Stejně jako kvalita vzdělání předurčuje bohatství každého člověka, kvalita vzdělanosti populace předurčuje bohatství celé země, které se odráží i v životní úrovni těch, kteří své příjmy neovlivní, dětí, důchodců, handicapovaných.
Těžko bychom dokázali najít větší celospolečenskou prioritu, oblast, na jejímž rozvoji profitují úplně všichni. Proč je tedy školství popelkou? Proč dobří učitelé hledají jinou práci, aby uživili rodinu? Proč je "pedák" volbou pro ty, co se jinam nedostanou?
Nemalujme si černý obrázek, přeci jen, školství všech stupňů má kvalitní lidi, má elitní lidi, má lidi podprůměrné a samozřejmě i mizivé procento lidí extrémně špatných. Česká vzdělávací soustava se nějakým způsobem posouvá dopředu, ale chybí jasný směr změn, chybí motivace učitelů, chybí systém jejich vlastního vzdělávání, kariérní řád a mnoho dalších věcí, které nebudou hotové zítra, ale jsou potřeba, pokud nevidíme budoucnost Česka v montovně soupeřící s ostatními montovnami světa cenou práce.
Existují recepty, jak vytáhnout školství na vyšší úroveň a budu rád, pokud mi napíšete Váš názor do diskuse:
1) Vertikální propojení vzdělávacích institucí - Každá odborná střední škola by měla mít úzké vazby na univerzitu. Znalosti nesmí zůstávat ve špičkových centrech, ale proudit i na venkovské odborné školy. Univerzity se budou podílet na celoživotním vzdělávání učitelů středních i základních škol, je v jejich nejlepším zájmu, aby si dítě získaly pro svůj obor.
2) Propojení podniků se vzdělávacími institucemi - Ne jen na bázi výzkumu a vývoje na univerzitách. Pestrost oborů a profesí je dnes nesmírná, aby dítě chtělo onu profesi vykonávat, mělo by mít co nejdříve představu, co to obnáší, to ho bude i motivovat ve studiu.
3) Nediskriminační přístup k veřejným zdrojům - Je potřeba, aby byla nastavena transparentní pravidla financování vzdělávacích institucí a toto financování bylo přístupné všem, kteří splní zákonem stanovené podmínky, nesmí to záviset na rozhodnutí ministerstva/kraje, kterým se prostě zdá, že ty státní/krajská zařízení by měla být preferována.
4) Zajištění rodilých mluvčích pro venkovské regiony - Pokud se dítě narodí ve velkém městě, jeho šance na kvalitní vzdělání a tedy i život jsou mnohem vyšší, než ve venkovských oblastech/malých městech. Nenalhávejme si, že ta kvalita je stejná, není. A právě na jazykové výuce je rozdíl nejvíce patrný. Protože lidé si dnes mnohem více vybírají místo k životu i podle kvality vzdělání poskytovaného jejich dětem, snížení rozdílu v kvalitě je klíčové pro udržení života na venkově. To je úkol pro kraj.
5) Dlouhodobý rychlejší růst platů učitelů oproti ostatním zaměstnancům veřejného sektoru - Velice jednoduché srozumitelné opatření, které posouvá pozici učitele ve společenském žebříčku výše. Je to snáze realizovatelné, než stále nedokončený kariérní řád, perspektiva zlepšení udrží dobré učitele na školách a přitáhne schopné lidi, kteří by třeba rádi byli učiteli, ale kvůli současné platové úrovni rovnou prchají do jiných odvětví.
Přestože opatření 5) je ze všech nejsnáze proveditelné a má výrazný efekt, politické prosazení je horší. Toto opatření potřebuje silnou podporu nás všech, ostatní státní zaměstnance nevyjímaje. Dokážeme-li se shodnout na posíleném postavení učitele ve společnosti, uděláme významný krok k vlastní úspěšné budoucnosti, i úspěchu našich příštích generací.
Záměrně jsem se vyhnul tématu školného, protože to je na samostatný blog i diskusi. Nezabývám se tím, jestli potřebujeme více techniků nebo gymnazistů, protože ta diskuse je vyloženě pitomá. Vzdělávací soustava nepřipravuje pro trh práce, ale pro život. Potřebujeme, aby lidé odemkli svůj potenciál, živili se ideálně tím, co je baví, a byli šťastní.
Sledujte mne!www.facebook.com/martinprochazka007
