Dostala se mi do rukou státní energetická koncepce. Je to dokument o 112 stránkách, který nám tak nějak ukazuje, kam by se měla energetická politika naší republiky ubírat následujících asi 30 let. S tím jde ruku v ruce i dokument s názvem Surovinová politika ČR.
Koncepce na mne jinak působí, jako že ji sestavovaly spíš lobbistické skupiny, které počítají třeba s rozšířením Temelína, s provozem hnědouhelných centrálních tepláren nebo podporou solárních panelů. Ostatně vazby těchto zájmových skupin podle všeho směřují napříč politickým spektrem. Přitom vzduchem létají stovky miliard – a nikdo nedokáže odhadnout vývoj ceny elektrické energie, ani jak energetiku ovlivní nové technologie.
Podle mého laického názoru by otázka prolomení těžebních limitů určitě měla být předmětem referenda, ale je zbytečné to řešit už teď. Do roku 2035 je času dost a spousta věcí se může změnit. Lidé by si mohli sami rozhodnout i to, jestli třeba místo dostavby dvou bloků v Temelíně nebude lepší kompromis v podobě dostavby jednoho bloku v Dukovanech.
Elektrárna na to připravená je, vyšlo by to levněji a pomohlo by to i zmírnit nezaměstnanost na Třebíčsku. Do té doby by měl stát maximálně podpořit úspory v podobě zateplování budov nebo ekologického vytápění. Podpořit by měl i výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Na rozdíl od současného stavu ale nikoli do sítě „na kšeft“, ale do domácností nebo obcí na vlastní spotřebu.
A co třeba takhle převést vysoce úsporné spotřebiče do nižší sazby DPH? Chápu, že lednice o spotřebě odpovídající malé továrně je pro ČEZ asi výhodnější – ale miliardovým ziskům této firmy by to zase tolik neublížilo a z dlouhodobého hlediska by se třeba vyhnula investicím v řádu stamiliard. A konec konců, výrazná většina akcií ČEZu pořád patří státu, který by tento zájem o vlastní občany projevit mohl.
Prosím sledujte mé texty i na mém Facebooku
https://www.facebook.com/martinlank.cz
