O sjednocení DPH se mluvilo už před volbami v roce 2006 v programu ODS od Vlastimila Tlustého. Žádný lepší ekonomický program v této zemi nikdy nebyl představen (minimálně ne politiky). Je velká škoda, že Tlustého ideje a ideje mnohých tehdejších voličů ODS nesdílel pozdější premiér Topolánek, který si daleko více než s lidmi z vlastní strany rozuměl s Miroslavem Kalouskem. DPH mohla být na příjemných 15% bez výjimek a my bychom byli ušetřeni dnešního přetahování o životní úroveň rodin s dětmi a Výzvy na obranu knih.
Výzva na obranu knih předkládá mnoho argumentů, z nichž srovnání s Evropou je naivně mimo a ostatní jsou řekněme klamavé, nejvíce jsem se zasmál dokládání poklesu nákupu knih při 5% a následně 10% DPH ve dvou letech 2007 a 2010 (zajímala by mě delší časová řada nebo alespoň i roky 08 a 09), který má souvislost spíše s trendem obecným než s DPH, ale budiž. Našli bychom nepochybně mnoho položek, které by se daly podobně racionálně či iracionálně prosazovat do nižší DPH, ale...
Zapomeneme chvíli na to, že politici jsou prolhaní parchanti či jenom neschopní troubové, trochu si svět modelově zidealizujeme, abychom si ukázali, že NEEXISTUJE položka, která by měla ospravedlnitelný nárok na výjimku DPH.
Dejme tomu, že rozpočet je právě vyrovnaný, daňová struktura je optimálně nastavena, DPH má pevný podíl na příjmech státního rozpočtu a jeho sazba je jen jedna na x%. Teď se stane, že voliči a politici objeví seznam položek, které jsou ekologické, pomáhají vzdělanosti, zaměstnanosti, rodinám s dětmi, řešení romské problematiky, rovnoprávnosti žen či mají jinou zářnou vlastnost. A tyto skvělé položky budou chtít zvýhodnit nižší DPH.
Jde o idealistický model, takže politici chtějí udržet vyrovnaný rozpočet. Dokonce jsou natolik chytří, že nebudou chtít zvyšovat ty daně, které jsou optimálně nastaveny. Pokles výběru DPH tedy musí být kompenzován jedině skrze DPH. Aby byl zachován stejný daňový příjem, musí se zvýšit základní sazba, nejen o výpadek přímého snížení, ale také o substituční efekt. Pokud některé položky oproti jiným zlevní, zvýší se jejich proporce ve spotřebě na úkor položek dražších ze základní sazby. Ono zvýšení podílu ve spotřebě je jedním z hnacích motivů bojovníků za výjimky. (Nebo lze základní sazbu ponechat, ale zaplatíte si to na jiných daních, velký rozdíl to není.)
Knihař chce levné knihy, kadeřníci levné služby s vysokým podílem lidské práce, restauratéři a cukráři jakbysmet, takhle můžeme pokračovat donekonečna. Háček je v tom, že to musí být vždy na úkor ostatních. To je hlavní důvod, proč by si měly jednotlivé profese podat ruku a říci si, že o peníze zákazníků budou soupeřit pouze kvalitou svého zboží a služeb, nikoliv výjimkami v DPH.
Tolik snad zřetelné vysvětlení, proč nepodporuji absolutně žádnou výjimku u DPH. Výhledovou perspektivou je racionalizace daňových systémů a sjednocování sazeb po celé Evropě. Moc bych si přál, aby to mohlo být doprovázeno i poklesem DPH i jiných daní jako takových, to je cesta k prosperitě i levnějším knihám. Ale o tom zase jindy.
Bohužel není naše dnešní "sjednocení" DPH motivováno racionálnem nebo důchodovou reformou, ale touhou pseudopravicové vlády získat další zdroje do své moci. A DPH je pravděpodobně poslední daní v této zemi, kde se ještě nezačal projevovat Lafferův efekt. (Po dosažení určité urovně sazby klesá s dalším zvyšováním výběr.)
