BigBrother na silnice, velmi špatná investice

České řidiče má hlídat telematika za miliardy. Inteligentní radary nás mají hlídat na každém úseku, měřit se má i z mýtných bran. Rychlé jízdě má být konec. A jsou lidé, zejména sváteční a teoretičtí řidiči, kteří by takovému nesmyslu i tleskali, možná by bylo vůbec nejlépe, kdyby se každé auto sledovalo online. To by se pěkně dodržovala rychlost.

Naštěstí realita není tak bombastická, jak vyzníval článek z aktualne.cz, i tak je ale třeba zamýšlet se nad směřováním dopravní politiky státu a míry regulace dopravy. A zejména nad tím, zda má smysl investovat do měření rychlosti úplně všude nebo vynaložit peníze účelněji.

Jistě, z hlediska investičního je taková investice nepochybně zajímavá, však Passaty si na svůj provoz vydělají velice rychle. Ale účelem dopravní politiky státu nemůže být pronásledování řidičů jen proto, že jedou rychleji. S bezpečností nijak nesouvisí rychlost jako taková, ale rychlost a chování řidiče vzhledem ke všem aktuálním podmínkám.

Pokud bychom byli schopni zajistit dokonalé vynucování maximální povolené rychlosti, pak by bylo na místě běžné rychlostní limity zrušit úplně a zaměřit se na úseky, kde je objektivně vhodné požadovat po řidičích určité zpomalení - stavby, obce, rizikové křižovatky.

Hlídání plošných limitů nedává žádný smysl, protože v podstatě jediným opodstatněním jejich existence je obecné povědomí o "normální" rychlosti. Leč nic takového jako univerzální bezpečná rychlost neexistuje. Bezpečná rychlost je jiná pro každého řidiče, záleží na jeho vozidle, na tom, jak moc je naložené, na viditelnosti, stavu povrchu silnice, kvalitě zraku řidiče (80% lidí má nějakou vadu zraku, zejména při snížené viditelnosti je jejich přehled o provozu limitovaný a bezpečná rychlost je pro ně níže). Rovněž jezdíte jinak na úsecích, které projíždíte poprvé či sporadicky a úplně jinak tam, kde jezdíte každý den a znáte perfektně každou zatáčku a každý výmol.

Jenže my zde máme nějaký cil dále snižovat počet mrtvých a obecně počet nehod na silnicích. Lze toho dosáhnout jinak, než zavedením BigBrothera? Pokud se podíváte na to, kde se nehody dějí, pak se dějí zejména na silnicích nižších tříd, obecně mimo dálnice a rychlostní komunikace. Víceproudé silnice hrají významnou úlohu při zvyšování bezpečnosti provozu.

Takový typický prototyp nehody či nebezpečné situace je, že řidič celý týden jezdí v autě sám, je si jistý jeho chováním, o víkendu naloží celou rodinu a pak se snaží na silnici první třídy předjet pomalejší vozidlo, jenomže jeho naložené auto nezrychlí tak, jak je zvyklý a následně se musí řadit zpět.

Ve Švédsku je perfektní systém, kde jsou na tazích střídavá rozšíření na tři pruhy v délce cca 2-3 km, tím je umožněno rychlejším vozidlům bezpečně předjet ta pomalejší a zároveň jsou řidiči méně nervózní, protože vědí, že stačí na toto rozšíření počkat. Tam, kde se nechystáme stavět čtyřproudé rychlostní silnice nebo dálnice, jsou přídavné pruhy relativně levným a účinným opatřením k omezení nehodovosti.

Dalším účinným opatřením je úprava některých křižovatek, stavba obchvatů měst, někdy stačí i řádná údržba dopravního značení. Pruhy na silnicích špatně viditelné za jasného dne v dešti a v noci neuvidí nikdo.

Ale není žádný důvod pronásledovat řidiče jedoucí v noci po prázdné dálnici 160 i více. Jízda za volantem není jen tupá snaha dostat se z místa A do místa B, je s tím spojena i určitá radost z jízdy, kterou bychom si neměli nechat odpírat hrozbou sledování každého našeho kilometru. Regulace dopravy by neměla překračovat rámec nezbytného minima a namísto represe a řízení dopravy shora bychom měli vylepšovat naši infrastrukturu tak, aby přinášela užitek všem řidičům.