Když Jiří Paroubek v nedělní televizní debatě vyjmenovával priority své vlády, neopomněl patrně žádný ze sociálních výdobytků pro své voliče. Na konsolidaci veřejných financí si ale tak nějak nevzpomněl.
Zdá se proto být nad slunce jasnější, že mu rostoucí zadlužení České republiky ve skutečnosti na srdci neleží, i když na přímý dotaz vždycky povinně řekne, že ano. Popravdě řečeno, ani na billboardech se o dluzích nic neříká, oranžová záplava po celé zemi zase hlásá sliby o 13. důchodech, poplatcích ve zdravotnictví a splněných snech dětí Jiřího a Petry Paroubkových (zřejmě i těch ještě nenarozených, když spolu zatím mají jen to jedno).
Ale čemu se divit! Z cizího krev neteče. Z vlastního ano – proto museli sociální demokraté zrušit své velkolepé mítinky s pivem za dvoukorunu a párkem za devět. Ty tisíce návštěvníků, kteří se prý chodili podívat, se na jednu stranu předsedovi sociálních demokratů hodily, když opakovaně vysvětloval, jak je o jeho stanu na rozdíl od jiných zájem. Současně to ale muselo strašně lézt do peněz! Takže je spíš náhoda, že ČSSD vystavěla argumenty pro zrušení kampaně zrovna na ráně pěstí jakéhosi opilce do obličeje Bohuslava Sobotky. Kdyby se nestalo toto, stalo by se něco jiného, čímž ovšem neříkám, že krvavé útoky tohoto typu schvaluji.
Nemá asi smysl vést diskusi o tom, jestli série negativně pojatých kampaní začala před dvěma lety v krajských volbách bojem proti zdravotnickým poplatkům, anebo zda takovou kampaní byly už v roce 2006 billboardy „ODS minus“. Ta byla mimochodem velmi zvláštní – sociální demokraté chtěli vyjmenováváním programových cílů ODS strašit, ale u mnoha lidí pravděpodobně svou aktivitou dosáhli pravého opaku.
Když už ale několikrát padla slova jako krev a zdravotnictví, ještě se u tohoto tématu pro dnešek na chvíli zdržím… Socialisté svým voličům do omrzení opakují, že po volbách zruší poplatky zavedené od roku 2008 Topolánkovou vládou. Když se nějakou náhodou dostanou k vysvětlování, proč rušit opatření, které prokazatelně uvolňuje peníze na zvýšení dostupnosti léčby nejnákladnějších nemocí, obvykle řeknou, že poplatky jsou v rozporu s ústavním pořádkem naší země, který garantuje bezplatnou zdravotní péči.
To je samozřejmě pravda, ovšem „za podmínek stanovených zákonem“, jak dodává listina základních práv a svobod. Pokud bychom přistoupili na argumentaci, že zákonem stanovená podmínka úhrady regulačního poplatku je protiústavní, museli bychom minimálně přemýšlet o tom, jestli nejsou protiústavní také doplatky za léky. O tom ale finanční mágové ČSSD mlčí – zřejmě i oni chápou, že je v dnešní situaci nemožné někde najít 16 miliard korun na volně prodejné léky a zdravotnické prostředky a pomůcky a k tomu dalších 5 nebo 6 na doplatky k ceně léků na předpis. A to jsou navíc čísla za rok 2008, letos by to jistě bylo víc. Nemluvě o tom, že kdyby byly paraleny a ibalginy úplně zadarmo, jistě by si jich všichni rádi vzali dvakrát, třikrát, x-krát tolik, než když za ně musejí platit.
Ale kdoví, třeba socialisté někde prostor na další fiktivní zvýšení daní najdou. Možná bych měl být trochu nervózní, aby se zítra na oranžových billboardech neobjevilo něco jako „Jiří Paroubek PRO všechny léky zadarmo“.
