Bájné Švédsko - mýty a fakta

Socialisté vzhlíží ke Švédsku jako ke svému ráji. Švédsko se dává za příklad úspěšné ekonomiky s vysokým přerozdělováním a je proti nám, kterým se přerozdělování nelíbí, vytaženo jako nejvyšší karta. Pravda o Švédsku je však trochu jinde.

Švédsko je sociálním státem mnohem kratší dobu, než by si kdo pomyslel. Švédský úspěch není důsledkem modelu sociálního státu, jak je nám dnes levicovými stranami podsouváno, ale důsledkem století liberalismu. Díky svobodnému obchodu, svobodnému podnikání a štěstí, že se mu vyhnuly boje světových válek, švédská ekonomika rostla mezi léty 1870-1970 nejrychleji na světě po japonské. V roce 1970 bylo Švédsko 4. nejbohatším státem světa (v roce 1850 mezi nejchudšími).

Veřejný sektor ve Švédsku zpočátku narůstal pomaleji než ve zbytku světa, ještě v roce 1950 spolykal pouhých 25% HDP. Ve stejné době se také Švédové dožívali průměrně o dva roky vyššího věku, než zbytek světa.

Podíl státu však neustále narůstal a švédský růst po roce 1970, kdy už se přerozdělování pohybovalo okolo 50% HDP, přestal být oslnivým. Přibyly regulace podnikání, pracovního trhu a státní sektor nabobtnal do astronomické výše přes 70% HDP v 80. letech, kdy se systém dostal do závažné krize a opětovně se deregulovalo a privatizovalo. Dnes je přerozdělování ve Švédsku na úrovni 49% HDP a trend je ke snižování role státu, nikoliv zvyšování.

Jak vypadá dnešní švédský sociální stát? Do důchodu se chodí v 65 letech (v ČR 62 let a 4 měsíce, na 65 let se dostaneme v roce 2030). Důchodový systém je částečně privatizovaný, povinný odvod je 18,5 % z hrubé mzdy, 16% jde na státní pilíř, 2% a další volitelná částka do soukromých podílových fondů, klasických, nikoliv speciálně penzijních. Státní pilíř není klasický průběžný, má fiktivní účty, prostředky sice občanovi nepatří, ale jsou základem pro stanovení výše státního důchodu, ví, kolik odvedl a ví, že to dostane formou doživotní anuity. Nárok 100% důchodu vzniká v 65 letech, v 61 letech je nárok na 72%, v 70 na 157%. 

Zdravotnictví privatizaci zatím nepodlehlo, ale nevím, jak by se český sociální demokrat smířil s poplatkem u lékaře ve výši 11-15 eur, poplatkem u specialisty 17-27 eur, 100% spoluúčastí u léků do 99 euro apod. (je tam určitá sociální ochrana a také komerční pojištění).

Švédsko přerozděluje mnoho, ale v žádném případě to není sociální stát takový, jak o něm levičáci u nás básní. Důvod, proč Švédsko nebankrotuje, je v dobře provedených reformách (útočněji naladění ekonomové by řekli, že bankrot švédského sociálního státu přišel už v roce 1990), privatizaci a deregulaci (např. poštovní monopol byl ukončen již v roce 1994) i vyšší technologické úrovni veřejných institucí. Ve Švédsku je například vynikající úhradový systém už od 90. let minulého století a přes 90% léků je předepisováno elektronicky, což je dobré dát do kontextu s našimi ne příliš úspěšnými pokusy často končícími tunelem. A v neposlední řadě je to švédská kultura.

Milton Friedman poměřoval příjmy švédských emigrantů v USA a zjistil, že jsou  o 10000 USD na hlavu vyšší, než u průměrné americké domácnosti. Míra chudoby mezi americkými Švédy byla identická jako ve Švédsku 6,7%. Kdyby se však stalo Švédsko součástí USA, bylo by jejich nejchudším státem. To vyvrací stát blahobytu i mýtus o sociální nerovnosti. Nejchudší domácnosti v USA mají vyšší životní úroveň, než průměrná švédská domácnost. Majetková nerovnost ve Švédsku je vyšší, než v USA.

Co je to tedy to socialisty opěvované Švédsko? Ono nám neukazuje funkční model sociálního státu, ale ukazuje nám cestu, jak ho přežít. Na to, aby model sociálního státu přežil vlastní porod, musíte mít obyvatelstvo naprosto nesocialistické. Svobodomyslné a odpovědné. Vysoká míra osobní odpovědnosti Švédů za svůj osud, která jim pomohla být čtvrtým nejbohatším státem světa, ho uchránila před tím, aby sociální stát potkala větší katastrofa, než pád v žebříčku bohatství na 15. místo. Liberální reformy z 90. let zmenšili míru přerozdělování o téměř čtvrtinu HDP. Švédsko se vrací od socialismu zpět ke svobodě.

Myslím, že existuje něco jako "circular flow of freedom" (koloběh svobody), kterým si Švédsko prošlo. Na počátku máte populaci, která je zvyklá starat se o sebe sama, cítí vysokou odpovědnost, je v práci svědomitá a to i tehdy, pokud pracuje pro stát. Nemá tedy důvod obávat se nárůstu státu, protože ti lidé tam nekradou, instituce fungují. Ale to se časem mění. Lidé začínají spoléhat na stát, nikoliv na sebe, ztrácejí návyk na odpovědnost, začnou stát rozkrádat, instituce ztrácí funkčnost. Reakcí je liberalizace a ústup státu. A v té fázi dnes Švédsko je a dotlačena k ní bude celá Evropa. 

V roce 1934 prohlásili sociálně demokratičtí teoretikové manželé Myrdalovi, že Švédsko má všechny předpoklady pro stát blahobytu - bohatství, pracovní morálku, homogenní populaci a dobré vzdělání - a pokud nebude stát blahobytu fungovat zde, pak nikde. Myslím, že po téměř tři čtvrtě století jim musíme dát za pravdu. Sociální stát nefunguje a nikdy fungovat nebude.

Zdroje: mises.cz, tribune.cz, menejstatu.sk, idnes.cz, OECD, czf.cz... většina faktů je ověřena na úrovni postačující pro blog;) Můžete si dát práci s rozporováním.

www.protialt.eu

www.spinelligroup.eu