Stalo se tolik věcí, ke kterým je dobré něco říci, tak je zkusím experimentálně nacpat do jednoho článku. Neručím za to, že je to moudré.
1) Libye Mezinárodní společenství se dostalo do fáze, kdy se brzy dohodne na bezletové zóně nad Libyí. Otázka je, zda bude v té době někdo z Kaddáfího odpůrců ještě naživu. Dnes už to není to řešení, které by zastavilo rozbíhající se konflikt, pokud by bylo toto opatření přijato hned na počátku, kdy se Kaddáfímu moc rozpadala pod rukama. Konflikt se rozhořel, lidé si zvolili strany a změna bude s časem čím dál těžší. Ať to dopadne jak chce, dnešní události pracují na rozdělení tamní společnosti, elity krvácejí a výsledkem bude nestabilní země náchylná radikalismu. Mezinárodní společenství zkrátka (ne)jednalo tak dlouho, až z toho bude mít Libyi na stole ještě mnohem déle.
2) Přepadení ČT Vojenská policie vyhodnotila ochranku (prý dva neozbrojení postarší pánové s bříškem a vypelíchaný pes) jako nebezpečnou natolik, že si šla pro papír s celým komandem. Není nad předběžnou opatrnost, stejně jako v Afghánistánu, kde bylo pro bezpečnost rozhodnuto nechat bojovat Brity a zatím se schovat na základnu. Je to tragikomické, ale má to i jiný rozměr. I kdyby hlídala ČT dobře vyzbrojená elitní komanda, neexistuje v normální zemi, aby ozbrojené složky státní moci násilně pronikaly do médií, univerzit a jiných institucí, symbolizujících svobodu. Nejsvérázněji se kritiky ujali komunisté, kteří v 89 nechali VŠE i další univerzity obklíčit komandy nikoliv pro papír, ale pro zahubení vzpurného osazenstva. Docela nechutný paradox. Chudák ministr obrany, jestli to není další kalouskovina, když pokus diskreditace přes Promopro nevyšel.
3) Prezident je nevděčník Poté, co zkritizoval reformu, se koalice dohodla na změnách. A kupodivu schytala kritiku znovu. Za to, že změny provedla rychle. Pan prezident by měl chápat, že "reformy" opravdu, ale opravdu nejsou založeny na nějakých hlubokých idejích, ale na kupeckých počtech zejména ministra financí. Rozdíl mezi ekonomem a účetním už jsem nejednou vysvětloval a Kalousek opravdu není ekonom. Proto není problém udělat rychlá škatulata v parametrech, stačí, když státnímu rozpočtu přibyde alespoň tolik jablíček, kolik jich vydá. Rozpočtová odpovědnost je v tomto pojetí plný košík jablíček, je lhostejné, zda jsou naše nebo čmajznutá u souseda (daňového poplatníka). Poučení: Prezidenta (narozdíl od ekonomů) vláda ještě neignoruje, přes něj jdoucí kritikou lze něco změnit. Nutno dodat, že vůbec není jasné, jak moc a kterým směrem.
4) Japonsko Po historicky 6. nejsilnějším změřeném zemětřesení mají některé jaderné elektrárny potíže. A ekologičtí aktivisté opět křičí po konci jaderné energetiky. Hned chtějí prověrky jaderných elektráren v Evropě, zejména našich, pro japonský scénář. Pro Evropu je zemětřesení 8,9 Richterovi škály pravděpodobné asi stejně, jako že meteorit trefí reaktor. Bezpečnost je fajn, tak prosím, ale na náklady aktivistů.
5) Ústavní soud Dnes udělil další výchovný pohlavek vládě, tentokrát za zneužití režimu legislativní nouze. Ano, byla to prasárna. A už se vyrojily poznámky o soudcokracii. Spousta lidí si myslí, že parlamentní demokracie znamená moc výlučně v rukou parlamentu. Není to pravda. Parlament představuje jeden z mnoha zdrojů moci, stejně tak vláda, prezident, ústavní soud a jiné soudy, veřejnost. Žádná z těch mocí není suverénní, všechny se nějak vzájemně omezují (brzdy a protiváhy). Pokud by tomu tak nebylo, nejednalo by se o funkční systém. Nemáme systém dokonalý, ale nijak tragický. Ten dokonalý ještě nikdo nevymyslel, mají ho možná USA, ale kdekoliv jinde na světě vzali tento systém přes kopírák, dopadlo to špatně. Histerický řev o soudcokracii je tedy bezpředmětný a hloupý. Častější výstupy Ústavního soudu jsou dány častějšími kiksy politiků, nikoliv touhou Ústavního soudu vládnout.
6) Paní Petra Nelíbí se jí prý ani jeden z kandidátů na předsedu, tak odchází ze sociální demokracie. Pominu to, že jí taky nikdo zrovna nežere a marně pátrám po důsledcích takového kroku. Žádné nevidím, tak proč se tím někdo zabývá?
