V posledním čísle Hodonínských listů, rubrika se statistikami Městské policie, pod níž je jako autor podepsán Jindřich Vašíček, ředitel MP, tedy ho považujme za autora, sděluje dvě zprávy, z nichž se hrůzou ježí vlasy:
"Při kontrole parku na Mírovém náměstí dne 10.9. ve 20:45 hod. spatřili strážníci dívku, která zde znečistila veřejné prostranství odhazováním odpadků. Dívce byla za přestupek proti veřejnému pořádku uložena blokové pokuta ve výši 500 Kč."
"Kamerovým systémem byl dne 22.8. ve 14:30 hod. zjištěn muž, který odhodil na Masarykové náměstí na zem nedopalek cigarety. Protože muž nesouhlasil s přestupkem, byla věc předána k řešení přestupkové komisi."
První oznámení nelze chápat jinak než jako reakci na nedávnou kritiku MP za totální nečinnost ve zmíněném parku, z něhož se postupem času stalo území hic sunt leones, tedy země barbarů bez zákonů a pravidel. Ke změně tedy přeci jen došlo - ve 20:45 v polovině září je už tma, a tedy MP boys vstoupili po dlouhé době na toto území po setmění! Chtělo by se jásat, kdyby skutečně řešili to, kvůli čemu se parku většina lidí vyhýbá (ve dne v noci) a nebuzerovali a nepřiměřenou pokutou netrestali žabku, která odhodila papírek od bonbonu (předpokládejme, že byl zásah oceněn mohutným skandováním a povzbuzováním vždypřítomných hloučků přiopilých, přifetlých, hlučných, nepořádkumilovných hochů a dívek z ulice Janáčkovy a jí přilehlých).
Mnohem nebezpečnější situace je ale popsána ve druhé zprávě o hrdinném zákroku naší statečné Městské policie, která neváhá pod rouškou tmy kopanci zlámat žebra ležícímu nebránícímu se padesátníhovi (o tom ale jindy a jinde). Historka jak vystřižená z akčního USA filmu, nebo spíš z písánek o komsomolci Gríšovi: Bedlivým okem osamocený strážník, táta od rodiny, dobrovolný hasič a fotbalista, kamarád, který nezkazí žádnou legraci, sleduje na služebně pomrkávající monitory s výstupy kamer rozmístěných po celém městě - když tu náhle, co to vidí: smrdutý kuřák dává poslední potáhnutí, a ... nešikovně odhazuje nedopalek směr kanál ... vedle! - jde dál! - Tak to tedy ne, panáčku, máme tě, z našeho města si kanál dělat nebudeš! - všem hlídkám, všem hlídkám: potřebuji okamžitý zásah na Masarykově náměstí, dějí se hrozné věci (popisuje)! - Posádky tří vozů značky Škoda Yetti se okamžitě budí, startují, gumy kvílí, během deseti minut jsou u zlosyna, který mezitím stihnul malátným krokem rozeného lumpa dojít o 400 metrů dál. - Zásah byl nekompromisní (na tuto příležitost čekali týdny, protože věčné botičky a báby s kálejícími psy přeci jen nejsou tím, na co dlouhé hodiny v posilovně čekají). - Jakže nemáme důkazy?! Cho cho, kamarádíčku, rozhlédni se kolem, všude kamery, vše natočeno (tentokrát se záznamy kamer neztratí)! - Však neplať, předáváme komisi, ta si tě pěkně podá, jsou tam totiž zástupci lidu, a ten si od takových na hlavu kálet nenechá.
Předseda přestupkové komise o měsíc později: Přiveďte odsouzeného, tedy vlastně obžalovaného, chi chi. Ale hlavně rychle, k obědu jsou dnes ledvinky. (Jo jo, je to ze Švejka.)
Studenti prvního ročníku práv se učí, že jednou z podstatných zásad právního demokratického státu je přiměřenost, a že tedy není možno trestat ukradenou housku, jakkoli je krádež odsouzeníhodným činem, smrtí, a že pokuta 300 tis. Kč za přecházení mimo přechod, je neadekvátní. Budeme-li si brát příklad ze Singapuru, a zdá se, že tomu tak je, který je městem zákazů, a v němž dodnes platí zákaz odhazování žvýkaček na zem pod trestem výprasku ratanovou rákoskou (také je zakázáno chodit doma nahý, provozovat orální sex nebo poskytnout ubytování homosexuálům či chodit po eskalátorech), pak se dostáváme do pasti, v níž jsme už jednou byli. Všemocný stát svýma prodlouženýma rukama, na jejichž konec nedohlédne, vykonává v zájmu pořádku a ochrany kdovíčeho 26 hodin denně dohled nad každým jednotlivcem, jenž, zbaven vlastního myšlení a vůle, radostně vykonává každý pokyn Velkého Bratra. Všichni jsou krásní, šťastní, slunce svítí nad tou jásavou zemí.
Závěrem: Městská policie nechť bdí nad skutečnou bezpečností a pořádkem. Kamery rozmístěné po městě nechť slouží k účelům jiným než je buzerace a šmírování lidu.
Z Ho' Do Ninh (1. singapurské kolonie) Martin Kočí
