Čecháčkovský leadership

Příliv uprchlíků prozradil o našem národu mnohé a to jsme tu uprchlíka viděli maximálně v rychlíku. Ale nejde primárně o uprchlíky, ti zafungovali jako zesilovač problému, který se sebou máme už dlouho a nikdo jej za nás nevyřeší.

Náš vyčůraný postoj ke světovému dění vykrystalizoval v příspěvku ministra vnitra Chovance, kde se obořil na Němce, že za migrační krizi může jejich nekonzistentní politika. Věřím, že ze stejnou kuráží to svému německému protějšku sdělil na jednání rady ministrů, pokud tedy je schopný formulovat své myšlenky v angličtině nebo němčině. A nebo alespoň prostřednictvím tlumočníka, k tomu už stačí pouze schopnost formulovat své myšlenky. U devítiměsíčního absolventa plzeňských práv lze mít pochybnosti.

Závažný neduh české společnosti a bohužel i politické elity je nedostatek vzdělanosti (to není totéž, co titul). Že se uprchlík s perfektní angličtinou nemůže domluvit s českým policistou je třeba smutné, ale pokud je nedostatek jazykového a odborného vzdělání i všeobecného rozhledu přítomný u vrcholných reprezentantů země, naše renomé ve světě upadá.

Naše vážnost dostala pořádnou ránu, když jsme si shodili vládu uprostřed předsednictví, a to jen proto... pamatujete si vůbec někdo proč?? V unijních institucích pracuje méně Čechů než by odpovídalo poměrnému zastoupení dle počtu obyvatel a čím vyšší pozice jsou srovnávány, tím je to horší.

Výhled není příliš pozitivní, pokud má prezident republiky představu, že diplomat je prostě obchoďák českého průmyslu. A vůbec z pana prezidenta se budeme reputačně vzpamatovávat ještě dlouho po skončení jeho úřadu.

Členství v EU hodnotíme tím, kolik se nám podařilo vyčerpat z eurofondů a jen tak pro radost naše partnery občas podrazíme v postojích k Rusku, Číně a jiným světovým problémům, protože obchod kamarádů prezidenta republiky je přeci důležitější než nějaká nehmotná zahraniční politika EU, z které nám nic nekápne.

Naše vyčůranost, spoléhání se, že problémy vyřeší ti druzí a my se svezeme, nejlépe na tom ještě na úkor ostatních vyděláme, se ale sčítá. A uprchlická krize hluboce podtrhla, jak moc pokrytecký náš postoj je.

Namísto toho, abychom ke kvótám přistoupili proaktivně a začali mezi uprchlíky hledat poklady pro český průmysl, pevně trváme na "dobrovolném" přijímání uprchlíků, což v tradici české politiky znamená pokud možno nepřijmout nikoho a vysílat co nejvíce odpudivých signálů ve víře, že se o to ani žádný nešťastný uprchlík nepokusí. 

Co více, my ani nenabízíme žádná skutečná alternativní řešení. O tom, že je třeba hlídat společnou hranici, pomáhat v sousedních zemích Sýrie, o tom není přeci žádný spor a děláme to na unijní i české úrovni, přesto to politici prezentují jako objev Ameriky, kterak to té hloupé EU pomohou vyřešit. Úžasný nápad pana Babiše poslat proti vysíleným bezbranným mužům, ženám a dětem vojenské síly NATO snad ani nestojí za komentář.

A protože se úplně stejně chováme v mnoha dalších příležitostech, logicky si západní politici kladou otázku, zda ten východ Evropy nebyl přijat do EU předčasně. Zda vůbec sdílí alespoň elementární evropské hodnoty. A zda je ospravedlnitelné investovat do takové země peníze vlastních daňových poplatníků prostřednictvím eurofondů.

Výrok německého ministra vnitra bychom tedy neměli eskalovat jako dělání svalů, ale chápat, že z německého pohledu je taková úvaha velmi logická. A je i logické, že pokud Německo ponese většinu nákladů na integraci migrační vlny, od které my tak razantně dáváme ruce pryč, nebude si moci dovolit ještě financovat naše potřeby. A už slyším ty hlasy, jak EU hrdě opustíme, pokud nám sáhne na "naše" evropské peníze.

Ještě musíme dospět.

--------------------------------------------------------

Sledujte mne! www.facebook.com/martinprochazka007