Stát nám bere půlku výplaty, ale dělá nám i daleko horší věci

Napsal jsem článek tom, kolik peněz nám stát zcela zbytečně sebere, a že by bylo mnohem efektivnější, pokud by nám je nechal. Stát nám sebere přibližně polovinu toho, co si vyděláme. Považuji za to za obrovskou částku – však se sami přiznejte, zda byste člověka, který svému pánovi musí odevzdat polovinu platu, nepovažovali za otroka.

Přesto nemám rád, když liberální strany včetně té naší neustále mluví o daních. A to z několika důvodů:

1) Každý chce nižší daně, aspoň pro sebe. Touha po nízkých daních neodlišuje pravičáka od socialisty. I socialista chce nízké daně pro sebe, ale vysoké pro lidi, které nesnáší. I firma, kterou vlastní komunisté (!), mi kdysi nabídla, zda chci zpracovat zakázku bez dokladu a tudíž bez DPH.

2) I kdybychom uspěli, tak daně stejně nesnížíme nějak razantně. I pokud bychom udělali obrovský pokrok a snížili daně o deset procent, tj. o čtyři procentní body, pořád by byly neskutečně vysoké.

3) Daně jsou sice otravné jak blázen, ale nechodí se za ně do vězení. Daně totiž za nás odvádí firmy. Je to trik státu, jak odvrátit pozornost od toho, že nás okrádá.

Ale pokud začneme více mluvit o zákazech a regulacích, jednoznačně nás to odliší od prospěchářů, kteří chtějí snižovat daně jenom sami sobě. Je pravda, že míra zdanění se líp měří a je pravda, že míra zdanění koreluje s mírou buzerace. Ale není pravda, že míra zdanění trápí lidi víc než míra buzerace.

Jak řečeno výše, míru zdanění si lidé neuvědomují, protože je přenesena na firmy. Každý si ale uvědomuje, že musí běhat od úřadu k úřadu jenom kvůli tomu, aby si založil firmu, upekl chleba nebo postavil zeď.

Každý ví, že nemůže svítit klasickou žárovkou, protože mu ji nikde neprodají. Každý ví, že nemůže říkat zakázané názory, jinak přijde do vězení. Každý ví, že nemůže kouři zakázané rostliny, protože jinak bude mít oplétačky.

Ano, nemáme koncentrační tábory a není válka. Ale takových věcí, co nesmíme, nebo co musíme dělat podle nějakého obtěžujícího mustru, jsou tisíce. Tisíce malých bolestí. Pokud uspějeme, můžeme tyto malé bolesti rušit – a to mnohem rychleji než dokážeme překopat daňový systém. A každou takovou zrušenou bolestí někomu obrovsky pomůžeme.

Pomůžeme mladým lidem v tom, že je nebude stíhat policie za to, jaké lepí samolepky. Pomůžeme ženám v tom, že si budou moci prostitucí vydělávat legálně, a nebudou vystaveni tlaku kriminálníků. Pomůžeme dospělým lidem v tom, že si budou moci zakouřit marihuanu. Pomůžeme podnikavcům v tom, že zjednodušíme založení podniku, čímž zlevníme zboží. Kolik vyhlášek a zákonů porušuje každý z nás každý den? Zrušením těchto buzeračních nesmyslů pomůžeme všem.

A na rozdíl od daní ani nemůžeme být nařečni ze sobectví, protože obhajujeme legalizaci takových věcí, které sami neděláme a které třeba ani sami nemáme rádi.

To je skutečná pravice, skutečný liberalismus. A proto, jakožto zapřisáhlý liberál a pravičák, podporuji mj. plnou legalizaci marihuany a tento názor jsem obhajoval na pochodu Million Marihuana March. Vizte záznam.