V síti českých policistů uvázlo překvapení. Čtyři praví migranti.

Z každotýdenního přehledu počtu imigrantů, který dostávám od ministerstva vnitra, mě zaujala jedna informace, kterou pravděpodobně ostatní poslanci přešli.

Přestože složení zadržených imigrantů se už delší dobu de facto nemění, minulý týden mezi nimi skončili čtyři Severokorejci.  Nechci tady paušalizovat, kdo má nebo nemá nárok na azyl v případě zadržených Syřanů, Iráčanů a Afghánců, i když soudím, že velká část z nich prchá z ekonomického důvodu. V případě uprchlíků ze Severní Koreje ale podle mě nelze právo na udělení mezinárodní ochrany upřít. Pokud se tedy nejedná o špiony – i když ti by se do Evropy asi vydali jinou cestou.

V přívalu imigrační vlny islamistů se zapomíná na obyvatele komunistické Severní Koreje, kde režim diktátora Kima patří k nejtvrdším na světě. Co ostatně soudit o vůdci, který neváhá popravovat neloajální generály protiletadlovou střelou a nezdráhá se potrestat smrtí ani architekta, jehož dílo není hodné důstojnosti a velikosti nejskvělejšího režimu. To se stalo v případě stavby mezinárodního letiště v Pchjongjangu.

Nedokážu si ani představit, co čtyři zadržení Severokorejci museli ve svém životě a při následném úprku zakusit, tím méně jak našli únikový východ ze zvráceného režimu. V každém případě ale doufám, že jim ministerstvo vnitra udělí azyl v první instanci a nebude je zbytečně zadržovat v přijímacím středisku. Na druhou stranu, na rozdíl od jiných by tam mohli být i spokojení.  Nepředpokládám totiž, že by jim někdo vytvářel naprosto nereálné obrazy o pohádkovém životě v Evropě, jak činí zločinecké gangy pašeráků lidí, které mají velký podíl na současné migrační vlně. Nepřekvapilo by mě, kdyby byli vděční za střechu nad hlavou, postel a možnost si myslet a říkat, co je napadne. Pravděpodobně budou šťastní, že se zbavili režimu, pravidel, životního stylu, zvyklostí a hodnot, před kterými utekli – a rádi se přizpůsobí naší společnosti, do které se budou chtít co nejlépe začlenit. Aspoň takto já si představuji uprchlíky, kteří by u nás měli mít bez diskuse právo na udělení azylu. Ne, že se naše společnost bude muset přizpůsobovat jim.