Evropa má společný osud a není to volba

Katastrofa se nekoná, přání mnoha euroskeptiků navzdory, zde na blogu i toho největšího na hradě. Abych k němu byl spravedlivý, narozdíl od mnohých fanatiků výsledek, který se pomalu tvoří, očekával. Je totiž docela předvídatelný. Evropa jde po kostrbaté cestě z krize k hlubší integraci.

Žádný racionálně se chovající průměrný politik si pád eurozóny nepřeje. Na variantu bez eura a bez Unie při zachování svobod potřebujete politika/y vysoce nadprůměrné, osobnosti, které dají věrohodnou vizi budoucnosti všem členským zemím i jejím občanům. Ještě větší osobnosti, než jaké by byly zapotřebí k vytvoření společného evropského státu, což nedokázal ani Churchill, ani Schröder, Blair a Chirac.

Logickou odpovědí na současný stav zadlužení států při společné měně je hlubší integrace za takových podmínek, které by měly původní příčinu krize odstranit, zejména omezit suverenitu členských států v možnostech výroby rozpočtových schodků. Pokud nejste vyloženě protievropský fanatik, asi budete souhlasit, že zamezení tvorby rozpočtových schodků je ku prospěchu daňového poplatníka.

Samozřejmě, že ne všechny státy mají na větší integraci stejný názor. Zrodil se jakýsi kompromis, který je označován jako velký evropský rozvod. Skoro to vypadá, že Evropa se rozpadá (euroskeptici to již bujaře oslavují), ve skutečnosti se pouze mění a nikoliv o moc bouřlivěji, než už mnohokrát v historii. Za krizí bude Evropa opět o něco jednotnější (a euroskeptiky bude pořádně bolet hlava).

Británie stojí mimo poměrně pochopitelně, ale není to poprvé. V 60. letech byla lídrem Evropského sdružení volného obchodu. Vzniklo jako dnešní Klausův sen, suverénní státy, žádné instituce, volná spolupráce. Tento koncept neuspěl. Ani tak silná země s tak specifickými charakteristikami, které byly od evropského jádra tehdy odlišnější než dnes, dlouhodobě nemohla stát mimo a do EU vstoupila v roce 73. Chtěla i dříve, ale tehdy byla mezi představiteli Francie a Británie silná nevraživost. Historie se občas trochu opakuje.

Británie nakonec do jádra rovněž vstoupí, protože mimo jádro jste jen příjemci událostí, aniž by jste měli šanci do nich mluvit. Velmi nevýhodná pozice. Švýcarsko by mohlo vyprávět. Ano, to bohaté mocné Švýcarsko, jehož kopii by někteří rádi spatřovali v ČR, bylo nuceno přijmout většinu evropského práva včetně částí upravujících daňové otázky. Ne vše dělají nadšeně. Vtip je v té pozici, kdy stojí osamocená země proti celku. Má právo veta, má právo nepřijmout. Ale vždy jsou náklady a výnosy přijetí/nepřijetí. A pro Švýcary výnosy přijetí zvítězily. Neměli však nejmenší šanci ovlivnit vznik takového práva.

Dnešní načrtnutý posun v integračním procesu poskytuje prostor k vyřešení problémů, ale další kroky musí následovat, zejména:

1) Restrukturalizace veřejného sektoru ve všech členských státech

Deficity mají příčiny většinou strukturální povahy, protože veřejné systémy plní svůj účel neefektivně, draze, některé výdaje jsou naprosto zbytečné, investice předražené s nízkou návratností. Reformy takových systémů vyžadují čas, který výsledek summitu dokáže poskytnout. Aby nedošlo k morálnímu hazardu a státy se nesvezly s uklidněním situace do ještě hlubších problémů, jsou nezbytné automatické sankce za porušení rozpočtových pravidel. Může se zdát jako přilévání oleje do ohně, pokud stát v problémech musí ještě platit sankce, ale jiný způsob, jak přinutit politiky k vyrovnaným rozpočtům neexistuje. Pokud budou sankce odváděny do stabilizačních fondů, v případě většího problému si řešení skutečně zaplatí původci, což je fér více, než dnešní stav. (Kvízová otázka: Kolikrát v posledním desetiletí měla ČR vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet?)

