Quo vadis, pluralitní demokracie?

Je třeba se obávat narůstajícího tlaku na autocenzuru a pronásledování za jiný než "oficiální názor"? Přicházíme salámovou metodou o svobodu názoru a jeho nenásilného projevu?

Jak se zdá, na politické scéně zásadně přituhuje. První cenzurní zásahy máme za sebou (blokace webů, ke kterým se vlastně nikdo pořádně nehlásí) a nyní se chystá jakýsi "dohled nad názory" pracovníků státní a veřejné správy.

Na ministerstvu vnitra vznikají dokumenty, které říkají například toto „„Radikalizace pracovníků státní a veřejné správy představuje zásadní problém, který může ohrozit běžné fungování státu a jeho institucí, samospráv a dále urychlit rozpad společenské soudržnosti,“ viz. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-rakusanuv-tym-varuje-radikalizovat-se-mohou-i-zamestnanci-statu-215986

Ministr vnitra konstatuje, jak je nebezpečné, že všichni lidé nesdílí stejné nadšení, jako jeho strana, případně vláda na které se podílí. A to i přesto, že ještě nedávno na masových demonstracích protestoval proti vládě jiné (čímž naplňoval to, proti čemu by se nyní chtěl stavět – tedy nesouhlas s postupem vlády a systému). Co by sám sobě tehdy naordinoval (empatické vysvětlení, jaké navrhuje nyní jeho tým)?

Tedy nyní se tajné služby zaměří na státní a veřejné zaměstnance? Na koho poté?

Je třeba se obávat?
Zřejmě ano, ale nikoliv tzv. „radikalizovaných“ lidí, kteří většinou prostě jenom nesouhlasí s kroky současné vlády a nechtějí nést důsledky, které s sebou tyto kroky nesou.Tedy lidí kteří vyjádření svého nesouhlasu neplánují jakkoliv eskalovat mimo demokratické mantinely.

Je však třeba se obávat o pluralitní demokracii, svobodu slova a vlastní názor. Je třeba se obávat o to, že toto byl vždy první krok. Po kterém v minulosti následoval útlak, pronásledování a doba temna.

Připomeňme si obdobnou rétoriku – „samozřejmě pro dobro národa a bezpečnost státu“ z historie. Oba dva totalitní, naprosto zavrženíhodné systémy.
Marxisticko-leninský:

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ 

„Vnitřní nástup pravicových sil je úzce spojen s ideovými centry antikomunismu ve světě. Jejich dlouhodobé působení i metody ideologické diverze a různých psychologických operací byly cílevědomě zaměřeny na postupnou erozi všech základních hodnot socialismu v ČSSR a na upevnění vlivu revizionismu ve vnitřním organismu strany. Tyto centrály uskutečňovaly proti ČSSR společnou taktiku, využívajíce přitom jejího vnitřního oslabení, k němuž dochází v důsledku narůstání některých krizových jevů uvnitř KSČ.

Snahou těchto antikomunistických kruhů bylo oživovat zbytky buržoazních názorů, vyvolávat iluze o kapitalismu, rozvíjet nacionalismus a antisovětské nálady, zpochybňovat vedoucí úlohu strany i vedoucí postavení dělnické třídy, třídní pojetí revolučního boje a principy socialismu vůbec.

Na tento soustředěný, dobře organizovaný, koordinovaný a řízený útok vnitřních i vnějších revizionistických a pravicově oportunistických sil nebyla strana dostatečně připravena a vyzbrojena. Nebezpečí pronikání pravicového oportunismu a revizionismu bylo podceněno, v ideologické práci se projevovala nepřípustná defenzívnost a shovívavost. Slovy se sice často upozorňovalo na hrozbu ideologické diverze, ale konkrétní kroky nenásledovaly. Oslabila se výchova členů strany i ostatních pracujících v duchu marxismu-leninismu. Strana byla postupně ideologicky odzbrojována. Teoretická práce ve straně byla po léta zanedbávána a trpěla povrchními formalistickými přístupy k ideovému působení na členy strany. Dokonce takové teoretické instituce strany, jako Ústav dějin KSČ, Vysoká stranická škola, Ústav politických věd, už dávno před rokem 1968 byly aktivními nositeli mnohých revizionistických koncepcí. Na tomto stavu mají svůj podíl J. Hendrych a V. Koucký, kteří v uplynulém období za tento úsek stranické práce odpovídali. Nejvíc škod tu způsobil V. Slavík a Č. Císař, kteří pravicovému oportunismu otevřeli dokořán dveře.“

http://www.totalita.cz/txt/txt_pouceni.php

Nacistický:

Projev Reinharda Heydricha

Sídlo říšského protektora, Černínský palác, Praha, 2. října 1941

Za druhé je třeba pro nejbližší dobu války jasně Čechům ukázat: ať nás miluješ nebo ne, ať pomýšlíš na samostatný stát později nebo ne, důležité je, že přinejmenším teď uznáváš, že by to bylo pro tebe v tomto okamžiku jen škodlivé, kdybys vyvolal povstání anebo kladl odpor. To je taktika a linie, kterou, myslím, musíme v tomto okamžiku sledovat. Ty lidi nezískáme, to nechceme, a ani by se nám to nepodařilo. Budeme jen prakticky všem vysvětlovat - propagandou a opatřením atd. - docela jasně, že pro Čecha je reálně nejpříznivější, když v tomto okamžiku hodně pracuje, i když si tajně myslí, půjde-li to s říší přece jen dolů, pak budu mít opět svou svobodu. To nám může být ˙plně jedno; hlavní věc je, že je klidný, neboť my potřebujeme klid a ticho pro konečné získání tohoto prostoru. Základní linie musí být jasná, avšak i taktika musí být jasná, každý Němec, který tuto základní linii nemá, a základní linie může být jen nacionálně socialistická, musí pryč. Kdo v taktickém jednání s Čechy opět ustupuje, toho zde nepotřebujeme, takoví Němci zde nemají co pohledávat.

https://www.mzv.cz/file/198483/Microsoft_Word___HeydrichCesky.pdf