Jsou naše daně vhodný zdroj financování stran?

Tuhle otázku jsem si pokládal, když jsem se doslechl, že Dělnická či Národní strana přeskočí to 1,5%, které je nutné pro získání veřejných peněz. Nejde ovšem jen o neonacisty. Podobný nesmysl je, aby se lidé, hrdě se hlásící k libertariánům (=pravicový liberál), podíleli na financování komunistů.

Víte, jakou cenu má Váš hlas? 100 Kč. Těchto 100 korun dostává z daní strana fakticky spolu s vaším hlasem. K tomu strana dostává i další příspěvky za získané mandáty. Volby jsou tak pro všechny strany investiční soutěží o veřejné peníze. Veřejné peníze jsou přiřknuty zákonem, stranám tedy nehrozí akutně odliv finančních prostředků, pokud by se snad zpronevěřily svým dárcům.

Mnohem lépe by politická kultura v této zemi vypadala, pokud by byl veřejný zdroj financování stranám úplně odstřižen. Strany by byly naprosto závislé na přízni svých voličů, pravděpodobně by zde nepůsobilo 30 politických subjektů, ale jen do 10. Podstatně by ubylo bilbordů a jiných nesmyslů. Strany by poprvé začaly mít zájem o širší členskou základnu, byly by nuceny stát se atraktivními pro své podporovatele, širší členská základna podporuje politickou soutěž uvnitř stran a můžeme se tedy dočkat i kvalitnějších výstupů. A co je nejdůležitější, každý volič bude mít právo se svobodně rozhodnout, zda se svým hlasem pošle na podporu svých ideí také nějakou tu stokorunu.

Nemá žádný smysl, aby volič posílal stokorunu skrze daňový systém. Jak k tomu přijdou nevoliči? I jejich ta stokoruna je. A že mají jít volit? Základní právo každého občana je i kašlat na volby. Můžeme jim vykládat donekonečna cosi o odpovědnosti, ale to právo je na nich.

Tedy platí, že politické ideje mají býti financovány pouze a jen jejich podporovateli mimo daňový systém . Daně jsou vzácný zdroj a mají být užity ve prospěch každého jednoho občana, ne jejich vybraných skupin. Politickým stranám se to ovšem líbit nebude, protože pokud své voliče a podporovatele šeredně zklamou, hrozí jim, že již nedostanou žádné peníze na novou kampaň, kde by voliče mohly prosit o druhý pokus.

Jistě se ozve někdo, kdo namítne, že tento systém nahrává bohatým a jejich zájmům. Jenomže tento argument předpokládá, že množstvím peněz investovaných do kampaně lze udělat z komunisty pravičáka a z podnikatele odboráře. Předpokládá, že jsme ochotni měnit naše ideje podle toho, jak se na nás kdo cení z plakátú. Myslíte si, že jsme na tom tak špatně?