Pro racionálně uvažujícího člověka není vůbec jednoduché udělat si silný názor na cokoliv, pokud věrohodné informace leží kdesi v nedohlednu. Ale není zase tak těžké představit si dvě protikladné teorie, a připravit se na eventualitu, že se jedna z nich potvrdí.
Od chvíle kdy vyšlo najevo, kdo v téhle zemi řídí vojenskou tajnou službu a dost množná i premiéra, se tak jako všichni snažím pochopit, co se vlastně stalo. Optimisté doufají, že už to konečně začalo, pesimisté naproti tomu věří, že legální vláda vyvěrající z všelidového hlasování skončila a byla vystřídána vládou nevolených vynucovatelů zákona, v nejhorší variantě řízených z temnoty bůh ví kým, v nejhorší variantě z nejhorších variant Ruským medvědem.
Chce-li člověk žít, měl by do budoucna hledět s optimismem, ale pesimistům nelze upřít přinejmenším obstojnou statistickou šanci na trefu do černého. Nechci znesvářeným dělat rozhodčího, jen se pozastavit nad tím, jak moc je pesimistická varianta populární mezi lidmi, tak či onak svázanými s ODS.
Je to obzvlášť kuriózní, když si uvědomíme, že v pesimistické variantě se kromě přehmatů, za které by zasloužili premiér a spol. plesknout přes ruku nebo si chvilku posedět na trestné lavici, se dopustili zločinu, za který se v temperamentnějších zemích věší. Jmenovitě připustili ovládnutí nejelitnějších útvarů boje se zločinem neznámou a možná zahraniční moci, která si tu, jelikož máslo na hlavě má kde kdo tak velmi snadno, podle svých vlastních tajných plánů, svévolně odstřeluje, koho potřebuje.
Splašená sekretářka a podmazaní poslanci jsou z dlouhodobého hlediska lapálie. Přepustit reálnou moc neznámým silám je vlastizrada. Když někdo tvrdí, že právě tohle se právě teď děje, k čemu nás to vlastně vyzývá? K ozbrojenému povstání?
Jestli je to pravda a cizí nebo neznámá skrytá moc se chopila policie a soudu, žádné volby nám nepomohou. Kohokoliv zvolíme a on jim nebude sloužit, toho zničí. Vláda už nebude odpovědna parlamentu, ale komusi neznámému. Jaký je tedy plán na ozbrojené povstání? Kdo z těch, kteří mají tenhle druh obav a veřejně je dávají najevo, povstání povede? Nečas? Němcová? Blažek? Miroslav „je to jak třídní boj“ Kalousek? Nebo snad Václav „větřím nějakou boudu“ Klaus?
Nechápejte mě špatně. Jestli mají pravdu, jsem rozhodně s nima! Jen bych nerad dopadl jako bratři Mašínové, kteří také uvěřili, že se vlády u nás, a nad ozbrojenými složkami zejména, chopila cizí moc, ale pak zůstali bez opory a bez rozumného velení, které by potřebovali ze všeho nejvíc. Nerad bych zastřelil nějakého policajta v domnění, že patří k pučistům, a byl pak za vyvrhele!
Takže jak to uděláme? Dokud ti, co jsou cílem puče, mají alespoň trochu té ministerské pravomoci, neměli by se handrkovat o pitomosti jako je předseda sněmovny a předčasné volby, které už nebudou volbami, ale jen předběžným návrhem předloženým reálným držitelům moci k schválení či neschválení, ale měli by jednat, než bude pozdě. Protože moc nás přece podle nich opustila a sama od sebe se zpátky nevrátí!
