Ekonomie korupce

Po aféře na životním prostředí často slyším otázku, jak je možné, že se tolik krade. Odpověď je prostá, krade se, protože je to výhodné. Člověk má jádro ekonomického chování, sledování vlastního prospěchu, prostě zakódován ve svém genomu, stejně jako jiní živočichové. Dokud budou jeho instinkty vyhodnocovat krádež jako výhodnou, prostě příležitost využije. Na druhou stranu lze stejných instinktů využít i k tomu, aby příležitost vyhodnotil jako nevýhodnou, příležitost nevyužil, tedy nekradl.

Sleduje-li jedinec vlastní prospěch, bude zvažovat náklady a výnosy. Výnos je pro jedince jeho osobní podíl na krádeži. Náklady jsou veškeré úsilí a finanční zdroje, které musí do akce vložit, ale také náklady obětované příležitosti, kterými je existence důsledků jednání. Osoba je vydíratelná ze strany těch, kteří v tom také jedou nebo o krádeži pouze tuší, dále hrozí s určitou pravděpodobností, že jednání nevyjde a dotyčná osoba ztratí dosavadní postavení. Z toho plyne, že protikorupční opatření by se měla zaměřovat na pokles výnosů či vzrůst nákladů.

Nejprve se podíváme na opatření na nákladové straně. Jednak náklady, které je nutné vynaložit, jednak riziko, které by se také dalo vyčíslit, ale to není nutné a nebudeme se tím zde zabývat. Pod pojmem náklady si asi představíme úplatek. Tyto náklady budou tím vyšší, čím více lidí je potřeba uplatit. Dále jsou zvýšeny, pokud existuje časová prodleva mezi nákladem a výnosem, tedy od doby rozhodování k realizaci zakázky. To blokuje finanční zdroje ke korupci a zároveň zvyšuje nervozitu a riziko. Abychom zvýšili tyto náklady a riziko, stačí tedy zapojit do rozhodování více lidí a zajistit, aby rozhodování probíhalo s předstihem.

Riziková složka je neúčinná na odrazování lidí, kteří rizikem žijí, ale těch je menšina. Nabízí se zde širší paleta nástrojů, která podstatně mění subjektivní rizika každého článku v korupčním řetězu. Zapojení více lidí do rozhodování znamená za jinak stejných podmínek i rozšíření počtu těch, kteří v krádeži jedou, tím samozřejmě roste i riziko, že se akce provalí. A naším záměrem je zasít mezi ně nedůvěru, strach, abychom zvýšili pravděpodobnost selhání některého článku.

Za dnešních podmínek má práskač nevýhodu, že ho postihnou důsledky odhalení, což může vylepšit institut korunního svědka. Pokud ho ovšem zbavíme pouze důsledků, včetně jeho podílu na loupeži, stále, pokud krádež dobře šlape, nemá příliš motivace vzdát se svého příjmu a nahlásit nezákonnou činnost. Poměr by byl změněn, kdyby dostal takovýto korunní svědek finanční odměnu odvozenou od rozsahu krádeže plus by mu bylo ponecháno jeho postavení. V takovém případě už se jednotlivé články řetězu budou předhánět, kdo korupci či krádež napráská, protože kdo dřív přijde, vyhraje dvakrát a všichni ostatní skončí s nejhorším možným výsledkem akce. V takovém prostředí není možné zapojit do korupce více lidí bez enormního nárůstu rizika, pokud by navíc práskači zbyl i jeho podíl, pak neexistuje prakticky žádná velikost krádeže, která by vyvážila rizika, jinak by to byl určitý násobek odměny pro práskače. V úvahách nesmíme zapomínat na to, že odměnu je nutné skrýt do veřejné zakázky, která musí mít potřebnou velikost, či se jedná o rozhodnutí v obrovských soukromých projektech. Velkých věcí je málo a jsou lépe kontrolovatelné, více na očích veřejnosti.

To je v podstatě strana výnosů. Objem zdrojů, které lze ukrást z veřejné zakázky, je za jinak stejných podmínek přímo úměrný její velikosti. Čím menší je zakázka, tím menší prostor poskytuje pro krádeže. Z druhé strany je třeba říci, že čím více zakázek je, tím je jejich kontrola složitější. Takže ohledně velikosti zakázek platí pravidlo zlaté střední cesty.

Mnoho, co lze napsat k této problematice se sem prostě nevejde, dala by se o tom napsat kniha. Jednu poznámku si ale neodpustím v návaznosti na SFŽP: příprava každého trestného činu musí být trestána jako dokonalý trestný čin, včetně a zejména pletichy při veřejné zakázce. Proč musí být v našem zákoně trestný pouze dokonalý trestný čin tohoto druhu, narozdíl od všech ostatních, není náhoda, na ty prostě nevěřím. Než jsem se to dozvěděl, myslel jsem, že si všichni umyjí ruce nad nezávislým finančním poradcem, který jako jediný v systému nese rizika (za normálních okolností, pokud by bylo postupováno tak, jak si přála ODS=nikdo by nepořídil důkazy) a hle, ani nezávislý finanční poradce tato rizika nenese. Takže stačí úprava trestního zákona do normalizované podoby a výrazně to zahýbe i náklady v dnešní systematizované korupci.

Nejdůležitějším opatřením je však zmenšení role státu ve společnosti. Omezení potřebných razítek, rozšířením automatických rozhodovacích mechanismů, pokles objemu peněz veřejné sféry včetně veřejných zakázek, prodej státních podniků. S poklesem objemu zakázek klesá i jejich velikost při stejném počtu, klesá potenciální množství ukradených zdrojů za jinak stejných podmínek, články v řetězci musí za stejnou odměnu postupovat vyšší riziko atd. Některých veřejných zakázek se prostě nezbavíme, ale čím méně jich bude, tím méně budou přitahovat zloděje. Být poctivý se také musí vyplatit.