Ekonomická negramotnost lékařů z LOK

Čechům a obecně i všem Evropanům ekonomická gramotnost zoufale chybí. Jak správně podotknul podnikatel Tomáš Březina ve speciálu Planeta Země 2011, nejedná se o schopnost spočítat si úrok z úvěru, jak hřímal Kalousek, ale schopnost vnímat, kde je vytvářena hodnota. Co vytváří jeho bohatství by si měl uvědomovat člověk v každé profesi, lékařů nevyjímaje.

Bohatství lékařů je tvořeno výkony, které provádějí a za které jsou odměněni skrze naší pojišťovnu. Existují výkony, které nemůže provádět jeden člověk, proto se lékaři různých specializací sdružují do větších celků, nemocnic. Ty si rovněž musejí vydělat na svoji prosperitu výkony, které poskytují. Pokud by to bylo takto jednoduché, systém by bez problémů fungoval. Pak lze identifikovat příčiny, proč je systém někde jinde a téměř 4 000 lékařů se pokouší vydupat si vyšší platy na vládě.

1) Příliš mnoho státu; naše zdravotnictví je příliš závislé na státem a podstátními formami řízených zdravotnických zařízeních. Z toho důvodu provází systém příliš mnoho nepříznivých důsledků "veřejného" hospodářství.

2) "Jánabráchismus" - stejně jako u státních podniků je i v případě řízení nemocnic či jejich konglomerátů zvykem obsazovat zajímavé funkce podle zásluh, které nemají s odbornými znalostmi potřebnými pro výkon této funkce žádnou souvislost. Většina nemocnic je krajských a neschopnost odhalovat a řešit problémy s motivacemi zaměstnanců je v prvé řadě selháním vedení nemocnic, v druhé řadě jejich vlastníků - krajů.

3) Syndrom "hejtman veliký"- jeden z největších problémů, zdravotnictví je velké politické téma a proč se nepochlubit, že za mého kralování získala krajská nemocnice nového robota, gama nůž, CT... V realitě by si ovšem většina těchto přístrojů na sebe z úhrad nevydělala, protože poptávka zde prostě není (=neexistuje dostatečné množství pacientů, aby byl přístroj rentabilní). Bohužel to nikomu nevadí.

4) Systémový koktejl - pokračování bodu 3): Proč to nikomu nevadí? Prostě proto, že se do nemocnice nalijí státní, krajské, evropské a nevím ještě jaké peníze daňových poplatníků. V této zemi je zvykem, že z důchodového účtu sanujeme rozpočet, ze spotřebních daní z pohonných hmot důchodový účet, v daňovém i zdravotním systému máme sociální prvky. To všechno způsobuje mylné informace o cenách těchto systémů. Mylná cenová informace znamená neefektivitu v alokaci zdrojů, tedy nerentabilní vybavení nemocnic a jeho absence jinde.

5) Zdravotní daň na území nikoho - chcete-li brát zdravotní pojišťovny jako pojišťovny všech, je to totéž, to už bychom si z komunismu mohli pamatovat. Pojišťovny právně nepatří nikomu, ani zřizovateli, výsledkem čehož je, že se v takovéto socialistické soustavě ryze kapitalisticky krade. 25-60 mld ročně mizí, spodní hranice je desetinásobek požadavků LOK.

Jenomže LOK momentálně svým vyděračským jednáním zabil šanci na rychlou změnu těch pěti mizérií, protože místo posunu tohoto odvětví k normálnosti, který by lékařům přinesl i lepší platové podmínky, dotlačil odvětví do zbrklé reakce spočívající v navýšení tabulek a restrukturalizaci sítě. Namísto, aby se lékaři s ministerstvem snažili spolupracovat na reformách, protože je tu po letech nestabilních vlád konečně jedna se zřetelnou většinou (nutná, nikoliv dostačující podmínka změny), prohlašují, že nebudou na nic čekat a že jim máme navalit peníze a pak teprve hledat úspory.

Kolik lidí v této zemi čeká zatím marně celých 20 let na to, až zde budeme mít to správné podnikatelské prostředí, veřejné zakázky bez korupce, funkční policii a soudy. Po vzoru lékařů z LOK můžeme také dupnout, říci, že chceme vše okamžitě, přestat pracovat a jít demonstrovat. Zlepší se tím naše situace? Asi ne. Nikdo totiž žádný kouzelný proutek na okamžitou likvidaci všech problémů nemá.

Skutečné úspory lze dosáhnout pouze systematickými změnami, teprve až proběhnou a budou zde skutečné reálné zdroje k dispozici, lze se bavit o navyšování lékařských platů. Ty se mají ale odvíjet od prosperity konkrétního zařízení, nikoliv odvětvově. Výše těchto platů a spokojenost personálu jsou totiž důležitými měřítky pro komplexní posuzování kvality zdravotních zařízeních, indikují neefektivity a špatné řízení. Ještě ne. Systematické změny jsou odloženy, peníze dolity. O to větší důraz by v těchto změnách měl být dáván na desocializaci zdravotnictví, jeho transparentnost a odstátnění. Aby zdravotnická zařízení a lékaři v nich zřetelně cítili svoji závislost na tvorbě hodnoty.

Kdo si skutečně myslí, že v zahraničí mu pšenka pokvete daleko lépe, odejde v každém případě, mnoho lékařů z LOK by se tam ovšem ani neuplatnila. Požadavky LOK byly úplně mimo jakoukoliv realitu, moje jednání s nimi by se omezilo na přání úspěchů jinde a soustředil bych se na restrukturalizaci. Zastávám tvrdou linii, že se s vyděrači nejedná. Není to zdarma, ale důsledkem je, že není možné vydíráním prosperovat. Přílišný úspěch vyděračské akce znamená atraktivitu tohoto postupu a riziko, že se bude příběh opakovat.

Na to je pan Heger ale příliš slušný. Ano slušný. V této zemi se stalo hloupým zvykem označovat slušné lidi jako slabochy. Jeho postup má své výhody i svoje rizika, uspokojivé řešení občas prostě neexistuje. Přeji mu úspěch, protože jeho pád kvůli přihlouplé akci LOK by byl přetěžkou újmou elementární spravedlnosti, kdy morálně pochybní vítězí a slušní padají. Jeho úspěch či neúspěch by měl být odvozován pouze od toho, jak dokáže posunout řešení výše uvedených pěti bodů, jejichž důsledkem je i nepřiměřeně silná pozice LOK a odtrženost lékařů a zdravotnických zařízení od ekonomické reality.