3. světová válka v podstatě už začala, nemá smysl si nalhávat, že tomu tak není a nemá smysl odkládat odstřižení Ruské federace od civilizovaného světa.
2. světová válka také nezačala až přepadením Polska. Na rostoucí sebevědomí nacistické říše se zbytek světa díval léta. Obětoval Československo, protože se mu za něj nechtělo do války. Ta válka přišla stejně a byla mnohem horší.
Nám se nechce umírat za Ukrajinu. Tak za co tedy umřeme? Ale moment, to po nás zatím ani nikdo nežádá. Zatím je po nás žádáno jenom to, abychom uvalili na Rusko opravdu tvrdé sankce. Ty samozřejmě způsobí značné nepohodlí i nám.
Rusko do EU dodává okolo 25% spotřeby ropy a třetinu spotřeby plynu. Některé státy odebírají z Ruska výrazně vyšší podíl, naštěstí jsme v minulém desetiletí výrazně investovali do infrastruktury, takže eliminace dodávek z Ruska nás bude bolet méně, než by tomu bylo třeba ještě v roce 2014. Ale je pravda, že je plně nahradit nelze. Obou komodit bude nedostatek a za obě budeme platit vyšší cenu.
Jenomže tohle nepohodlí za to stojí. Stojí za to trochu se uskromnit, omezit cesty, smířit se s poklesem životní úrovně a nepohodlím, když bude v našich domovech chladněji. Protože když to neuděláme, reálně nám hrozí to, co prožívají nyní stateční lidé na Ukrajině – dopady raket, přelety stíhaček. Zdá-li se Vám to jako sci-fi, slovensko-ukrajinská hranice je od nás vzdálena jen 300 km. Až na jejích hranicích budou „cvičit“ ruské tanky a Putin bude požadovat odzbrojení východního křídla NATO, stočíme se do klubíčka?
Ukrajině jsme povinni pomoci proti agresorovi, jak nejlépe můžeme. Jako Elfové přišli pomoci bránit Helmův žleb před skřety. Jako Rohan přijel na pomoc Gondoru. Jako celá galaxie přispěchala na pomoc hrstce statečných proti flotile Impéria. Od těch nejjednodušších pohádek po megafilmy za stovky miliónů dolarů si vštěpujeme povinnost bojovat na straně dobra proti zlu, překonat vlastní pohodlí ve jménu něčeho většího. Jak je tedy možné, že v této realitě selháváme?
Ukrajině jsme se smáli pro velkou míru korupce, pohrdali jejich zaostalostí, na Ukrajince se dívali jako na levnou pracovní sílu pro nejhorší práce. A teď se díváme na Ukrajince, kteří se na rozdíl od nás z ruské armády nepodělají. Kteří statečně bojují, protože na výběr nedostali. Jejich prezident bojuje v ulicích, zatímco naši lídři se plácají po ramenou a přemýšlí, jak Rusko moc nenaštvat. Je mi z toho zle a fakt se hrozně stydím, že nejen okamžitě nejdeme Ukrajině pomoci s našimi armádami, ale dokonce váháme, zda nám stojí za to vzdát se špetky vlastního pohodlí.
Je potřeba odstřihnout Rusko od SWIFT, neodebírat ropu a plyn z Ruska, vyřadit ho z mezinárodního společenství na všech frontách. Následující dva roky to bude strašně bolet. Budeme mít nejdražší benzín v historii a v zimě budeme doma navlečeni ve svetrech. Bude trvat, než závislost na Rusku nahradíme odjinud a bude to drahé, ale zvládneme to. Tahle naše ochota nést oběti nás bude stát mnohem méně nepohodlí než ostrá třetí světová válka.
Možná se ji nevyhneme ani tak, ale je naší povinností to zkusit, je naší povinností dokázat Rusku, že to s naším odhodláním myslíme vážně a že si nemůže dovolit napadnout jiný stát bez opravdu bolestivých následků. Putin se nezbláznil, jeho imperiální chování vychází z přesvědčení, že se mu nedokážeme účinně postavit. Jedině, pokud narazí na jinou realitu, může to jeho válečné choutky omezit. Pokud na Ukrajině nenarazí, proč by se měl zastavit?
P.S. Jsem přesvědčen, že nejrychlejší cestou k ukončení války na Ukrajině je vojenská intervence NATO. Zajištění vzdušného prostoru a eliminace ruských sil na ukrajinském území donutí Putina stáhnout ocas. Že váháme i s účinnými ekonomickými sankcemi je pro mne nepochopitelné.
