Suverenita, svrchovanost, nezávislost, moc svobodně rozhodovat o vlastním osudu. To jsou zřejmě hlavní motivace sympatizantů opuštění Unie nejen v Británii. Jenomže svět je příliš malý, aby bylo možné žít ve vlastní ulitě.
Žádná suverenita, svrchovanost nebo nezávislost ve skutečnosti neexistuje. Neexistuje, protože máme sousedy. Sousedi se vzájemně ovlivňují, což je fakt, nikoliv volba.
Dobrou analogií je panelák. Představte si člověka, který si postěžuje, že ačkoliv skoro netopí, je na účtě za topení poměrně vysoká částka, ne o tolik nižší, jako na účtech ostatních obyvatel. Teplo totiž prostupuje zdmi, takže se zkrátka nemůžete svobodně rozhodnout, že ušetří na topení. Teoreticky by mohl prosadit jiný než zákonem daný způsob rozpočítání nákladů na teplo, ale musel by o něm přesvědčit zbývající členy SVJ či družstva.
Alternativou je odstěhovaní se do rodinného domu, kde je interakce se sousedy menší, ale pokud okolí zamoříte kouřem z pneumatik, rozhodně pocítíte jejich hněv.
Stát se nikam stěhovat nemůže. Snad chápeme, že si nemůžeme svévolně snižovat emisní limity nebo technické normy. Jednak asi také chceme nějakou kvalitu ovzduší i výrobků, jednak by to bylo nefér vůči soutěžitelům z ostatních zemí. Přinejmenším by si to jako nefér mohli vyložit a pokusili by se omezit volný obchod.
Ten volný obchod, který je v představách Svobodných a dalších údajně možný i bez té byrokratické EU. A u jejich představ to zůstane. Volný obchod si sice přejí všichni, ale zároveň všichni požadují ochranu toho svého odvětví po vládě. Prvopočáteční úspěch evropské integrace je založen právě na omezení národních vlád, kterým bylo znemožněno suverénně rozhodnout o podpoře svého průmyslu. To byl klíčový prvek, který volný obchod udržel s pomocí vůle nadnárodního orgánu přes veškeré tlaky ze strany průmyslových svazů i odborů namítajících, že u sousedů mají nespravedlivě nízké mzdy nebo nespravedlivě mírnější podmínky pro podnikání. Evropská integrace přinesla do ekonomie empirický důkaz, který udělal z výhodnosti volného obchodu fakt a nikoliv jednu z teorií.
Vytvoření nadnárodních institucí se spravedlivým zastoupením členských zemí je klíčovým prvkem, který odlišuje integrační projekty úspěšné a neúspěšné. Pravomoci těchto institucí pak rostou s tím, jak roste propojenost ekonomik a nedělitelně také politik. Roste potřeba přiblížit tyto instituce občanům, kteří jsou velmi citliví na efekty, které jim vadí, zatímco efekty prospěšné považují za samozřejmé.
Rozhodovací proces v EU je sice možná pro někoho složitější na pochopení, ale nedá se říci, že by nebyl demokratický. Rozhodování byrokratů v Bruselu je mýtus. Každý legislativní akt musí projít Europarlamentem a Radou. Bohužel je těžké, aby skutečné fungování EU proniklo do české politické diskuse, když mají sami politici zásadní mezery ve znalostech.
EU nikdy nebude dokonalá. Je to instituce, kterou jsme si vytvořili a stále na ní pracujeme. Není moudré, snažit se jí rozbít, když nás na ní něco naštve. Alternativy jsou mnohem horší. Obdobně, jako neexistuje vakuum, protože takový prostor zaplní vždy nějaká částice, neexistuje ani ČR mimo EU jako nezávislý stát. Mocenské vakuum po Bruselu by neváhala zaplnit Moskva.
Přestože nám 28 členná EU může občas připadat neakceschopná, nejvyšší možné svobody a blahobytu můžeme dosáhnout pouze jako její plnohodnotný člen. Čím méně Bruselu, tím více Moskvy.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Sledujte mne! www.facebook.com/martinprochazka007
