Krok našeho multiministra, co nikdy nespí, byl buďto nesmírně amatérský, nebo se jedná o naprosto promyšlené pozvolné vaření žáby. Nikoliv v zájmu českém, ale v zájmu ruském.
Nedává vůbec žádný smysl jen teoreticky připouštět do tohoto důležitého tendru země s totalitními režimy. Přitom nejde o to, že by danou technologii nezvládaly, čistě technologicky mohou být srovnatelné. Ba dokonce i cenově konkurenceschopné. Problém ovšem je, že ke komerční ceně je nutné připočíst cenu politickou. Spolupráce s takovým dodavatelem vystavuje naši zemi rizikům, které netrvají ani měsíc, ani rok, ale po celou dobu spolupráce.
Zatímco Rusové své politické zájmy alespoň trochu maskují pod pláštík „just business“, snaží se udržet alespoň zdání toho, že obchodní projekty a politika spolu nesouvisí, Čína vyžaduje bezmeznou poslušnost a oddanost jejímu prazvláštnímu vidění světa, až je to nepříjemné i jejím zdejším vazalům.
Co, kdyby Rusové začali okupovat nějaký sousední stát? Jo, moment, už vlastně okupují dvě ukrajinská a dvě gruzínská teritoria a také moldavské Podněstří. Vývoj v Rusku v posledních letech nedává moc naděje, že by bylo možné s touto zemí vycházet bezkonfliktně.
Čína zase provozuje největší koncentrační tábory v lidské historii, přístup k občanským svobodám se velmi blíží popisu George Orwella a její harašení zbraněmi vůči sousedům naznačuje blízký konflikt.
Opravdu není v zájmu České republiky, aby byla v budoucnu vystavena dilematům mezi zastáváním správných postojů a potřebě dokončit významný energetický zdroj. Obzvláště, když si do čela země jsme schopni postavit velmi pochybné charaktery.
Neobstojí ani argument, že by účast těchto hráčů mohla snížit ceny nabídnuté komerčními korporacemi. Proč by to asi dělaly? Může uspět jen jeden a jejich vzájemná konkurence je jistě dostatečná. Bylo by však naivní myslet si, že by chtěly jít pod potenciální „politickou“ slevu ze strany Rusů nebo Číňanů. Totalitní režimy zkrátka svými aktivitami sledují i jiné zájmy než finanční zisk.
Pokud jsme rozhodnuti, že s těmito subjekty pod přímým vlivem totalitních režimů spolupracovat nechceme, není možné je zvát do tendrů, neboť i kdyby přeci nabídly ty nejlepší podmínky, nejsme ochotni je kvůli bezpečnostním rizikům akceptovat.
Existenci těchto bezpečnostních rizik potvrdily tajné služby a vláda byla o těchto rizicích informována. Krok, kdy byli uchazeči včetně ruského aktivně osloveni, lze interpretovat jako faktické zahájení tendru a manévruje ČR do potenciálně nevýhodné pozice, v které by se při vyřazení v další fázi mohl ruský uchazeč domáhat úhrady nákladů vynaložených během účasti – není to zkrátka totéž, jako když firma neuspěje ve výběrovém řízení, do kterého se přihlásí z vlastní iniciativy.
Nepochybuji, že další strategií zdejších obránců ruských zájmů v Čechách včetně hradní kliky bude i argumentace těmito náklady či hrozbou mezinárodní arbitráže a blokace tendru v případě vyřazení ruského uchazeče.
Příští pravicová vláda na rozdíl od této nebude brát bezpečnostní hrozby na lehkou váhu a ruského uchazeče z tendru eliminuje v každém případě. Pokud by se ukázalo, že nepochopitelný krok ministra Havlíčka bude mít pro ČR nějaké nevyžádané náklady v podobě úhrady ruskému subjektu či mezinárodní arbitráže, bude se stejnou samozřejmostí tyto náklady vymáhat od tou dobou již bývalého ministra Havlíčka. Snad bude mít z toho superministrování naspořeno.
