, zkrátka považujeme za něco, co tu prostě je naprosto samozřejmě jako sluneční svit.
Nyní je zřejmé, že to nejsou věci samozřejmé a lze o ně i přijít. Je naší povinností naše svobody bránit a rozšiřovat, stejně tak je naší povinností hájit ty, kteří rovněž chtějí žít ve svobodě.
Za účelem rozšiřování našich svobod, odstraňování překážek mezi jednotlivými státy v Evropě, jsme si vytvořili EU. Instituci s mnoha chybami, přesto však mnohými nedoceněnou. Nyní je ten správný čas na reformy, potřebujeme, aby tato instituce lépe odpovídala našim potřebám 21. století.
Je přežitkem mít rozpočtovou orientaci této instituce založenou na parametrech mající původ z opatrných počátků liberalizace mezinárodního obchodu, kdy byla společná zemědělská politika založena jednak na zajištění potravinové soběstačnosti po II. světové válce, jednak jako kompenzace Francii za otevření trhu německému průmyslu.
Namísto toho, aby 40% rozpočtu šlo do odvětví tvořící sotva 2% HDP, by se EU měla zaměřit na dokončení liberalizace síťových odvětví (energetika, doprava, telekomunikace), infrastruktury a rozvoj vzdělanosti - posílení výměn studentů, vědeckých pracovníků, sdílení znalostí a zapojení objevů do praxe i podporu základního výzkumu, s mým oblíbeným důrazem na výzkum kosmický.
Namísto regulací kde čeho, které už bohužel dávno nejsou jen obranou volného obchodu proti protekcionistickým choutkám jednotlivých vlád a jim spřízněných zájmových skupin, by se EU měla zaměřit na společnou zahraniční a obranou politiku. Je třeba, abychom stály po boku USA jako rovnocenný partner, nikoliv jako nezodpovědné dítko.
Nastal čas dospět, zlo se nebude ptát, jestli se nám zrovna chce utkat se s ním. Jedině budeme-li silní, dokážeme mu čelit.
Osud světa a nás samých je buď v našich rukou, nebo v cizích. Momentálně v Putinových. Vybírejme tedy v letošních volbách do EP moudře. Je to důležitější více, než myslíte.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
