Kraj Vysočina patří mezi jeden z nejúspěšnějších v republice v čerpání Evropských dotací. Gratuluji, chce se mi říct - než se nad tím ale zamyslím. Přiznávám, nejsem ekonom, ani odborník - ale možná lépe, jako laika mne napadá řada otázek.
Za prvé, samotný princip dotací? Ty peníze se netisknou v Bruselu, kdepak. Ty se pěkně vyberou mezi členskými státy, úředníci v Bruselu si z nich odloupnou část na svoje fungování a pak je podle nějakého klíče pošlou zpátky - státu, operačnímu programu, krajům, firmám, podnikatelům. Na cestě se zase nějaká suma samozřejmě spotřebuje. Alespoň tak nějak si to představuji - pokud se pletu, opravte mne. Z dotací se stal slušný byznys pro ty, co pochopili, jak přemýšlí evropští úředníci a podle jakých kritérií projekt hodnotí. Nebylo by lepší (a ve finále levnější) ten řetěz zkrátit o většinu mezičlánků? Nemluvě o tom, že se blíží doba, kdy začneme do EU mnohem víc dávat, než spotřebovávat.
Za druhé, na co dotace směřují? Chci věřit, že jdou ve většině případů na bohulibé a přínosné věci. Za evropské peníze se ale u nás také staví rozhledny, golfová hřiště, cyklostezky, rybníky, ve kterých se nesmí chovat ryby. Zemědělci je dostávají za to, že pole místo obilím nechají zarůst trávou. Jenže ono to není jen za evropské peníze - Brusel sice přispěje, do kasy ale musíme sáhnout více či méně také my sami. Spolupodílení se tomu říká. A tak si říkám - nehodily by se za současné situace tyto peníze mnohem víc někde jinde?
Jistě bude fajn, až si po cyklostezce, kvalitnější než dálnice, dojedeme k nablýskané rozhledně a podíváme se z ní do krajiny. Do malebné krajiny, kde na polích nic neroste a slunce se odráží od hladiny rybníků bez ryb. Možná dohlédneme i na to golfové hřiště, kde tráví volný čas hrstka vyvolených. Jen mi něco říká, že toho se asi nenajíme...
