ANO se snažilo celou dobu profilovat jako hnutí schopných manažerů, co to prostě zařídí. Výsledky byly tristní po celou dobu existence, ale covidová krize odhalila neschopnost vrchního „krizového“ manažera v plné nahotě.
Co jsou ta největší selhání, ke kterým dojít nemuselo?
1) Standardní krizové řízení obětované na úkor PR
Premiér dlouhodobě odmítal zřídit krizový štáb očividně z obavy, že hlavní roli v show o záchranu Česka by nehrál on, ale ministr vnitra červená mikina Hamáček. Vůbec nejde o to, zda Hamáček řídí něco lépe, ale o to, že stát má, očividně mimo povědomí premiéra, standardní mechanismy a krizové plány, podle kterých se možná nedá jet 100% v nastalé situaci, ale i tak jsou lepší než náhodná improvizace v podobě Rady vlády pro zdravotní rizika. Výsledek byl chaos.
Jarní vlna dopadla dobře a na podzim bychom v civilizované zemi čekali poučení se ze svých chyb. Ale my nejsme civilizovaná země, takže se komedie s tahanicí o zřízení krizového štábu se opakovala.
2) Centralizace na úkor funkčnosti
Jedno z prvních opatření vlády byla centralizace nákupu ochranných pomůcek. Ono by nebylo nic špatného na tom, pokud by vláda zahájila masivní nákupy ochranných pomůcek, ovšem problém byl, že zároveň zakázala komerční běžnou distribuci a nákupy samotnými poskytovateli zdravotnické péče. Fungující dodavatelské řetězce byly násilně přetrhány a všechna zdravotnická zařízení v zemi byla rázem odkázána na nákupní schopnosti úředníků ministerstva zdravotnictví, kteří něco takového dělali poprvé a nelze říci, že úspěšně.
Ani v tomto případě jsme se příliš nepoučili, neboť jsme nechali stvořit směšný centrální rezervační systém k očkování, jehož hacknutí trvalo studentovi IT 15 minut. Přínosy tohoto systému jsou dodnes nejasné.
3) Poklonkování východu a ignorance šikovných českých ručiček
Český průmysl má své kapitány hodné toho označení, bez ohledu na velikost jejich lodí (rozuměj firem). Čeští výrobci byli připraveni vrhnout nemalé zdroje na své riziko do produkce nedostatkových produktů pro boj s pandemií. Zatímco vláda posílala miliardové předplatby do Číny za pomůcky pochybné kvality, které následně vládní představitelé vítali na letišti, čeští výrobci naráželi do zdi. Jediným povoleným odběratelem byla vláda a ta výzvy podnikatelů ignorovala. Pokud by fungovala soukromá distribuce, dala by se ignorance vlády obejít, ale viz bod 2.
4) Absence kompenzací za restrikce
V první vlně covidu Jan Hamáček prohlásil, že podniky přeci zavřel covid a nevidí důvod pro náhradu škody. Tento výrok si jistě zaslouží čestné místo v top stupidních prohlášeních k pandemii.
Neschopnost vlády kompenzovat z jejího nařízení zavřené provozy, odmítání opozičního návrhu odškodňovacího zákona, který svazoval restrikce s náhradami, a pod tlakem vypuštěné podpůrné programy pro určité segmenty, kde podpora přicházela půl roku od události, nejen že nepomohly ekonomice, ale nepomohly důvěře v kroky vlády v boji proti epidemii.
Ve společnosti je vždy určité procento trollů, kteří budou protestovat proti jakýmkoliv vládním opatřením a klidně popírat existenci covidu při zaplněných nemocnicích. S tím se nedá nic dělat. Ovšem to, že se pod pódiem těchto trollů sejdou tisíce docela normálních lidí – kadeřníků, hospodských či obchodníků – je kolosálním selháním vlády.
5) Absence logiky a konzistence opatření
Lidé neradi respektují cokoliv, co je zdánlivě či skutečně v rozporu s elementární logikou. Nelze otevřít hypermarket a malý obchůdek nechat zavřený. Regály přelepené páskou jsou k smíchu. Že něco podobného dělají i v jiných zemích není omluva.
Vláda zkrátka musí přijímat omezení, která jsou minimalistická, efektivní, logická a mají začátek a konec. Časové hledisko je velmi důležité. Ani na okamžik nesmí vláda podléhat dojmu, že jí občané automaticky důvěřují. Lidi je potřeba získat na svou stranu, aby opatření přijali za svá. Říci, jaké opatření vyhlašuji, na jak dlouho a jaký to bude mít efekt. Lock down musí být krátký a konec jasně daný. Pak to lidé vydrží. Když však Matla z Čapáku druhý den lock downu vystoupí a řekne, že neví, zda po třech týdnech skončí, asi to nikoho moc nemotivuje opatření dodržet.
Bohužel je to věc, která se nelepší, vláda stále plácá páté přes deváté, důvěru občanů postrádá, a i proto opatření nefungují. Je to vina vlády, ne občanů.
6) Přehazování odpovědnosti
Po celou dobu pandemie se premiérova vyjádření přizpůsobují situaci mezi dvěma extrémními polohami „já jsem premiér, já za to plně odpovídám“ až po „já to nebyl“. Výroky, že to rozhodnou epidemiologové, jsou naprosto nemístné. Vláda jako celek má po celou dobu v rukou rozhodování a veškerou odpovědnost za přijatá rozhodnutí. Epidemiolog možná skvěle rozumí chování epidemie, ale vůbec nerozumí chování lidí nebo ekonomickým následkům. Úkolem předsedy vlády a ministrů je v rámci krizového řízení přijmout taková opatření, jejichž efekty jsou zváženy v celé škále dopadu, nikoliv jen z hlediska epidemie. Moc a odpovědnost je nedělitelná od vlády, nelze ji prostě přehodit do klína těm, co zrovna přišli. Proto si do čela země volíme lidi důvěryhodné, vzdělané a se širokým nadhledem, že?
Každá krize přináší příležitosti a pro jakoukoliv vládu alespoň průměrné zvládnutí krize znamená posílení důvěry občanů. Toto bohužel není ten případ. Hloupé a bohužel stále se opakující chyby nás stojí lidské životy a čelíme největšímu omezení osobních svobod od pádu komunismu.
Smutné na tom je, že ta krize neustále nabízí premiérovi nové a nové šance, jak překročit stín prospěchářského stbáka, co se omylem dostal k majetku a moci, a vyrůst ve státníka, ale všechny tyto šance jsou promarněny, protože je prostě není schopen vidět (ne, nebyl to ani nákup Sputniku, ani Ivermektinu).
Matla z Čapáku zjevně není ani schopný lídr, ani manažer. Za 7 let jsme ukolíbáni ekonomickým boomem mohli sledovat, že nemáme ani reformované důchody, vzdělávání, výkonnější státní správu, dokonce ani ty dálnice, dálnice. Nyní máme zbytečně vysoký počet mrtvých. Je to hodně smutný účet, a to vůbec nehovořím o konfliktu zájmů v podobě miliardového přísunu veřejných zdrojů formou dotací a zakázek do holdingu Agrofert.
Pandemie se s lepšími klimatickými podmínkami a vakcinací chýlí ke konci. Věřím, že po říjnových volbách skončí i Babiš. Čeká nás náročná obnova země. Poučme se, proč nemít tento typ člověka v čele státu. Už jen proto, že pokud vědci varují před rizikem smrtící pandemie, tak tohle nebyla ona.
