Podpora vhodně zvoleného válečného konfliktu jako nástroj domácí politiky? Jenom do té doby, dokud to voliči neprohlédnou, nakolik chtějí být figurkami ve hře druhých.
Posledních několik desetiletí náš svět zažívá absurditu podpory jakéhokoliv válčení. Když se objevily tvrzení, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení a že jeho vojáci vyndávají miminka z inkubátorů (což se později ukázalo být smyšlenkami, které sloužily jako záminka pro intervenci), veřejnost i administrativa poskytly podporu intervenci, což vedlo ke změně totalitního sekulárního státu na totalitní islámský stát a rozpadu státních institucí. Toto jsme chtěli?
A co teprve, když Rusko zabralo Krym a vyvrcholilo své ambice v regionu zabráním části ukrajinského území? No to už stojí za to to zlé Rusko trestat i za cenu likvidace vlastní ekonomiky a životní úrovně. Že to mu něco předcházelo není důležité. Kauzalita není důležitá, pouze okamžitý obrázek zachycený v ten „správný okamžik“. A tak z Ukrajiny vzlétaly „ruské rakety“, které padaly v Polsku, mnoho lidí korupcí zbohatlo a statisíce lidí umírá v bitvě, kterou nevyhrají (a proč vlastně?). A co by se stalo s 90% ruské populace na dotčeném území, i kdyby vyhráli? Ruská diktatura s prvky demokracie anebo Ukrajinská vláda oligarchů a jejich zkorumpovaných úředníků? Těžká volba.
Nicméně dosud vše vypadalo dobře, protože se to nás vlastně nedotýkalo (vůbec). Pokud jsme sami nezvolili, že bychom měli trpět více a s většími náklady než ostatní, bylo to považováno za výhodné vysvětlení všeho. Za všemi problémy stojí Babiš nebo Putin. Ti, kteří chtějí vidět obrázky, mohli na ministerstvu vidět i vak na mrtvoly, do kterého jsme pohřbili i zbytky možné důstojnosti naší vlády.
Nicméně nevídaný nápor islámských bojovníků do Izraele a skutečný úmyslný útok na děti a civilisty způsobil zmatek nejen ve vědomí mnoha jednotlivců, ale i u naší vlády. Dokonce i na úrovni Evropské unie není zcela jasné, jak postupovat. Izrael je jediným státem na Blízkém východě, kde se skutečně uplatňují demokratické principy, právní stát, volby a vzdělání v širokém měřítku.
Izrael se však odvážně brání (podobně jako Ukrajina) a místo zamlčování vedlejších obětí, včetně civilistů (které, bohužel, zasáhly i boje ukrajinské armády v rámci válečných operací, podobně jako ruské síly), se tyto oběti Izraelských protiútoků pečlivě sledují, zdůrazňují a snažíme se vyčíslit, kolik dětí bylo zasaženo. S ohledem na husté osídlení oblasti, kde probíhají protiútoky, a neochotu obyvatel opustit tuto oblast během bojů, je dokonce velmi pravděpodobné, že brzy bude více přímých civilních obětí, než jich bylo na Ukrajině v důsledku ruské invaze. Ale jaký je tedy náš postoj k této situaci?
Naše vláda se zdá být nejistá ohledně podpory Izraele, zejména proto, že Piráti spolu s Evropskou unií více řeší situaci v Palestině. EU dokonce plánuje další finanční injekce pro tuto oblast. Vlastně výmluva a zdůvodnění všeho od naší vlády - konflikt v třetí zemi, který se nás netýká, se nyní stává záhadnou záležitostí. Nyní někoho může napadnout i otázka, s kým Izrael vlastně bojuje a koho podporujeme. Na čí straně vlastně jsme? Jakože na straně Izraele, ale vlastně si tak nejsme úplně jisti? Tak raději nic moc…ale držíme palce.
Co se stane s plánem zásadní podpory Izraele na otevření velvyslanectví v Jeruzalémě? Zahanbeně šoupeme podrážkami?
A jaký je postoj voličů? Naše společnost je rozdělená, stejně jako naše vláda, což komplikuje i náš postoj k válce v Izraeli.
Války nejsou vedeny kvůli válkám, ale kvůli vítězství. Každá válka přináší oběti (i civilní), a proto by se mělo veškeré úsilí věnovat tomu, jak se válce vyhnout, pokud není ohroženo samotné fyzické přežití lidí v dané oblasti. Izrael je jednoznačně ohrožený cíleným zabíjením svých civilistů, kteří v nedávných útocích byli, dle dostupných informací, jedním z primárních cílů.
Pokud se vede válka o fyzické přežití konkrétních lidí, musí být vedena tak, aby vedla k vítězství, protože druhou volbou je smrt.
Jestliže je však cizí válka jediným sjednocujícím prvkem nezúčastněného státu, je to smutná výpověď o voličích a společenském klimatu této země. A co teprve nyní, kdy není jednotná ani politická reprezentace - jak by měli ti druzí válčit?
