Kdy jsme dopustili, aby zlo bylo silnější?

Svět se trochu nebezpečně zvrtnul. Islamisté kontrolují obrovská území na blízkém východě, důstojník KGB se pokouší násilím obnovit sovětskou říši a největší starostí Evropy je, jestli se HDP o půl procenta zvedl nebo propadl. Aby mělo cenu se z té blátivé louže zvednout, musíme pochopit, jak jsme se v ní ocitli.

Ocitli jsme se v ní v okamžiku, kdy Barack Obama ukončil americká tažení proti terorismu a americkou vojenskou převahu ve světě, aby za to dostal Nobelovu cenu míru. Po pár letech je snad zřejmé, že bychom to měli reklamovat.

Stažení z Iráku bylo politicky motivované a předčasné, armáda, která se rozprchne před dvěma tisícovkami chlápků s kalašnikovy v neobrněných autech je všechno, jen ne vycvičená. Vybavení zaplacené Západem mají v rukou Islamisté. Mají optimismus, pocit vítězství, nekonečné moci a zásobu nových rekrutů. Naše chyba, jenom naše.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí? Neznám hloupější přísloví. Mnohem sympatičtější a realističtější je "Vždyť jsem nic neudělal." "No právě!" Byla to krize v Sýrii, kde Obama naplno selhal. Kam nevkročily západní armády, vkročili islamisté. Vrstva obyvatelstva, která by byla jádrem pro demokratickou Sýrii, byla prakticky vyhubena, z jedné strany Asaddem, z druhé islamisty. Ti získali v zemi rozvrácené válkou rekruty do svých řad a s nimi obsadili půl Iráku. Získají další. Proč? Protože instinkt bude místnímu člověku říkat, že je lepší být hrdým a vítězícím vojákem islámského džihádu než někým, koho jeho vojska buď zotročí, nebo zabijí. Kariérní možnosti jsou takto prosté.

S naším nepostojem k Sýrii jsme nezadělali na problémy jenom v arabském světě. Zlo dřímající na východě vycítilo příležitost a začalo s obnovou své ne tak dávno na hlavu poražené říše od druhé světové války ve světě nevídanou agresí. 

Za nenáviděného prezidenta George W. Bushe by si nikdo nepomyslel, že Rusko je hrozba, nebo dokonce, že bude islamistická bojůvka pomýšlet na vlastní stát. Už se vám po něm stýská?

Jako Západ jsme v mezinárodních vztazích ztratili iniciativu, nekonáme, ale necháme se vláčet událostmi. Stali jsme se pasivními, dostali jsme se do defenzivy. Slabost liberálně-demokratického světa je však pouze v našich hlavách, nikoliv v realitě. Nebo se snad otočil poměr hospodářské síly, životní úroveň totalitních států je vyšší než naše nebo má snad nepřítel lepší armádu než Západ? Nic z toho.

Musíme se z naší letargie probudit a znovu převzít rozhodnutí o naší budoucnosti do svých rukou. Je naší přirozenou povinností uplatňovat naši sílu diplomatickou, hospodářskou i vojenskou, neboť s takovou silou je nevyhnutelně spjatá i odpovědnost a nečinnost z odpovědnosti nevyvazuje. Potenciální nepřítel se musí před západní silou znovu třást, ne natřásat.

Naše odhodlání držet osud světa ve svých rukou je základním kamenem naší svobody. Co platí pro naši západní civilizaci platí i pro jednotlivce. Buď budeme náš osud pevně držet ve svých rukou, nebo nám ho určí někdo jiný a pak už svobodní nejsme. Vzpomeňte si ve svém životě na okamžiky, kdy jste neměli iniciativu a události vás vláčely. Byla to snad šťastná období? Proti zlu není žádná volba mezi válkou a mírem, jen volba mezi bojem a kapitulací. Tak se zvedněme a bojujme! Žádný terorista ani diktátor nás přeci nebude vydírat!

Jeden slavný a moudrý projev Ronalda Reagana, bohužel obsah často lidé zapomínají: https://www.youtube.com/watch?v=wpVvgNs8tqI

Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007