2) Demokratizace evropských institucí

Dnešní stav je takový, že se musí dohodnout Francie s Německem, jinak není možné cokoliv měnit. To je daň za mezivládní koncept dnešní EU. Bude třeba posílit roli občana, například tak, aby z většiny v EP vznikla Evropská vláda nahrazující dnešní Komisi. Volby do EP budou mnohem bouřlivější a zajímavější, především však budeme mít evropské politiky odpovědné evropskému voliči, kteří budou mít skutečnou moc rozhodovat. To je také jediná efektivní cesta, jak zatočit s evropskou pověstnou přebyrokratizovaností. Je to také zásadní podmínka pro přenos klíčových kompetencí národních vlád - zahraniční politika, bezpečnostní politika- na evropskou úroveň, kde mají podstatně větší účinnost, jsou-li ovšem pod demokratickou kontrolou.

3) Přidaná hodnota pro občany

Zdánlivě poslední, ale je nejdůležitějším prvkem. EU nevznikla jako celek pro to, aby mohl Sarkozy machrovat v čele mocnější uskupení, než Francie. Vznikla, aby přinášela výhody pro své občany a firmy, aby jim zajistila rovné příležitosti na společném trhu, aby bránila veřejnému sektoru diskriminovat hospodářsky i jinak na základě jiné národnosti. Zkráceně svobodný pohyb zboží, služeb, kapitálu, osob a informací. Svoboda usazování a podnikání. Svoboda jednotlivce je tou prioritou, na které stojí evropská integrace a tato svoboda je nadřazena svobodě volených vlád členských zemí jednat dle svého uvážení, chcete-li státní suverenitě. Při prohlubování integrace je potřeba přinést občanům i firmám větší pohodlí při působení v prostoru EU, aby ani nepoznali, že zde někdy nějaké hranice byly. Například společná daňová autorita by měla potenciál omezit daňové úniky, usnadnit firmám výkaznictví i placení daní. A nemusí to vůbec znamenat změnu toho, kdo o prostředcích rozhoduje. Prakticky každý v mé generaci má příjmy z více států EU, platil tam daně, sociální pojištění. Bylo by dobré, aby měl přehled o svých nárocích vůči všem veřejným systémům. Harmonizace práva by měla dále pokračovat rychlejším tempem, než doposud. Prioritním cílem musí být usnadnit život občanům a firmám.

Václav Klaus by rád poslední půlstoletí vývoje evropské integrace odboural. Jistě věří, že by dokázal její výhody zajistit bez nadnárodních institucí a bez nadnárodního práva. Stejně jako jistě věřil v bezchybnost české privatizační cesty. Možná v ní věří dodnes. Budiž jeho naivním předpokladům země lehká. Tak jako je naivní předpoklad toho, že nabyvatelé firem z kupónové privatizace je dovedou k prosperitě bez know how a kapitálu, je naivní i předpoklad funkční Evropy bez nadnárodních institucí. Aby to fungovalo, politici by museli být chytří lidé, jednající v nejlepším zájmu své země a svých občanů, i voliči by museli být chytří a nedovolit politikům sklouzávat ke klientelismu a protekcionismu a vůbec všechny ekonomické subjekty by musely věřit, že se jim povede lépe ve světě svobodné soutěže bez státních intervencí než při omezováním soutěže pomocí vlastní vlády.

Někde jsem napsal, že jsme se pro společný osud rozhodli tím, že jsme se rozhodli pro volný pohyb osob, zboží a služeb atd. Ve skutečnosti jsme se ani rozhodnout nemohli. Ono je tak nějak přirozené, že obchod je svobodný, že podnikání je svobodné, že investice jsou svobodné a vůbec lidské jednání je svobodné, neodkázané na rozhodnutí státu. Je to v lidské přirozenosti a povahou lidstva je dáno i to, že chceme žít co nejsvobodněji na co největším prostoru.

Je zvláštní, jak mnoho euroskeptiků, nazývajíc se liberály, horuje za STÁTNÍ suverenitu, za právo státu omezit své občany, "chránit" je, uzavřít je do státních hranic. Nadřazují zájem instituce nad svobodu jednotlivce, což mi přijde od liberálů nelogické. (Tito lidé budou mít velký problém označit za logické to, co zde píši.)

Václav Klaus, který se bije za hodnotu státní suverenity nejhlasitěji, nikdy nesebral odvahu sejít se s Dalajlámou nebo se dokonce jen zmínit o lidských právech v Číně, českým novinářům zakázal ptát se Medvěděva na ruské volby, proto, aby se Čína nebo Rusko necítily dotčeny. Co je na tomto chování suverénní? Když se skláníte před totalitními režimy, můžete o to sebevědoměji odmítat spolupráci s demokratickým světem?

