Jsem populista, libertariánský extremista a silniční pirát

A k tomu rasista, homofob, xenofob, nacionalista, ekonomista, pravicový tmář, nepřítel pokroku atp.

Oblíbenou nálepkou politiků a novinářů je říct o někom, že je populista. Přiznám se, že nevím, co to ten populismus je. Pokud to je prosazování toho, co chtějí lidi, tak tomu se říká demokracie, vážení havlisté. A lidem, kteří prosazují v demokracii zájmy voličů, se říká demokrati, nikoliv populisti.

Seriózní média by podle mě měla mít (svým kodexem) zakázáno slovo "populismus" vůbec používat. Copak se nedá pozice toho kterého politika popsat seriózním způsobem? Že třeba má nekonzistentní názory nebo říká nepravdy? Nebo že mění názory jako korouhvička? Proč se musí novináři uchylovat k takovému žumpovství?

Jako obvykle to nejlépe řekl Nigel Farage:

A souhlasím s Františkem Matějkou, že největší populismus je říct o něčem, že je to populismus.

---

V minulém týdnu jsem se taky dozvěděl, že jsem libertariánský extremista. Píše to slovutný arcimyslitel Jan Macháček na svém blogu. Doslova říká, že:

Po výsledku včerejšího hlasování na Slovensku bych na seznam "nebezpečných ideologií" zahrnul i ultraliberalismus či libertariánství, které na Slovensku reprezentuje sekta poslance Richarda Sulíka. [...] Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách "jehovistické" příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. [...] Může se nám zdát, že nás se v Česku něco podobného netýká. Libertariány zastupuje pouze Petr Mach a jeho docela marginální strana. Taková národohospodářská fakulta VŠE chrlí každý rok "na trh" spoustu těchto mladých fundamentalistů.

Jsem rád, že to mám pojištěný rovnou dvakrát. Jsem člen docela marginální strany Petra Macha, jejíž ideologie ohrožuje světový mír, a navíc jsem byl loni vychrlen na trh Národohospodářskou fakultou VŠE. Holt už jsem mladý fundamentalista. Od fanatického eurohujera, který si musí leštit pleš, aby mohl lépe zalézat do Barrosovy přízně, to ostatně beru jako velkou pochvalu.

Nemůžu opět nevzpomenout příběh jiného libertariána. Když ekonomický diletant Jan Švajner dělal svoji kampaň za zvolení prezidentem ČR (to se fakt stalo!), zeptal se ho tento liberterián, co si myslí o Ronu Paulovi. Na to se ho Švajner přeptal, zda je teda libertarián. Na otázku je slušnost odpovědět, takže přitakal. Na to prezidentský kandidát odpověděl, že teda nemá sociální myšlení. No řekněte sami, existuje lepší pochvala?

Ale jeden odstavec zcela vážně a bez nadávek: Proč je do háje tak těžký uznat, že libertariánům nejde o to, aby zhynula půlka světa, nýbrž o to, že si myslí, že prosperity se dá dosáhnout jinak než opakováním dosavadních selhání?

---

A že jsem silniční pirát, rasista, homofob, xenofob, nacionalista, ekonomista, pravicový tmář a nepřítel pokroku? Co byste ode mě čekali?

Domnívám se, že ústavní právo nevypovídat proti sobě není výmluva, nýbrž ústavní právo; domnívám se, že homosexuálové ani cikáni nemají mít žádná zvláštní práva; nedomnívám se, že islámský kluci s turbanem maj právo na sebevyjádření tím, že odpálí autobus; domnívám se, že není nic neslušného říct, že Evropská unie selhala ve všem, co si předsevzala atd. atd.

Až se příště bude pořádat dvouminutovka nenávisti vůči jedné ze zmíněných skupin, tak se hlásím: Já jsem Spartakus!