Taliban nás vojensky neporazil, ani nikdy nemohl. Prostě jsme se sebrali, odešli a vydali 40 miliónů lidí napospas tyranii. Zradili jsme tak vlastní hodnoty a zmařili 20letou naději této země na lepší budoucnost.
Vstoupit do Afghánistánu rozhodně chybou nebylo. Bylo potřeba ukončit zvrácený režim, který polovinu společnosti vůbec nevnímal jako lidské bytosti a byl líhní i výcvikovým centrem mnoha teroristických organizací včetně Al-Kajdy.
Možná můžeme být naštvaní, že armáda, kterou jsme pomohli vybudovat a vycvičit, se rozprchla v pár dnech jako hejno slepic a Talibanu vlastní zemi vydala prakticky bez boje. Můžeme být na štvaní na ohromnou míru korupce centrální vlády i samospráv, která důvěryhodnosti nepřidávala.
Přesto naše vojenská přítomnost umožnila podstatné rozšíření svobod zejména žen, rozvoj vzdělání, infrastruktury a omezení obchodu s drogami. Kontingent NATO, který v zemi působil, čítal pouze necelých 10000 vojáků, ztráty byly minimální, hlavní tíhu střetů s Talibánem nesli Afghánci. Pro naše vítězství stačilo držet linii, ale k tomu jsme neměli vůli.
Nikdo soudný si určitě nedělal iluzi, že po invazi se válkami sužovaná, kmenově a patriarchálně založená společnost promění ve standardní demokracii západního typu, nicméně 20 let mohli Afghánci žít v relativní svobodě a bezpečí. Trvalo by to jistě ještě mnoho let, než by se místní společnost od vlivu Talibanu oprostila. NATO je mnohonásobně silnější a s trochou vůle by moc Talibanu v okrajových částech země postupně skomírala a zanikla. Ta vůle nám chyběla.
Tragické rozhodnutí učinil Donald Trump, který začal s Talibanem jednat za zády afghánské vlády. Byl to právě Trump dnes pokrytecky volající po Bidenově rezignaci, který fakticky Talibanu zemi předal. Deklarovaná nevůle Afghánistán před touto zvrácenou organizací bránit prostoupila celou afghánskou společností a důsledek jsme viděli v tomto týdnu.
Biden samozřejmě není bez viny, stejně jako celé NATO. Bylo by naivní myslet si, že snad lídři členských států nevěděli, co opuštění země znamená a bude znamenat. Věděli to i Afghánci. Talibanu zkrátka stačilo počkat na odchod západních vojsk, pořádně zahrozit a země byla rázem jeho.
Stejně tak jsme dobře věděli, co bude Taliban dělat s Afghánistánem dál, jak se postaví k elitám bývalého režimu, vzdělávání žen i jejich společenskému postavení. Překvapení západních lídrů je úplně stejně falešné jako výkazy o počtu příslušníků afgánské armády, která již neexistuje. Neuvidíme v následujících týdnech nic pěkného, na to se spolehněme.
S Talibanem naváže diplomatické styky Rusko a Čína, dvě říše zla opět rozšíří svůj vliv a rozhodně nelze čekat, že by vznikající nelidský režim kultivovali.
Svoboda není zdarma a není samozřejmá, neměli bychom být naštváni na Afghánce za to, že se jim tak rychle rozsypala, ostatně podívejme se na naší vyspělou demokracii – po 30 letech od pádu komunismu máme premiérem prospěchářského normalizačního stbáka a hrad ovládá parta zlodějíčků zamilovaná do Ruska v čele s nemohoucím zlodědkem.
Temnota dnes dosáhla velkého vítězství, tak bychom se měli poučit, aby se to už nikdy neopakovalo. Zoufale nám chybí společná zahraniční politika EU, která by jasně definovala společný zájem Unie a stabilita Afghánistánu by jím bezpochyby byla. Nedostatečná vůle prosazovat ve světě své zájmy a neochota nasadit k jejich prosazení nejen ekonomické ale i silové zdroje, dělá z nejsilnější světové ekonomiky pouhého smutného přihlížejícího.
Začít můžeme u české armády, jejíž možnosti zajistit tak banální úkol jako nouzovou evakuaci zahraničního zastoupení, se ukázali jako velmi nedostatečné.
