Jaké škody napáchal Miroslav Kalousek?

Takhle se mě udiveně zeptala PR pracovnice TOP09, poté, kdy jsem se zastal VV a Víta Bárty v reakci na útočný propagační email TOP09 ze dne 9.dubna. A trvám na tom, že jsou lidé, kteří mají při podobných aférách (jedno zda vyrobených či skutečných) taktně držet jazyk za zuby a zalézt se schovat někam do kouta. Miroslav Kalousek je v čele této sebranky. Tak se podívejme, kdo to vůbec je.

Jedná se o profesionálního politika ve státních službách od roku 1990. Od roku 1993 do roku 1998 byl ekonomickým náměstkem na ministerstvu obrany. Zde jen v aféře padáky napáchal škodu za několik set miliónů a jednoho parašutistu to stálo život. Další podezřelou zakázkou informační systém armády (50 milionů údajná provize, objem zakázky 1mld). Pikantní je, že výběrová komise moc nespolupracovala, tak byla nakonec přiklepnuta té správné firmě shora. Další podezřelou zakázkou modernizace tanků. Zaplaceno 19 mld, modernizováno ve výsledku 30 strojů. K tomu přidejme prodeje armádního majetku a dodávky materiálů. To, že si během této éry nikdo nehačnul za mříže, neznamená, že to bylo v pořádku. Nebylo, vznikla škoda jako prase a Miroslav Kalousek je za ni odpovědný.

Miroslav Kalousek je odpovědný za celý systém armádních zakázek, který je velmi prokorupční a vytrval až do dnešních dnů. Postavený na utajování skutečností, které být utajeny nemusejí, na smlouvách, ze kterých není pro stát úniku. Připomeňme si jeho přátelské vazby-Háva (Omnipol), Kopřiva (donedávna náměstek ministerstva obrany), Barták (donedávna čerstvý šéf finančně-analytického útvaru MF, ano, toho, který šel tak horlivě po Vondrovi). Další podtext jeho působení ma MO zde:

http://blog.jankaspar.cz/miroslav-kalousek-politicky-zivotopis/

To je hnus, velebnosti, opustíme obranu a přejdeme do vysoké politiky, zejména té rozpočtové.

V roce 2002 se stává předsedou rozpočtového výboru, v roce 2003 přesedou KDU-ČSL. Je tedy i spolupachatelem výkonu století ve vládě ČSSD-KDU-ČSL-US, kdy vesele rostly deficity, přestože vysoký ekonomický růst tažený vstupem do EU generoval státnímu rozpočtu nečekané příjmy v řádech desítek mld.

Následuje období parního válce Paroubka, který stihl za půlroční kapitolu ruku v ruce s KSČM prohlasovat vskutku levicové zákony, které pak pracně proškrtával ústavní soud. V roce 2006 byly volby a na podporu sociálně slabých, rodin s dětmi a já nevím čeho všeho bylo okamžitě vyhozeno 70 mld. Ani v tom není Kalousek nevinně. Všichni lidovci hlasovali pro.

Po volbách levice vs ostatní 100:100 začali lidovci vyjednávat s ODS o sestavení vlády. Jednoho krásného rána jsem měl noviny, jejichž četbu o tomto vyjednávání jsem si nechal na odpoledne, ale to už moc nemělo smysl je číst, Kalousek se dohodl s Paroubkem a všichni jsme na to čuměli jak tele na nová vrata. Naštěstí lidovci svého vola rychle zařízli. Z mrtvých vstání bylo poměrně rychlé i na lidovce, na jaře 2007 zasedá jako ministr financí do druhé Topolánkovi vlády.

Vláda nevláda bez jakýchkoliv reforem stojící na zelené straně, která se na jakémkoliv nezeleném tématu ekologicky rozloží, došla záhuby uprostřed českého předsednictví, čímž jsme okázale a zřetelně dali celé Evropě a investorům najevo, jak to u nás chodí. Vláda byla recyklována na velkou koalici, přičemž se jí říkalo úřednická a personám v ní odborníci. Během této doby jsme pocítili první nárůst daní a sérii ještě relativně rozumných škrtů. Bylo očekáváno, že vláda, která přijde, udělá ty tolik odkládané reformy. Úřednická vláda se překvapivě protáhla až do řádných voleb. Mezitím Kalousek zahodil lidovecký plášť a založil TOP09. Spoustu schopných lidí přesvědčil o tom, že to je ta správná změna a schovaje svoji špínu za Karla Schwarzenberga se nazval spasitelem veřejných financí.

Parní válec najel na vejce a pláč paní Petry udělal tečku za érou dvou buranů. My, kteří jsme chtěli žít konečně v normální zemi, jsme slavili pevné vítězství 118 hlasů tak moc, že jsme nad tím prevítem Kalouskem přivírali oči. Ukázalo se, že vítězové na vítězství příliš připraveni nebyli, vláda působila rozpačitě, nejednotně, bez lídra, kterým měl být Petr Nečas, ale na jehož čisté pověsti ulpěl flek, jak Drobil hupsnul do bláta. A Kalousek připravil další vlnu škrtů, některé tak pitomé, až byly protiústavní. K reformám dosud nedošlo, výsledky tristní.

Proč tomu tak je? Neústavnost těch zákonů jenom vykresluje charakter Miroslava Kalouska, pragmatik bez špetky morálky. Právo je minimum morálky. Jeho představa, že lze zneužít stav legislativní nouze nejen pro živelné katostrofy (předchozí hospodářská politika vlády se pořád ještě za živelnou katastrofu nepovažuje), že je možné retroaktivně měnit pravidla stavebního spoření nebo fotovoltaiky, nám způsobuje další škody.

On není schopen reforem, protože systematicky neumí uvažovat, ani se o to nijak nesnaží. Je to duší účetní, nikoliv ekonom. Vždy bude umět jenom škrtat a zvyšovat příjmy.

Fakticky se jeho činy příliš neliší od toho, co by dělali socialisté, pátrá po všem, co by ještě šlo vzít. Už toho moc není, většina daní je za Laffarovým kopečkem. Škoda z nereforem je zřejmá, propadáme se v žebříčku konkurenceschopnosti a naší nejslabší stránkou jsou instituce, které odráží právě veřejnou sféru.

Sečteno a podtrženo, málokdo dokázal napáchat tolik škody, jako Miroslav Kalousek. Nechť se tedy nikdo nediví, že ho nemám rád. Když už nepatří do vězení, rozhodně nepatří do vlády.