Proč jsem pirátoskeptik

Aby si lidi, kterých si vážím natolik, že se jim nepletu do toho koho volí, nemysleli, že na ně nějak tlačím, nechal jsem si téma ve fusekli a tasím až když už se všichni po ráhně prošli až k urně.

Napřed vyřídím nepodstatnou maličkost, totiž že Piráti jsou na můj vkus až moc vlevo. Na můj vkus jsou moc vlevo skoro všichni, s výjimkou asi pěti členů Svobodných. Nalevo ode mně je tak přecpáno, že skrz ten dav ani nevidím Stropnickému na gender. Statisticky můžeme říct, že být nalevo ode mně je normální a není to důvod k údivu a nějakému dodatečnému znepokojení. Co mi na Pirátech vadí víc než postávání vlevo, je, že skutečně mohou představovat realistickou šanci na digitalizaci státní správy. 
Teď půjdeme trochu oklikou. Buď čtení nechte, s tím že jsem antimodernistický debil nebo pojďme krok za krokem a vyrušujte až na konci. 
Osobně jsem technooptimista. Nepotřebuju mít každou novinku jako první když je ještě nejdražší, celkem konzervativně beru věci do ruky až když už jsou vychytaný a levný. Pak je ale používám s chutí. E-shopy, e-banky, platby kartou a chytrý věcičky v chytrých telefonech. Tisíckrát radši si rezervaci někde naklikám, než abych musel po telefonu jednat s nižší formou života. Prostě paráda. 
Jenže ta paráda funguje na principu svobodné smlouvy v prostředí krvežíznivé konkurence. Můžu od jednoho e-čehokoliv přejít k e-hocičemu v řádu vteřin. Nebo taky žádné e-tonebotamto mít vůbec nemusím. 
Chytrým už je podstata jasná. Ale dáme ještě jednu odbočku. Žijem v zemi, která objemem zákonů, regulací a nařízení, patří ke světové špičce. Důvod, proč se tu přesto žije relativně snesitelně, spočívá v tom, že státní dráb je ve své většině analogový a na sedm set padesát devět očí z tisíce slepý.
Samozřejmě, že všichni prodavači digitalizace státu prodávají tu myšlenku jako fantastického sluhu. Jenže ty dráty vedou tam ale taky zpátky! Infrastruktura digitální sítě mezi státem a občanem lze pro dozor použít stejně snadno jako pro službu. 
Už teď má nad námi stát nemalou moc. Víte jak ji snadno zvětšit až k šílenství? Dnes vám stát rád sebere lecjaké právo a peníze, ale dokud jste nevinný, musí se krotit a zachovávat dekorum a nechat vás nějak přežít. Ale co když překročíte zákon? Penalizace za drobný hříšek může eskalovat až k likvidačním pokutám jakými se EET pyšní už teď a v konečném důsledku je z vás nevolník dřív, než stihnete říct "To musí být nějaký omyl!" 
Žádný omyl. Digitální dozorce se nikdy nemýlí a nikdy nespí. A vidět může hodně! Žít v digitálním státě může být stejné jako žít v domě se skleněnými stěnami. A bohužel není moc těžké dostat od takové digitální basy klíče. Žila byla jedna Opoziční smlouva a její aktéři si vynalezli posílení většinových prvků poměrného systému, v naivní víře, že ti velcí budou vždycky oni. Dneska na pozici adminkinga stačí dostat dva miliony hlasů, což v desetimilionové zemi není zrovna drtivá většina. Matematikou letošních voleb je to jeden Babiš a jeden poskok. Při troše smůly, dobrej Babiš to dá i bez sidekicka. 
Digitalizace je skvělá věc, ale ve vztahu který není postavený na svobodné smlouvě a místo konkurence zná jen donucování a kriminalizaci, je její smrtící potenciál vyšší než užitek.
Celou tu věc je potřeba postavit od nuly. Nejprve je potřeba klíče dát na polici trochu výš, než jsou kvůli volební matematice dnes. Pak je potřeba přidat nějaké konkurenční prvky aby bylo kam prchat, nejlépe co nejsnadněji. Když už tu máme kraje, proč by nemohly lákat usedlíky třeba na lepší daně a lepší předpisy? Subsidiarita vole! Ten princip, se kterým EU napřed mávala, ale pak ho nahradila unifikací a principem, že všichni musíme mít stejný máslo! 
Pokud se nemáme snadno a zle spálit, nejprve musí být systém zabezpečen před snadnou politickou krádeží a musí do něj být vestavěná konkurence. Do té doby: Digitalizace? Sorry jako.....ale radši moc ne...
Navazující doporučená četba...
http://hlidacipes.org/pokrokove-digitalizovane-estonsko-pravda-nebo-jen-mytus-a-chytry-vladni-marketing/