To, že přijímáme společný osud, společnou odpovědnost za něj, to není ztráta suverenity, je to naše rozhodnutí, které činíme s vědomím přínosů i rizik. Zavážeme-li se jako stát, že nebudeme v budoucnu konat některé věci - zadlužovat se a sestavovat rozpočty nějakým způsobem, že určitá rozhodnutí budeme přijímat prostřednictvím nějakého nadnárodního orgánu - to také nelze definovat jako ztrátu suverenity. Když vstupujete do vztahu, také se zříkáte některých možností. Ale chcete to, nemusíte. Ztrátou suverenity by bylo, kdyby jste byli do vztahu natlačeni proti své vůli.

Přestože odpůrci evropské integrace jsou slyšet nejhlasitěji, věřím, že většina občanů dokáže nakonec pochopit její přínosy. Mám pochopení pro to, že se neposlouchá dobře, že pomáháme líným Řekům, ač sami zadluženi půjčujeme atd. Těžko mohu požadovat po všech občanech v této zemi, aby chápali svět a jeho procesy do hloubky a všech důsledků, když často i relativně jednoduché principy jsou mimo chápání našich politiků, kteří by měli býti elitou.

Bohužel má mnoho z nich sklon redukovat debatu o budoucnosti Evropy na to, zda poskytneme či neposkytneme půjčku 89 mld. eur MMF. Měli bychom mít na paměti, kam směřujeme. Směřujeme ke společné Evropě. Ekonomika je natolik propojená, že návraty zpět by napáchaly neuvěřitelné škody. Ideologičtí zastánci státní suverenity a omezení svobod jednotlivce hranicemi státu tento cíl neuznávají, což by měli výrazněji připomínat, kdykoliv se k této problematice vyjadřují. Oni vidí cíl pádu eura i EU prakticky na dosah, z toho vychází i jejich argumentace.

Nerad bych to stavěl do roviny buď hluboká integrace nebo izolace, buď prosperita, nebo bída. Leč integrovaná Evropa má podstatně pozitivnější vyhlídky než Evropa po rozpadu. Čekáte, že teď vás vyzvu k podpoře hlubší integrace? Ne. Jen po vás chci, vážení spoluobčané, aby jste přemýšleli v širších souvislostech a slepě nenaslouchali fanatikům. Rozhodněte se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jakou cestu si přejete. Dopadneme prostě tak, jak si zasloužíme, ne jinak.

P.S. k půjčce pro MMF: Jedná se o půjčku z devizových rezerv CB všech států EU, aby bylo možné stabilizovat problémové země. MMF nikdy neodpouští dluhy, půjčka se vrátí. Vložení zdrojů od EU je podmínkou, aby byl ochoten řešení financovat i zbytek světa, jako banka po vás chce vlastní kapitál v projektu, aby vám byla ochotna poskytnout úvěr. Cíl je stabilní Evropa, kde se tvoří hodnoty a jedině z tvorby hodnot je možné zaplatit dluhy. Pokud by se eurozóna zhroutila, přišli bychom o stamiliardy devizových rezerv jen jejím pádem a další stamiliardy při hospodářském propadu. Nebylo by to příjemné.

Spinelli Group je iniciativa poslanců EP a občanů EU na podporu federalizace, ke které se můžete připojit:

http://www.spinelligroup.eu/manifesto

Na závěr facebookové stránky, na kterých můžete podpořit jejich myšlenku tlačítkem "to se mi líbí":

http://www.facebook.com/pages/Manifest-skute%C4%8Dn%C3%A9-pravice/129871750428882?sk=infoZde se můžete vyjádřit k tomu, že se pravicová vláda nechová zrovna jako pravicová.

http://www.facebook.com/pages/Vra%C5%A5te-n%C3%A1m-na%C5%A1e-pen%C3%ADze/187121848029500?sk=info Zde je myšlenka, že obce by měly peníze, které možná obdrží z nového RUD, raději rozdat svým občanům, než aby se je naučily utrácet.

http://www.facebook.com/pages/Chceme-vy%C5%A1%C5%A1%C3%AD-rychlostn%C3%AD-limity/145327858865037?sk=info Navýšení obecných rychlostních limitů na dálnici a mimo obec.